Mikulíkův mlýn
Nejstarší písemná zmínka o strašickém mlýnu pochází z roku 1547, kdy měl být mlynářem „jakýsi Buryan“. Podobný zápis bychom našli i v obecní kronice kde se praví, že: „Až do roku 1842 byl ve Strašicích pouze jediný mlýn, nyní V. J. Mikulíka. Kdy byl postaven, není známo, ale pravděpodobno, že byl postaven současně s hradem a obcí Strašickou, a že jest snad 1000 let starý. Byl to to panský mlýn, který v neznámé době koupil již od panství Zbirožského Burian.“ Další zmínku nacházíme ve zbirožském urbáři z roku 1652, z něj se dozvídáme, že měl „dvě kola moučná a jednu stoupu a odváděl 40 strychů míry pražské, za vykrmení vepře 4 zlaté konvenční měny a bezplatně musel mlynář rozřezat 100 špalků…“. Na konci 18. století přešel mlýn do vlastnictví rodu Welwarských (později psáno jako Velvarský). Tento významný mlynářský rod držel mlýn zřejmě od roku 1780 až do roku 1870, kdy jej vdova po mlynáři prodala panu B. Tylovi z Ejpovic, který jej později odprodal Janu Mikulíkovi. Ten nechal v roce 1889 postavit k mlýnu nový jez. Také je třeba zmínit, že byl štědrým donátorem místního kostela. V březnu 1875 se spolu s mlynářem Václavem Svobodou z mlýna Melmatěj podílel na nákupu nové křížové cesty. Rod Mikulíků se stal významně společensky činným a Vavřinec Jan Mikulík byl zvolen v roce 1911 starostou obce. Bohužel o 49 let později se rodina mlynáře stala nepřítelem nového režimu. Na základě rozsudku ze dne 13. 10. 1950 byl obžalován mlynář Josef Mikulík se svojí manželkou Annou a stárkem Humlem okresní prokuraturou v Rokycanech, že se dopustili zločinu a sabotování výživy tím, že v době velkého sucha v roce 1947 až 1949 zatajili velké množství obilí a mouky a byly v jejich mlýně nalezeny zbraně. Manželům Mikulíkovým přitížilo ještě to, že jejich syn Lubomír emigroval na západ. Stručný popis soudního jednání zapsal strašický kronikář: „Dne 13.10.1950 po celý den probíhal v hotelu Pošta lidový soud se sabotéry našeho hospodářství. Mlynářem Josefem Mikulíkem, jeho ženou Annou a stárkem Františkem Humlem. Jmenovaní se dopustili zločinu a sabotování výživy tím, že v době velkého sucha v roce 1947 až 1949 zatajili velké množství obilí a mouky......při prohlídce v tajné skrýši se nalezlo 104q pšenice, 20q ovsa, 2q otrub, 5q ječmene, 2q krup, 32q otrub 16q žitné a 16q pšeničné mouky a 2 kádě naloženého vepřového masa z černé porážky......dále byly nalezeny zbraně. Jeden samopal, 4 pistole, ruční granát, 2 dýky a 320 nábojů. Soud lidu trestá spravedlivě škůdce a přisluhovače a to J. Mikulíka 3,5 roku vězení a pokutou 100 000 Kčs, Annu Mikulíkovou 4,5 roku vězení a stejnou pokutou a stárka Humla žalářem 3 roky a pokutou 10 000 Kčs. Všichni obžalovaní ztrácejí volební právo doživotně a propadá jim veškerý majetek. Takový trest stihne všechny, kteří se chtějí obohatit na úkor pracujícího lidu a podkopat lidově demokratické zřízení“. Marná byla veškerá obhajoba. Rodina Mikulíkova o mlýn přišla. V roce 1949 byl objekt mlýna využíván firmou Drutex (později Oděva), která zde nechala šít pracovní oděvy. Mlynář rok pro propuštění z vězení zemřel a jeho žena začala pracovat jako šička ve výše zmíněné firmě, v místnosti, která byla dříve její ložnicí. Jedna z nejstarších budov ve Strašicích neprocházela žádnou údržbou, jen areál okolo ní se postupně měnil. Hlavní budova mlýna byla zbourána v polovině osmdesátých let minulého století. (Projekt Muzea Středních Brd - Strašice v proměnách času - autoři Mgr. Tomáš Makaj, Ing. Václav Jiřička)
