Uživatel

Hledat

| Sign up

Každý je mlynářovým švagrem, dokud je ve mlýně.
(německé přísloví)

Home»
Soupis mlýnů»
Databáze vodních mlýnů»
Salmův panský mlýn

Salmův panský mlýn

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Salmův panský mlýn

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Blansko

PSČ

678 01

Okres

Blansko

Katastrální území

Blansko

GPS

49° 21' 53.3'', 16° 38' 14.0''

Mapová značka

Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu

Stručný popis

Mlýn zmiňovaný již v r. 1593 stojí mezi dnešním sportovním areálem a železniční tratí. Dnešní dvoupatrová secesní budova je z konce 19. stol., tj. z doby, kdy byl pohon vodními koly nahrazen turbínou.
K budově mlýna přiléhá starší obytné a kancelářské stavení.
Elektrárna zřejmě již z r. 1907 je dosud funkční a napájí areál zimního stadionu Blansko.
Od známých dob, s krátkou výjimkou, byl trvale v majetku panstva. Od r. 1766 starohrabat Salmů.
Objekt není přístupný.

Poloha vůči obci

cca 150m od zimního stadionu

Vodní tok

Svitava

Číslo kulturní památky

Webové stránky

Přístupnost

nepřístupný

Historie

Obecná historie:

První zpráva o panském mlýně v Blansku se datuje k roku 1591. Tehdejší panství přebral Jan Žalkovský ze Žalkovic. Od 18. století jej neprovozovala vrchnost, ale byl pronajímán jednotlivým mlynářům. K celkové opravě mlýna došlo v roce 1750. Dalším zásadním krokem bylo vlastnictví mlýna tehdejším majitelem panství knížete Hugo Salm – Reifferscheidta. V té době bylo rozhodnuto do stávajícího mlýna vestavět elektrocentrálu s vodním pohonem. Salmové obdrželi v roce 1910 koncesi na zásobování města elektrickým proudem. Byla to jedna z prvních elektrocentrál s vodním pohonem na Moravě.

Elektrocentrála a mlýn v Blansku fungovaly do čtyřicátých let 20. století. Po druhé světové válce již provoz nebyl obnoven. Malou vodní elektrárnu ve mlýně obnovili Blanenští v 70. letech minulého století.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)

První písemná zmínka o tomto mlýnu je až z r. 1590, kdy manství Blansko kupuje Matyáš Žalkovský ze Žalkovic.

Kolem r. 1593 jeho syn Jan Žalkovský mlýn významně přestavuje.

R. 1600 spravuje mlýn mlynář Jan Mlýnek a toho roku ho zastupuje mlynář Jíra (Mělka)

R. 1614 kupuje blanenské manství a tedy i mlýn Albecht Šlejnic ze Šlejnic

Události

První písemná zmínka o existenci vodního díla
Vznik mlynářské živnosti

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

Roku 1620 kupuje Blansko Jan Oktavian Kinský, který v květnu r. 1631 prodává panství a v něm moučný mlýn s pilou Stanislavu Františku Lvu z Rožmitálu.

Roku 1667 má mlýn stranou od města z kamene vystavěný čtyři chody a jeden chod na kroupy. Je při něm desková pila a odvádí Rožmitálům 110 zl. ročně.

Roku 1694 Rožmitálové prodávají panství i s mlýnem Arnoštu Leopoldovi z Gellhornu

Roku 1750 je mlýn od vrchnosti opravován a nájem zvýšen na 482 zl. ročně.

Roku 1766 panství kupují Salmové a uváděn je jen mlýn moučný. nelze vylouči, že mlýn deskový, který s moučným mlýnem souvisel stál o jen něco výš na mlýnském náhonu, jak je to uvedeno na Josefinské mapě.

Roku 1781 kupuje moučný mlýn včetně k němu příslušejících hospodářských stavení od Salmů Václav Matuška za 9000 zl.. V r. 1792 ho zpět Salmům prodává za 11000 zl., z čehož ale dostává zaplacenu jen část. Umírá v r. 1793 a blanenskému kostelu odkazuje 1000 zl. o čemž je v kostele nápis.

1826 Hugo Salm Raifferscheidt

Hospodářský typ mlýna

Vrchnostenský

Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)

Na mlýně je Anton Matuška, který se r. 1849 stává prvním starostou Blanska.

Kolem roku 1890 je mlýn přestavován do současné podoby

1905 kníže Salm-Reifferscheidt zažádal o povolení ke stavbě závodních elektrocentrál, majících zásobovat jeho velkostatek i přilehlé obce Blansko a Dolní Lhotu a též Rájec-Jestřebí. Šlo o dvě centrály, jednu ve zdejším mlýně a druhou v Rájci nad Svitavou.

Roku 1907 je ve mlýně zřízena elektrárna. Obvykle je datována rokem 1909, ale byla zřízena dříve, než elektrárna ve Lhotě a ta jak je z r. 1908, jak je tam uvedeno na jejím štítu.

1910 obdržela koncesi na zásobování města Blanska el. proudem

1913 obě centrály s elektrárnou v Dolní Lhotě (Jabůrkův mlýn) měly výkon 87 kW, dodávaný proud střídavý 3 x 3000 V/ 220 v/ 127 V s frekvencí 50 HZ

První světová válka (1914–1918)

19. ledna 1914 mlýn vyhořel, škoda činila 400.000 K. (RR)

První republika (1919–1938)

1930-1936 Hugo Salm Raifferscheidt

Hospodářský typ mlýna

Smíšený

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

Roku 1945 byl majetek rodu Salmů zkonfiskován.

Provoz mlýna po válce zastaven, provoz elektrárny přerušen

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

V 70. letech město Blansko ve spolupráci s koncernem ČKD obnovilo elektrárnu

Vývoj po roce 1989

V současné době žádají Salmové o jeho restituci a uvažuje se o jeho využití jako prostor pro alternativní kulturu.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

Od první písemné zmínky z r. 1591 až do r. 1945 byla majitelem mlýna místní šlechta, s výjimkou let 1781 až 1792, kdy ho koupil a Salmům opět prodal Václav Matuška.

1930-1939 - Hugo Salm-Reifferscheidt (RR)

Mlýn je vyobrazen na:

I. vojenské mapování – josefské (1764–68)

II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)

III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)

Císařský povinný otisk (1824–43)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Letecké snímkování (1936 - 1963)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

dochován bez větších přestaveb

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

městský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice a dům samostatné budovy

Stavební etapy

secesní

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

vícepodlažní

Dispozice, slohové zařazení – popis

Dvoupatrová budova s rovnou střechou stavebně sestávající ze dvou vzájemně spojených částí. Z části mlýnské a z části nad řekou v níž je turbína.
Část nad řekou má společnou zeď s jednopatrovou, sedlovou střechou krytou budovou, zřejmě historického mlýna.
Přízemní malá budova byla obytným stavením.

Historické stavební prvky – exteriér

zdobený zděný štít
okno
epigrafické památky (nápisy, datování aj.)

Historické stavební prvky – interiér

tesařsky zdobené podpůrné sloupy
trámový strop
schodiště

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

Stav mlýnské technologie – popis

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

Doplňkové a další provozy

Dochovaný

výroba elektrické energie

Doplňkové a další provozy – popis

1905 kníže Salm-Reifferscheid zažádal o povolení ke stavbě závodních elektrocentrál, majících zásobovat jeho velkostatek i přilehlé obce Blansko a Dolní Lhotu a též Rájec-Jestřebí. Šlo o dvě centrály, jednu ve zdejším mlýně a druhou v Rájci nad Svitavou.
Roku 1907 je ve mlýně zřízena elektrárna. Obvykle je datována rokem 1909, ale byla zřízena dříve, než elektrárna ve Lhotě a ta jak je z r. 1908, jak je tam uvedeno na jejím štítu.
1910 obdržela koncesi na zásobování města Blanska el. proudem
1913 obě centrály s elektrárnou v Dolní Lhotě (Jabůrkův mlýn) měly výkon 87 kW, dodávaný proud střídavý 3 x 3000 V/ 220 v/ 127 V s frekvencí 50
1936 mlýn a elektrárna
po II. sv. válce provoz elektrárny zastaven, v 70. letech obnoven

Cesta vody ke mlýnu

jez
náhon
odtokový kanál
turbínová kašna
most, propustek
turbínový domek

Popis cesty vody ke mlýnu

Stará konstrukce jezu cca 1,5 km severně za mlýnem, v současnosti mimo hlavní řečiště Svitavy, kde nyní funguje moderní segmentový jez vybudovaný státním podnikem Povodí Moravy 80. letech 20. stol. Starý náhon o celkové délce cca 2,5 km, opatřený při vtoku nad současným jezem moderními stavidly, má v prostoru starého zaniklého jezu torza starých stavítek.
Konstrukce zaniklého jezu byla původně dřevěná (trámové komory, sypané kamením a zeminou) Tato konstrukce sloužila potřebám mlýna v 19. stol., v první třetině 20. stol. byl starý dřevěný jez modernizován betonáží. Vývar starého jezu vytvořil v místě kruhovou lagunu, která se doposud zachovala. Torzo jezu i se zbytky dřevěných pilot starých trámových komor je doposud dochováno, je kryto značným náletovým rostlinstvem.