Uživatel

Hledat

| Sign up

Hlavní kolo pohání mlýn.
(francouzské přísloví)

Kopaňský mlýn

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Kopaňský mlýn

Čp.

1 a 2

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Loužnice

PSČ

468 22

Okres

Jablonec nad Nisou

Katastrální území

Loužnice

GPS

50° 41' 14.5'', 15° 15' 58.7''

Mapová značka

Mlýn bez funkčního vodního motoru

Stručný popis

Neobydlená budova bývalého mlýna, která částečně prochází rekonstrukcí.

Poloha vůči obci

Samota.

Vodní tok

Kopaňský potok

Číslo kulturní památky

Webové stránky

Přístupnost

nepřístupný

Historie

Obecná historie:

První zmínka o lokalitě pochází účtů svatojiřského úroku narovského panství z r. 1565 (uveden Mikeš Skopanie, Vondrak Skopanie). S jistotou můžeme o mlýně hovořit až pro 18. století. Dle zápisu v gruntovní knize obce Zásada k r. 1801, kdy usedlost prodával František Berka, je uvedeno, že jeho předkové dědičně zakoupili Kopaňský mlýn od držkovské farnosti v r. 1725. Z 18. století jsou o mlynářích z rodiny Berků zmínky v matrikách (poprvé Matěj Berka mlynář na Kopani narozený v r. 1685). V r. 1801 se zde zakoupil František Jakoubě, r. 1847 Vojtěch Kopal ze Zásady, r. 1855 Josef Kostřík, r. 1865 – František a Žofie Tomešovi z Loužnice č. p. 32.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)

První zmínka se údajně nachází už v berních registrech navarovského panství roku 1565. Mikeš Skopanie platí 1 a 1/2 groše čes., Vondrak Skopanie platí 3 gr. čes. (není však jasné, zda se jednalo o mlynáře) (PŠ)

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Jan Kodejš (42 let), manželka Dorota (56), oba nekatolíci bez naděje na obrácení

1725 dědičná koupě mlýna od držkovského farního chrámu

1731 Zásadský mlynář Václav Vedral, ročně platí 45 krejcarů do zádušní pokladny a zvláštní poplatek od jemu prodaného jednoho musu kostelní půdy v ceně 1 kopy, ze které ročně splácel 1 zl. 10 kr. až do zaplacení (doplaceno 1734)

6.3.1757-6.3.1758 platí 45 krejcarů mlynář Jiří Berka (1685-1772, rodiče Matěj a Anna Berkovi z Držkova)

V letech 1757 - 1801 zde mlynařil rod Berků.

mola sub Zasada, Josef Berka (*22.8.1713), manželka Anna + 1756 při porodu, 42 let

29.10.1794 převzal syn František Berka, odhadnut na 650 zl. rýn.

1801 prodal mlýn i s pozemky za 4.200 zl. Františku Jakouběmu ze Zásady (možná z mlýna Na Vobci v Loužnici čp. 3)

22.1.1816 převzal mlýn s 5 jitry a 1.400 sáhy pozemků a 3.000 zl. syn František Jakoubě

do roku 1847 František Jakoubě. (PŠ)

listopad 1847 koupil mlýn i s pozemky za 4.000 zl. Vojtěch Kopal ze Zásady

Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)

V letech 1847 - 1906 se mlýn nacházel v držení Kopalových a později Tomešů.

František Kopal

synovec Vojtěch Kopal

15. května 1855 Vojtěch a Barbora Kopalovi prodali mlýn Josefu Kostříkovi (vedl mlýn již 1853) a odešli do Zásady, kde se věnovali hospodářství. 13.9.1853 zaplatil Josef Kostřík ze svého dluh 200 zl. konv.m. po mlynáři Františku Jakoubě z roku 1845 Františku Markovi ze Zásady čp. 103.

Josef Kostřík ovšem mlýn silně zadlužil a nepodařilo se mu doplatit Kopalům celou částku za mlýn

12.9.1865 koupili František a Žofie Tomešovi z Loužnice čp. 32, Kostřík i nadále vedl mlýn, Tomeš se zabýval exportem skla

2.9.1874 zemřela Žofie Tomšová, 7.1.1875 se František Tomeš podruhé oženil s vdovou Pavlínou Liškovou ze Zásady čp. 30.

Po roce 1884 se zde už nemlelo, ale spíše brousilo sklo.

1896 se František Tomeš oženil potřetí s Boženou Vítovou z Loužnice.

4.2.1899 za 6.000 zl. získala dcera Anna Tomšová, 26.2.1900 se provdala za Kamila Hnídka.

Od r. 1900 byl vlastníkem Kamil Hnídek (nájemcem Břetislav Tomeš).

Bývalý mlýn roku 1906 vyhořel, ale byl znovu obnoven a brusírna zde fungovala i nadále. Právě měsíc po vyhoření mlýna se stal vlastníkem poloviny nemovitosti manžel Anny Tomšové Kamil Hnídek, v jehož rodu se bývalý mlýn udržel po celé 20. století. (PŠ)

První republika (1919–1938)

1926 brusírna v nájmu Břetislava Tomeše, bratra Anny Hnídkové

1930 Břetislav Tomeš, brusírna skla

1932 od otce Kamila získal usedlost syn Dobroslav Hnídek s manž. Ludmilou.

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

provoz brusírny ukončen

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

po r. 1948 se Dobroslav Hnídek stal jedním z iniciátorů založení JZD a jeho prvním předsedou

1951 + Kamil Hnídek

do 80. let obýván rodinou Dobroslava Hnídka

Vývoj po roce 1989

v majetku synů Dobroslava Hnídka, avšak ve špatném stavu

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Kopal
Tomeš
Berka
Jakoubě
Jakuby
Vedral
Kostřík
Kodejš

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1565 Mikuláš a Ondřej

1651 Jan Kodejš

1731 Václav Vedral

1758 Jan Jiří Berka (1685-1772)

Josef Berka (*1713)

1794-1801 František Berka

1843-1847 František Jakuby (Jakoubě)

1847 Vojtěch Kopal

František Kopal

-1855 Vojtěch Kopal

1855-1865 Josef Kostřík

1865-1899 František Tomeš

1899 Anna Tomšová

1906-1932 Kamil Hnídek

1926-1930 Břetislav Tomeš (nájemce)

1932-1950 Dobroslav Hnídek

Mlýn je vyobrazen na:

II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)

Císařský povinný otisk (1824–43)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Letecké snímkování (1936 - 1963)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

dochován bez větších přestaveb

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

Stavební etapy

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

jednopatrový

Dispozice, slohové zařazení – popis

Ze staršího vodního mlýna zůstala zachována patrně jen lednice pro vodní kolo, dochovaná budova pochází z přestavby na brusírnu skla po r. 1884, obnovené znovu v r. 1906. Autor původní stavby, ani přestaveb, není znám.
V mapě stabilního katastru z r. 1843 je zakresleno vodní dílo s nádrží a náhonem (chybí zákres svedení trojice přítoků do nádrže). Mlýn má na rozdíl od současného stavu obdélnou část situovanou kolmo na náhon, vodní kolo je zakreslen při jihozáapdní přístavbě. Opodál stojí dvě drobnější stavby, celá usedlost je značena jako spalná. Zdá se, že z původní převážně roubené stavby zůstala na svém místě pouze lednice z masivního žulového zdiva. Dochované obvodové zdivo a celá obytná část pocházejí z konce 19. století. Tato přestavba souvisí s ukončení provozu mlýna a úpravou na brusírnu skla. Brusírna v r. 1906 vyhořela a ještě téhož roku byla znovu vystavěna.
Usedlost je tvořena mlýnem s obytnou částí na půdorysu písmene T a základy stodoly (p. č. 52) a kolny. Technologická část stavby je obdélná patrová se sedlovou střechou krytou břidlicí a je orientována delší stranou podél náhonu. Kolmo na ní je přisazeno přízemní obytné křídlo se sedlovou střechou krytou břidlicí. Fasády jsou omítané členěné plochými římsami, lizénovými rámci, kamennými ostěními vstupů, omítanými parapetními deskami oken a záclonkami nad horními částmi oken obytného křídla. Jihozápadní průčelí patrového křídla má v přízemí nárožní kamennou bosáž a ustupující líc režného cihelného zdiva. Okna zde jsou větších rozměrů a mají tovární charakter. V protějším štítovém průčelí je v patře vstup a před ním nájezdová rampa (patrně se jedná o zavážku, v prahovém kameni z čele vytesán letopočet nebo značka?). V interiéru je v obytné části při štítovém průčelí světnice a světnička a ve druhém díle vstupní síň s valenou klenbou do traverz. Na síň navazují prostory technologické části, která je v přízemí rovněž klenutá do traverz.

Historické stavební prvky – exteriér

plastická omítková výzdoba fasád a štítů
kamenické prvky barokní a mladší
dveře
okno
vyskladňovací otvor
prostup pro hřídel vodního kola

Historické stavební prvky – interiér

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

Stav mlýnské technologie – popis

Stav dochování vybavení nebylo možno ověřit.

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

1878: 1 složení

Doplňkové a další provozy

Zaniklý

brusírna

Dochovaný

Doplňkové a další provozy – popis

od 1884 pouze brusírna skla
Brusírna v r. 1906 vyhořela a ještě téhož roku byla znovu vystavěna.

Cesta vody ke mlýnu

náhon
akumulační nádržka
odtokový kanál
lednice

Popis cesty vody ke mlýnu

1874 Vodní kniha semilská: mlýn užívá vody z Bělanského (=Kopaňského), Zásadského a Plchovského potoka, mezi pozemky p.p.č. 662 a 667 zřízena nádržka, do které vedou strouhy z těchto 3 potoků. Z nádržky vede strouha po louce p.p.č. 662 na vodní kolo.
V mapě stabilního katastru z r. 1843 je zakresleno vodní dílo s nádrží a náhonem (chybí zákres svedení trojice přítoků do nádrže).
Voda na mlýn byla zadržována v trojúhelné nádrži, napájené náhony z Plchovského a Bělanského potoka, kde byla osazena stavidla. Další stavidlo bylo osazeno na výpusti z nádrže. Pod jihovýchodním okrajem nádrže byl osazen cejch. Jeho umístění a popis dokládá situační plán vodního díla a protokol z r. 1878. Cejch měl podobu kamenného sloupku s iniciálami FT (František Tomeš) a datací 1878. První mlýn na levostranném přítoku Žernovníka – Kopaňském potoce leží na severním okraji obce Loužnice. Potok je u mlýna tvořen soutokem drobných potůčků – Zásadského, Plchovského a Bělanského potoka. Náhony se stavidly z těchto potůčků byly sváděny v nádrži na p. č. 666, jejíž plocha a hráze jsou v terénu doposavad dobře čitelné. Zřetelná je také trasa náhonu vedeného z nádrže pod křižovatkou cest a dále uprostřed áleje až ke mlýnu (břehy náhonu vystupují nad terén).
Při náhonu (tj. u podélného SZ průčelí) je přistavěna lednice z masivního lomového žulového zdiva. Z lednice jde klenutý odtokový kanál, pokračující dále otevřeným korytem. Opodál byla ještě nedávno pohozena kovová hřídel vodního kola (viz foto). Otvor pro vedení hřídele do interiéru je zasypán.