Historie
Obecná historie:
Moldavský mlýn poprvé zmíněn v popisu roztockého majetku z roku 1453. Na konci století je zde uváděn mlynář Václav z Teplé.
Jednalo se vltavský (starší označení Moldau) mlýn - mlýn na řece Vltavě, přesněji na jednom jejím ramenu,
protékající mezi břehem a Moldavským ostrovem (dnes v místě ramene zhruba probíhá protipovodňový val).
Z konce 15. století pochází první zmínka o zdejším clu z plaveného dřeva, vztahujícím se k mlýnu.
O více jak sto let později fungovala při Moldavském mlýně (o čtyřech kolech moučných) pila.
V roce 1713 zde působil Jiří Dostál, po něm Jiří Strnad, v roce 1728 mlýn převzal Václav Dvořák a další.
Mlýn často měnil majitele, naposledy je v roce 1857 zmiňován Jan Loula.
V 60. letech 19. století byl mlýn po vzedmutí klecanského jezu přeměněn na textilní továrnu, která opět často mění majitele.
Textilní provoz se posléze změnil na lisovnu řepkového oleje a nakonec zde docházelo k nejrůznější řemeslné výrobě.
Tak tomu bylo až do konce sruhé světové války, kdy zde vzniká známá roztocká penicilínka, jejímuž provozu stará budova mlýna musela ustoupit.
Do dnešní doby se z mlýna nic nezachovalo, pouze dle historických fotografií lze odvodit jeho polohu do sousedství zachovalého hráněného komína,
související s provozem adaptované budovy mlýna.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
1642-1644 zakreslen na mapě projektované regulace dolního toku Vltavy strahovského opata Kryšpína Fuka
1713 dominikální fase - v Roztokách 2 mlýny - mlýn na Vltavě (herrschaftliche grosse Mühle) a druhý malý panský mlýn (herrschaftliche kleine Mühle, dnes čp. 5)
1749 z velkého mlýna se platí 535 zl. roční činže, mlýn měl 5 složení a patřilo k němu 17 strychů polí a 11,5 strychů zahrad.
1793 oceněn na 10.621 zl.
1882 si mlýn pronajal R. Fischer za 535 zl., za pilu platil 30 zl., za ostrůvek 15 zl. Ve mlýně se patrně již nemlelo, vyráběl zde ruční papír.
1889 nájemce F.Benedikt
1890 olejna L.Hellera ze Štětí
1897 postavena zdymadla a jez, při roztockém břehu vybudován 936 m dlouhý plavební kanál k plavebním komorám, oddělený od hlavního toku novým ostrovem. Současně byl zasypán náhon a odtokový kanál od mlýna, čímž zanikl i vodní pohon.
1909 Josef Reiniš, výroba ohněvzdorných pokladen
1913 dražba mlýna v odhadní ceně 45.950 L. Mlýn zakoupil Josef Reiniš za 46.700 K. (RR)
1914 Firma Josef Reiniš přešla na válečnou výrobu
1920 Jindřich Černý, výroba mýdla
1938 fa. Veisberger, barvy
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
1950 Penicilinka Biochema
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Reiniš
- Dostál
- Strnad
- Dvořák
- Loula
Historie mlýna také obsahuje:
1713 Jiří Dostál
Jiří Strnad
1728 Václav Dvořák
1857 Jan Loula
1882 R. Fischer
1890 L. Hellera
1913 - Josef Reiniš (RR)
1920 Jindřich Černý
1938 Veisberger
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
