25.7.1466 podle starší úmluvy Menharta z Hradce osadil jeho synovec Jindřich mlýn Pasecký či U Devíti mlynářem Václavem, neboť předešlý mlynář Martin a jeho děti přivedli mlýn do zkázy.
Dle listiny práv a povinností z 23.4.1483 bude odvádět 18 kop grošů ročně za kola a za pozemky. Mlynář obdržel od Jindřicha výsadu, že mohl svobodně prodávat mouku a nemusel konat hlásku (ponůcku) na hradbách. Dával však ročně 12 mútů (30 rakouských měřic, přičemž 3 rakouské se rovnaly 2 českým) mouky, z toho 8 žitné a 4 pšeničné, 6 prostic (beček) soli a měl vykrmit 2 vepře v ceně 1 kopy hrošů českých. Mlynář nesmí činit nárok na odškodné, kdyby byl mlýnský rybník v opravě, vypuštěný pro výlov, kdyby ho strhla voda nebo kdyby vyhořel, jen činže by se mu snížila, jak se činívalo od starodávna. Opravy na mlýně musel mlynář vykonávat sám, pouze na to dostal dříví z panských lesů. Vrchnost hradila jen náklady na hráze a jez.
Po smrti Václava nastoupil mlynář Oldřich, tomu vrchnost slevila na činži 2 múty pšeničné mouky a 2 prostice soli, protože pracoval pro zámek. Namísto zbylé dávky soli mohl zaplatit 31 míš. grošů za prostici. "Z takového náramného platu, když při něm mlynář Václav 19 let řemesloval, pozorujeme, že mlýn vynášel"
Postupně zvyšován počet kol až na devět.
23.4.1485 prodal Jindřich z Hradce mlynáři Oldřichovi Pasecký mlýn s dodatkem, že kupující nemá být od radních pánů ani od zámeckých zavázán berní, pomocí, daní ani hláskami kromě úroku ze mlýna.
Město udržovalo u mlýna bělidlo. Poté, co byl koupen rybník pod vsí Ratboří za 50 kop grošů pro potřeby Velikého rybníka, ležícího nad ním, nemohly Pasecký ani Horní mlýn mlít. Vše se urovnalo až výstavbou protipovodňové hráze.
1501 na den Nanebevzetí P. Marie (15.8.) povodeň strhla Velký rybník, sebrala bělidlo a paseckému mlynáři způsobila velkou škodu.
