Mlýn je zachycen na mapách 1. a 2. vojenského mapování a na Císařském povinném otisku a Indikační skice Stabilního katastru. Na mapě 3. vojenského mapování již je v místě mlýniště zakreslena jen značka památníku obětem povodně z roku 1872.
V noci z 25. na 26. května 1872 se po náhlé průtrži mračen a přívalovém dešti krajem prohnala ničivá povodeň, která smetla i Michálkův mlýn.
Pršet začalo 25. května odpoledne, kolem 15. hodiny. Už v 17 hodin byla protržena hráz předtím prázdného Pastuchovického rybníka, ležícího na Podvineckém potoce. Voda se odsud valila na Velečínský rybník. Před 18. hodinou se protrhla i hráz Velečínského rybníka.
Zhruba v 18 hodin voda v přetékajícím Blatenském rybníce dosahovala až k vesnici, protrhla stavidla. Hráz rybníka v Blatně se přelévala asi 2,5 m vysoko. Rozloha rybníka musela být v tu chvíli proto zhruba dvojnásobná. Ve 23 hodin se protrhla odtoková roura rybníka, hráz se naklonila a poté byla proražena a stržena. Voda v Blatenském mlýně (viz Blatenský mlýn) dosahovala až po strop místnosti v přízemí. Mlynářův dobytek se podařilo zachránit jen proražením zadní zdi stáje, takže mohl utéct dírou na příkře stoupající pozemky.
Už kolem 17 hodiny přetékala i hráz rybníka Michálek u Stebna. Ve 22,30 hodin velká voda dorazila k náhonu bývalého mlýna a parní pily a bez milosti jej provalila. Ve 23 hodin je rybník Michálek již protržený a bez vody. Kdy přesně se protrhl, se kupodivu nikde neuvádí. Ze souvislostí vyplývá, že se tak mohlo stát již někdy mezi 17 a 22 hodinou. Mlýn stojící přímo pod hrází rybníka se náhle ocitl uprostřed dravého proudu.
Podle popisu očitého svědka, který v srpnu 1872 otiskl časopis Světozor, se obyvatelé mlýna snažili zachránit na balkoně (pavláně) domu. Mezi nimi byli správce mlýna Josef Hejlíček, mlynář Zikmund Löschner, manželka mlynáře Antonie Löschnerová s jejich dětmi – tříletou Marií a ročním Antonínem, mladičká chůva Kristina Liebmannová, třináctiletý nádeník Antonín Zerner, Anna Frischová, matka mlynářky a topič u parostroje Málek. Lidé uvěznění na balkoně zoufale volali o pomoc. Kdosi se prý snažil svázat dva žebříky a přistavit je k balkonu, avšak okamžitě je strhl a rozlámal silný proud. Voda stále stoupala a nebezpečně podemílala budovu. Mlynáři se správcem a topičem se kolem 23. hodiny podařilo vylézt do okenních výklenků o patro výš – už se tam prý choulila vyděšená kočka. Ženy a děti však srdceryvně naříkají, a tak se správce Hejlíček rozhodne sestoupit zpět k nim. V tu chvíli se ale s velkým rachotem budova řítí a všichni, kdo v té chvíli stáli na balkoně, mizí v ničivém proudu.
Jako zázrakem zůstala z celého mlýna stát pouze jediná zeď – byl před ní komín, který rozrážel proud vody. V oknech této zdi se zachránili mlynář, topič a kočka. Když voda opadla, bylo opodál nalezeno 6 mrtvých. Jejich těla byla převezena do Petrohradu, zde ohledána a 28. května pohřbena. Tělo mlynářky se našlo až 11. června na louce u Finklova rybníka (viz Finklův mlýn) pod naplavenými troskami prken, trámů a roští. Identifikovat ji bylo možné jen podle snubního prstenu s vyrytým monogramem manžela S. L. (Sigismund Löschner).
Dnes na mlýništi bývalého mlýna stojí Pomník obětem povodní. Jeho kovová část byla zhotovena ze zbytků parního stroje pily a podstavec z kamenů komína.
Mlýnský rybník Michálek již nebyl obnoven, v jeho místě je nyní pole.
Při povodni zahynuli:
Antonie Löschnerová (25 let), manželka mlynáře
Marie Löschnerová (3 roky), dcera mlynáře
Antonín Löschner (1 rok), syn mlynáře
Anna Frischová (58), matka mlynářky
Josef Hejlíček (29 let), správce mlýna
Kristina Liebmannová (10 let), chůva
Antonín Zerner (13 let), nádeník
