Z mlynářského desatera
9. Nepožádáš od mlynáře více nežli semlels.
10. Aniž požádáš, co se rozprášilo.

Panský mlýn

Panský mlýn
4
011E
Starosedlský Hrádek
262 72
Příbram
Starosedlský Hrádek
49° 34' 37.7'', 14° 0' 15.7''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Bez větších přestaveb zachovaný barokní mlýn, který leží pod hrází Zámeckého rybníka.
Mlýn se nachází asi 300 metrů na západ od centra obce. Naproti zámku.
Hrádecký potok
105746, 105748
přístupný po domluvě

Obecná historie:

Historie mlýna čp. 4 (Panský mlýn) ve Starosedlském Hrádku úzce souvisí s nedalekou tvrzí, ke které majetkově náležel. Zdejší pozdně gotická tvrz vznikla v průběhu 15. století. První písemná zmínka o mlýně se objevuje v roce 1549 v Zemských deskách. Z údajů však není patrné, o který mlýn se jedná. V obci se totiž nacházely mlýny dva. K roku 1647 se k mlýnu váže zmínka v matrice, vztahující se k mlynáři Matěji Kottovi, který šel za kmotra. Další písemné prameny hovoří o Panském mlýně až v roce 1717, kdy mlýn pronajala březnická jezuitská kolej (tehdejší majitel tvrze) Václavu Kottovi. V roce 1754 se na mlýně usadil rod Školů, který vlastnil nedaleký svobodný mlýn ve Starosedlském Hrádku. V roce 1772 dostala do nájmu mlýn rodina Ziků, kteří zde byli usazeni až do roku 1889. Následně byl objekt pronajat rodině Řezníčků, kteří se po druhé světové válce stali jeho vlastníky. V 50. letech 20. století mlýn ještě krátce vyráběl elektřinu, později sloužil k rekreačním účelům. V současnosti je trvale obydlen.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

První zmínka o mlýnu v obci Starosedlský Hrádek pochází z roku 1549: „…1549 v Tussowiczych tvrz - - w starem sedle hradek a dvuor popl. s popl., ves celú tudíž - - s mlýnem u stareho sedla, DZ. 9 C 27.“ Ze zápisu Desek zemských není bohužel patrné, o který ze dvou mlýnů v obci jde.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

1647 Matiej Kott mlynář z Hrádku šel za kmotra.

Roku 1717 pronajal panský mlýn ve Starosedlském Hrádku tehdejší majitel (březnická jezuitská kolej) Václavu Kottovi. Rod Kottů vystřídal v roce 1754 rod Školů . Ti vlastnili od roku 1666 i nedaleký svobodný mlýn, dodnes zvaný Školův, nacházející se necelý jeden kilometr od Starosedlského Hrádku. Roku 1772 pronajali jezuité budovu rodu Zíků. Jak ukazuje dendrochronologický průzkum, v témže roce postavili i roubenou stodolu. Smlouva s hrádeckým, tehdy již emfyteutickým, mlynářem z roku 1777 zaručovala, že „z panských lesů dostal jednou pro vždy 15 kmenů, dřevo ke zřízení jeho domu, které si sám musí porazit a dopravit, zdarma ještě dáno“. Tento údaj se shoduje s dendrochronologickou datací roubení a krovu mlýna, jež podle vzorků pocházejí ze stromů pokácených v tomto období: roubení 1776 – 77 a 1779 – 80, krov - dva vzorky shodně datované do let 1779-80.

Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Poslední majitelkou z rodu Zíků byla Marie Zíková, která mlýn roku 1889 prodala knížeti Karlu Schwarzenbergovi. Někdy v té době dostal mlýn do nájmu rod Řezníčků. 

1930 Antonín Řezníček

Posledním mlynářem byl František Řezníček, jehož stejnojmenný syn se vyučil mlynářem v Březnici, avšak toto povolání již zde nevykonával. Jako mnoho dalších pracoval v uranových dolech v Příbrami. Po smrti Františka Řezníčka staršího se syn s manželkou Marií odstěhoval k Příbrami a mlýn pronajímali panu Maternovi z Prahy. Po smrti Františka Řezníčka mladšího prodala mlýn jeho manželka panu Pechkovi z Příbrami a ten jej pak využíval jako rekreační zařízení.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

  V roce 2006 mlýn koupili Jana a Rudolf Šimkovi.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Kott
  • Škola
  • Zíka
  • Řezníček

Historie mlýna také obsahuje:


Zobrazit více

Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

  • podpis mlynáře
  • živnostenský list
dochován bez větších přestaveb
05 2012
    vrchnostenský
    mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
    mlýnice je součástí dispozice domu
    • baroko do roku 1800
    • raná moderna do roku 1920
    roubená+zděná
    jednopatrový
    Z části roubený mlýn stojí na nepravidelném svažitém pozemku. Pozemek je budovou mlýna rozdělen na spodní zahradu a přibližně čtvercový dvůr před mlýnem. Přibližně severozápadně od budovy mlýna leží na úzkém pozemku přibližně šedesátimetrový náhon. V severozápadní části dvora stojí částečně roubená budova chléva, mlátku a dřevníku.
    Jádrem areálu malého panského mlýna je patrová obytná budova s dochovanými architektonickými prvky a technologickým vybavením. Stavbu z poslední čtvrtiny 18. st., přestavěnou v 19. st., doplňuje hospodářská budova s náhonem; areál vymezuje ohradní zeď.
    Stavební historii mlýna ozřejmil dendrochronologický průzkum roubených částí staveb, který datoval dva trámy mlýnské hranice a svor do let 1698–1704. Je možné předpokládat existenci mlýna na tomto místě na přelomu 17. a 18. století. K radikální přestavbě objektu došlo kolem roku 1780, což prokázal průzkum roubení obytné části mlýna a krovu. V konstrukci krovu se ještě objevily druhotně použité starší stavební prvky datované rokem 1766. K větším stavebním úpravám v budově mlýna pak docházelo postupně po polovině 19. století a v první třetině 20. století. Byla zobytněna sýpka v patře. V souvislosti s instalací uměleckého složení v mlýnici byl částečně upraven krov tak, aby se sem vešel moučný vysévač, a rovněž podloženy sloupky některé trámy mlýnské hranice, aby udržely větší váhu válcových stolic. K jz průčelí mlýna byla přistavěna prádelna a lednice upravená na turbínový domek. Vestavba uměleckého složení neměla vliv na vnější podobu objektu. Rovněž v pozdějším období se stavební podstata mlýna, využívaného k rekreaci, nezměnila. Roubenou část hospodářské budovy dendrochronologická sonda určila do roku 1773. Původně byla hospodářská budova celá roubená, což dokládá zákres na indikační skice stabilního katastru z roku 1830. Na přelomu 19. a 20. století byl vyměněn krov a pravděpodobně vyzděna jižní polovina stavby.
    Bývalý vodní mlýn čp. 4. (Panský mlýn) ve Starosedlském Hrádku stojí na západním okraji obce, při toku Hradeckého potoka, v blízkosti bývalé tvrze a Hradeckého rybníka. Historicky mlýn patřil k areálu tvrze s rozsáhlým hospodářským dvorem, jehož součástí, kromě předmětného mlýna, byly ještě budovy chlévů, sýpka, bednárna čp. 3 a v současnosti zaniklá stodola a nedávno zbořený pivovar čp. 5. Pozemek mlýna (rovněž i původní bednárny čp. 3 a zaniklého pivovaru čp. 5) odděluje od komplexu tvrze místní komunikace procházející obcí. Areál mlýna tvoří soubor dvou samostatných staveb, volně rozmístěných v mírně klesajícím terénu směrem k jihu, k Hradeckému potoku. Budova mlýna, situovaná v jižní části, je orientovaná severním okapovým průčelím do prostoru čtvercového dvora. Na západní straně dvora stojí hospodářská budova. Protilehlý prostor na východě původně doplňovala přízemní stavba chlévů, ze které se dochovalo pouze torzo zdi. Jižní a západní část celého mlýnského areálu zaujímá zahrada. Náhon, který odebíral vodu z Hradeckého rybníka, je dlouhý 60 m a z větší části zahloubený do země. Na východě vymezuje areál ohradní zeď vystavěná z kamenného a cihlového zdiva.
    Areál mlýna čp. 4 (Panský mlýn) ve Starosedlském Hrádku představuje památkově hodnotný soubor budov, umístěný v západní části obce, poblíž komplexu staveb tvrze a hospodářského dvora, ke kterému již od středověku náležel. Jedná se o velice zajímavý doklad malého panského mlýna s dochovanými četnými architektonickými a technickými prvky. Stavební podstata budov pochází z poslední čtvrtiny 18. století a ani přestavba po druhé polovině 19. století se na vnějším vzhledu mlýna nijak neprojevila. Hlavní budova mlýna si dispozičně i stavebně ponechala svou podobu z konce 18. století. Z hodnotných stavebních prvků a detailů se dochovala původní roubená konstrukce mlýna, barokní hambalkový krov s ležatou stolicí a ondřejskými kříži, masivní mlýnská hranice (dendrochronologicky datována do let 1698–1704), vstupní dveře, okna.
    xxx
    Areál mlýna tvoří soubor dvou samostatných staveb. Budova mlýna je orientovaná severním okapovým průčelím do prostoru čtvercového dvora. Na západní straně dvora stojí hospodářská budova. Protilehlý prostor na východě původně doplňovala přízemní stavba chlévů, ze které se dochovalo pouze torzo zdi (dnes je ohradní zdí této části areálu). Jižní a západní část celého mlýnského areálu zaujímá zahrada. Náhon, který odebíral vodu z Hradeckého rybníka, je dlouhý 60 m a z větší části zahloubený do země.
    Budova mlýna s mlýnicí a obytnou částí je patrová, obdélného půdorysu, přičemž k ihozápadnímu nároží přiléhá přístavek bývalé lednice (později turbínový domek a prádelna).
    Obvodové zdivo je smíšené, silné přibližně 65 cm, opatřené vrstvou hladkého vápenného nátěru bílé barvy. Pouze horní obytná část patra je roubená z hranolových trámů spojených v nárožích na rybinu. Spáry mezi trámy vyplňuje mech a hliněná mazanina. Severovýchodní stěnu kryje vrstva hliněné omítky („v kožichu11). Hlavní podélné severní průčelí má tři okenní osy. V přízemí je situován hlavní vchod do mlýna. Dvoukřídlé obdélné dveře vedoucí do síně jsou rámové konstrukce s vpadlými obdélnými výplněmi, osazené v jednoduché zárubni. Ve východní části průčelí jsou dvoukřídlé svlakové dveře s obdélnými výplněmi naznačenými rýhou a barvou. Západní osu prolamují dvě nad sebou umístěné okenní otvory s šestidílnými výplněmi.
    Protilehlé dvouosé jižní průčelí, směřující do zahrady, v patře pohledově uplatňuje roubenou konstrukci. Fasádu ve střední ose člení dvoukřídlé svlakové dveře umožňující vstup do síně a přístupné ze zahrady pěti kamennými schody. Východní část tohoto průčelí prolamují nad sebou umístěná šestidílná dvoukřídlá okna, okno v patře je nečleněné. Menší okno stejného typu, o čtyřech polích, je vsazené ve zděné části patra.
    K jihozápadnímu nároží mlýna přiléhá přízemní přístavek, později upravený na turbínový domek a prádelnu. Objekt zpřístupňují ze zahrady jednokřídlé svlakové dveře.
    Vedle nich je umístěno dvoukřídlé okno. Stavbu ukončuje jednoduchá pultová střecha.
    Při západním štítovém průčelí je v terénu zapuštěná nízká přístavba turbínové kašny (původně lednice s dvěma vodními koly), krytá rovněž pultovou střechou. Patro tohoto průčelí není členěné. Ve středu lichoběžníkového štítu, krytého etemitovými šablonami, je umístěno dvoukřídlé šestitabulkové okno.
    Východní štítové průčelí má nečleněné průčelí, roubené patro prosvětluje dvoukřídlé šestitabulkové okno. Lichoběžníkový štít má jednoduchou novodobou lomenici, bedněnou svisle kladenými prkny. Uprostřed ní jsou prolomeny dva obdélné úzké větrací otvory.
    Střecha mlýna je polovalbová.
    Interiér budovy mlýna má dvoudílnou dispozici s obytnou částí řešenou jako dvoutrakt. Prostory v přízemí, částečně zapuštěné do terénu, obsahují vstupní síň, obytnou část a mlýnici. Síň s mlýnicí, která je průchozí do zahrady, tvoří jednu místnost funkčně oddělenou mlýnskou hranicí. Z exteriéru se do ní sestupuje krátkým žebříkovým schodištěm.
    V severozápadním nároží přízemí mlýnice je umístěn vstup jednokřídlými dveřmi do valené lenutého sklípku. Převážnou část plochy mlýnice vyplňuje mlýnská hranice, což je vložená masivní nosná dřevěná konstrukce pro mlecí zařízení. Jedná se o hranici zdvojenou, protože zde v minulosti byla dvě česká složení.
    Obytnou část přízemí rozděluje příčka na dvě místnosti. Prostory jsou přístupné ze síně dvoukřídlými rámovými dveřmi s obdélnými výplněmi. V průchozí světnici stojí chlebová pec, jejíž ústí se nachází v síni, v místě, kde se pravděpodobně nacházela původní černá kuchyně. Místnost za světnicí byla nedávno adaptována na koupelnu. Světnice i koupelna jsou plochostropé s jednoduchým fabionem.
    Z přízemí mlýnice se vstupuje do patra dřevěným jednoramenným schodištěm. Z hlediska prostorového uspořádání kopíruje patro dvoudílnou dispozici s mlýnicí a obytnou částí. Mlýnice zabírá dvě třetiny objektu a je přístupná, kromě vnitřního schodiště, dveřmi ze dvora. Obytnou roubenou část tvoří dvě místnosti přístupné dvojitými dveřmi, přičemž vnější jsou jednokřídlé svlakové, vnitřní dvoukřídlé rámové s obdélnými výplněmi. Místnosti mají ploché stropy s jednoduchým fabionem.
    Z patra mlýnice vede dřevěné žebříkové schodiště do půdní prostory. Hambalkový krov s ležatou stolicí ztužují ondřejské kříže. Některé trámy krovu mají vyryté tesařské značky a dochoval se jeden historický nápis.
    Hospodářská budova stojí samostatně a je situovaná na západní straně dvora. Jižní polovina stavby má obvodové zdivo smíšené, opatřené vrstvou hladké vápenné omítky šmolkové barvy. Severní polovina budovy je roubená z hranolových trámů, v nárožích spojených na rybinu. Spáry mezi trámy zůstaly z důvodu větrání nevyplněné. Z hlediska funkčního využití tvoří hospodářskou budovu stodůlka, chlívek, kůlna a sýpka (v roubené části). Fasáda hlavního východního průčelí, které směřuje do dvora, je šestiosá. Jižní polovinu člení vrata do stodůlky, vstup do chléva, jednoduché dvoukřídlé okno a v horní části fasády umístěný otvor na vhazování sena. Severní polovinu stavby člení vstup do sýpky, ke kterému vedou schody ze tří mlecích kamenů a drobné čtvercové větrací okénko. Ostatní průčelí stavby nejsou členěná. Lomenice obou štítů se skládají ze svisle kladených prken, v severním štítu s prolomeným otvorem s dvířky na vhazování sena. Sedlovou střechu nese mladší vaznicový krov.
    Mlýnský areál prošel dlouhým a složitým stavebním vývojem. Nejstarší roubené části samotné mlýnské budovy lze datovat do přelomu 17. a 18. století; zděné části pak pocházejí z 2. poloviny 19. století. Následně budova prošla i mladšími přestavbami, které však nijak výrazně nesetřely její malebný architektonický výraz z konce 18. století.
    • dveře
    • okno
    • schodiště
    • prostup pro hřídel vodního kola
    • krov
    • topeniště, kamna, pec
    • dveře
    • schodiště
    • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)

    ObjektKonstrukce/prvekRok smýcení
    mlýnkrov1779/80
    mlýnkrov, druhotně použité prvky1765/66
    mlýnmlýnská hranice, svor1703/04
    mlýnroubení patra mlýna1779/80
    stodolaroubení stodoly1772/73
    • existující umělecké složení
    • existující torzo polouměleckého složení
    Ve mlýně se zachovalo kompletní zařízení uměleckého válcového mlýna. Jako unikát se zde zachovalo poloumělecké zařízení.
    Dochována je i dvojnásobná mlýnská hranice.
    v přízemí (podkolí):
    • mlýnská hranice, vložená dřevěná konstrukce podepřená dřevěnými sloupy a překlady, svory vlevo a vpravo jsou dendrochronologicky datovány 1698 - 1704
    • vysévač hranolový, rozměry 215/170/95 cm, přestavěný z moučnice - poloumělecké složení, třídění produktů, později sloužil jako dočišťovací stroj, dřevěné části výroby řemeslné, kovové části výroby tovární, výrobce nezjištěn, konec 19. století, modernizace ve 20. letech 20. století; velmi vzácně dochovaný příklad
    • tarár, čištění a třídění produktů dle váhy částic, součást polouměleckého složení, výroba řemeslná, výrobce nezjištěn, konec 19. století
    • hlavní transmise s osmi litinovými řemenicemi, zajišťuje pohon všech strojů ve mlýně, výrobce nezjištěn, tovární výroba 20. - 30. léta 20. století
    v prvním patře:
    • válcová stolice, fa Jan Prokopec - Praha Král. Vinohrady, rozměry 129/158/78 cm, mletí zrna, výroba tovární, 20. léta 20. století (cca 1920 - 1925)
    • válcová stolice, fa UNION - České Budějovice, rozměry 129/165/70 cm, mletí zrna, výroba tovární, 30. léta 20. století
    • loupačka průchodová, fa UNION - České Budějovice, rozměry 165/110/130 cm, obrušování a loupání zrna, výroba tovární, 20. léta 20. století
    • reforma volnoběžná čtyřrámečková, fa UNION - České Budějovice, rozměry 250/262/92 cm, čištění a třídění krupic i krupiček, výroba tovární, cca 1928
    • filtrová (větrová) komora reformy, rozměry 130/200/30 cm, odlučování odsátých částic z reformy od vzduchu, výroba řemeslná, výrobce nezjištěn, 20. léta 20. století
    • filtrová (větrová) komora loupačky, rozměry 100/300/80 cm, odlučování odsátých částic z loupačky od vzduchu, výroba řemeslná, výrobce nezjištěn, 20. léta 20. století
    • koukolník - trieur (trier), rozměry 47/170 cm, čištění zrna dle tvaru částic, výrobce nezjištěn, výroba tovární, 20. léta 20. století
    • kamenné mlecí složení, výrobce kamenů Gabriel Žižka - Praha, rozměry 180/120/120 cm, mletí, později šrotování, výroba tovární (kameny, železo, kypřiče a převody) a řemeslná (luby, násypný koš), konec 19. století, modernizace 20. léta 20. století
    v podstřeší (půda):
    • vysévaě hranolový mouěný, výrobce pravděpodobně fa UNION - České Budějovice, rozměry 230/395/101 cm, třídění rozemletých produktů na jednotlivé druhy, výroba tovární, 20. léta 20. století
    • předvysévač hranolový a šnekový dopravník, rozměry předvysévače 100/210/95 cm, rozdělování hrubých a jemných částic, výrobce nezjištěn, výroba řemeslná, 1. čtvrtina 20. století
    • vysévač čistící, výrobce pravděpodobně fa UNION - České Budějovice, rozměry 133/230/101 cm, čištění zrna dle velikosti částic, výroba tovární, 20. léta 20. století
    • kapsové dopravníky 4x, vertikální doprava zrna a mlýnských produktů, výrobce nezjištěn, výroba dřevěných částí řemeslná, 1. čtvrtina 20. století
    • rozvodové transmise, rozvod energie ke strojům, ložisková uložení, hřídele a litinové řemenice tovární výroby, dřevěné řemenice výrobce nezjištěn, výroba řemeslná, cca 20. až 30. léta 20. století
    xxx
    Technologické zařízení mlýna, rozmístěné ve všech podlažích mlýnice, se zachovalo téměř v úplnosti. Kromě modernějšího uměleckého válcového mlýna se zde nachází mlýnská technologie polouměleckého složení, jejíž výskyt je na našem území poměrně vzácný.
    Poloumělecké složení je kompromisem mezi původním obyčejným (českým) složením a náročnějším uměleckým mlýnem. Na konci 19. století proběhla první modernizace technologie na poloumělecké složení, kdy obyčejné složení doplnil kapsový dopravník, tarár (stroj na čištění zrna) a moučnice byla přestavěna na jednoduchý hranolový vysévač. Někdy na počátku 20. století proběhla přestavba vybavení mlýna na složení umělecké válcové.
    Technologie byla osazena válcovou mlecí stolicí. Dále došlo k zakoupení nových strojů, a to hranolových vysévačů, loupačky, koukolníku, kapsových dopravníků, reformy atd. Změna nastala taktéž v rozvodech energie na jednotlivé stroje od palečního kola. Mlynář pořídil nové předlohové a rozvodové transmise. V provozu však také zůstávalo poloumělecké složení, které místo funkce třídící zastávalo funkci dočišťování krup. Další rozvoj technologie proběhl v 2. polovině 30. let 20. století. K původní válcové stolici (zn. Prokopec) přibyla druhá válcová stolice (zn. Union), určená speciálně na mletí žita. Vodní kolo bylo nahrazeno Francisovou kašnovou horizontální turbínou (Zn. Union České Budějovice), kterou doplnil ještě pomocný elektromotor (zn. Škoda). Odstranily se paleční převody a předlohová soukolí, změna nastala i v umístění transmisí a rozvodů energie na jednotlivé mlýnské stroje. Postupná přeměna technologického zařízení, která se prováděla od konce 19. století až do 30. let 20. století, se nijak neprojevila na stavební podobě objektu. Jeho veškeré součásti se vměstnaly do tří mlecích podlaží budovy - do přízemí zvaného podkolí, prvního patra a podstřeší (půda).
    Francisova turbína a pomocný elektromotor jsou zabudovány v přístavku v jihozápadním nároží budovy (původně lednice).

    VýrobceJan Prokopec, Praha Král. Vinohrady
    VýrobceJan Prokopec, Praha Král. Vinohrady
    VýrobceUnion a. s., České Budějovice
    Zaniklý
    • stoupa
    Dochovaný
    • výroba elektrické energie
    • náhon
    • jalový žlab
    • normální znamení
    • rybník
    • odtokový kanál
    • turbínová kašna
    • most, propustek
    • turbínový domek
    Z rybníka vedl ke mlýnu 60 metrů dlouhý náhon. Jeho větší část je zahloubena v terénu, úzké koryto pro vodu je vyzděné z lomového kamene. Rybník a samotný náhon v minulosti spojoval dvanáctimetrový dřevěný vantrok. V současné době se náhon nachází ve špatném stavu. Dřevěný vantrok již dávno zmizel a zděné koryto má místy narušené stěny a částečně je zaneseno sutinou, hlínou a rostlinstvem. Uvažuje se o opravě náhonu.
    Typturbína Francisova
    StavDochovaný
    VýrobceUnion a. s., České Budějovice
    PopisVe mlýně se nachází francisova horizontální turbína s mokrou savkou o maximálním výkonu 12 HP při 270 l/s při spádu 4,5 m. Značka Union České Budějovice.
    Typturbína Francisova
    StavDochovaný
    VýrobceUnion a. s., České Budějovice
    PopisVe mlýně se nachází francisova horizontální turbína s mokrou savkou o maximálním výkonu 12 HP při 270 l/s při spádu 4,5 m. Značka Union České Budějovice.
    Typvodní kolo na vrchní vodu
    StavZaniklý
    Výrobce
    PopisU mlýna pracovala dvě kola na svrchní vodu. Dle vodní knihy mělo jedno průměr 426 cm a věnec 73 cm široký a druhé 395 cm a věnec 79 cm široký.
    1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,146 m3/s, spád 4,4 m, výkon 5,5 HP
    Typelektrický motor
    StavDochovaný
    VýrobceŠkodovy závody, Plzeň
    PopisV turbínovém domku je umístěn třífázový elektromotor o výkonu 7,5 kW značka Škoda, rok výroby 1930.
    Typelektrický motor
    StavDochovaný
    VýrobceŠkodovy závody, Plzeň
    PopisV turbínovém domku je umístěn třífázový elektromotor o výkonu 7,5 kW značka Škoda, rok výroby 1930.
    Historické technologické prvky
    • transmisní hřídele s řemenicemi (výrobek průmyslový i řemeslný)
    dvojnásobná
    • pískovcový kámen | Počet: 6
    • francouzský kámen | Počet: 1
      • Válcová stolice s 1 párem rýhovaných válců v litinové skříni
      • periodická
      • válcový
      • čistírenský vysévač | Počet: 1
      • moučný vysévač | Počet: 1
      • předvysévač | Počet: 1
        • jednoduchá
        1
        • autokap
        • větrová komora
        • šnekový dopravník | Počet: 1
        • kapsový výtah | Počet: 4
          • ruční
          • pemrlice
          • špičák
          • oškrt
          • líhy
          • váleček
          • kleště podvazovací
          • limpa
          • granik
          • virgule
          AutorŠimek Rudolf
          NázevPamátková hodnota mlýnů na Hrádeckém potoce
          Rok vydání2008
          Místo vydáníOlomouc
          Další upřesněníbakalářská práce
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorŠimek Rudolf
          NázevPamátková hodnota mlýnů na Hrádeckém potoce
          Rok vydání2008
          Místo vydáníOlomouc
          Další upřesněníbakalářská práce
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 11 (Plzeň), str. 10

          Místo uloženíStátní oblastní archiv Třeboň
          Název fonduVelkostatek Starosedlský Hrádek
          Název archiválieDominikální pozemková kniha mlýnů, hospod a dominikálních chalup
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturačíslo knihy 11, inventární číslo 13, sign. Březnic
          Místo uloženíStátní oblastní archiv Třeboň
          Název fonduVelkostatek Starosedlský Hrádek
          Název archiválieDominikální pozemková kniha mlýnů, hospod a dominikálních chalup
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturačíslo knihy 11, inventární číslo 13, sign. Březnic
          Místo uloženíarchiv NPÚSČ Praha Sabinova 5
          Název fonduInventarizační průzkum lidové architektury
          Název archiválieokres Příbram
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturaStarosedlský Hrádek čp. 4
          Místo uloženíSOkA Strakonice
          Název fonduokresní úřad Blatná
          Název archiválieVodní kniha č. 1
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturavložka vodní knihy č. 41
          Místo uloženíSOA Třeboň
          Název fonduVelkostatek Starosedlský Hrádek
          Název archiváliePozemková kniha vsí Starosedlský Hrádek, Tušovice a Hlubině – první zápisy u každé usedlosti obsahující urbariální povinnosti poddaných k vrchnosti, platy faráři, výměru pozemků a počet chovaného dobytka
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturainv. č. 8, sign. OS Březnice 131, IV/1/2
          Místo uloženíStátní oblastní archiv Třeboň
          Název fonduVelkostatek Starosedlský Hrádek
          Název archiválieDominikální pozemková kniha mlýnů, hospod a dominikálních chalup
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturačíslo knihy 11, inventární číslo 13, sign. Březnic
          Místo uloženíNárodní archiv, 3. oddělení
          Název fonduMlynářské ústředí
          Název archiválie
          Evidenční jednotka256
          Inventární číslo, signaturainv. č. 2504-33

          Popis historické fotografie, kde je Řezníček s celou rodinou.

          Vlevo nahoře dcera Kristýna (4. prosince 1900), uprostřed František Řezníček (25. března 1892 - 18. července 1965), vpravo syn Antonín (1894 - 1954(6). Dole Antonín Řezníček (30. květen 1861 - 7. října 1945). O manželce nic nevíme. Rod přišel ze mlýna v Hubenově viz http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/1323-novy-pecharuv-mlyn
          zdroj: z rozhovoru se synem panem Izakovičem, syn dcery posledního mlynáře Františka Řezníčka, Marie provdané Izakovičové.

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Vytvořeno

          6.5.2012 21:51 uživatelem Rudolf (Rudolf Šimek)

          Majitel nemovitosti

          Rudolf (Rudolf Šimek)

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Radomír Roup (Radomír Roup) 20.6.2018 18:13
          doxa (Jan Škoda) 23.5.2025 23:07