Bosákovský, Hořejší obecní, Panský, Danielovský, Volfovský, Šmídův mlýn

1432 mlynář Jan odmítá pouštět vod do sladovnického rybníčka, podle soudního verdiktu je povinen vodu pouštět jen od soboty večer (nešpor) po celou neděli

1434-1450 mlynář Petr Bosák

1450 prodal mlýn Puršovi, ten však záhy zemřel, na mlýně hospodaří vdova Anna

1460 Anna prodala mlýn mlynáři Vackovi z mlýna pod sv. Jiljí, za mlýn včetně palouků, honů podle strouhy nad hořejším splavem, louky žatecké a druhé louky pod mlýnem mezi řečištěm a mlýnskou strouhou zaplatil 80 kop pražských grošů.

Mlynář Vacek dostával od mletí a od potahu, kdy soused sám mlel, 3 groše míšeňské, když mlynář sám mlel 4 groše.

1462 mlýn do základu vyhořel, následně znovu vystavěn z kamene. Při zakládání obnoveného mlýna svolána komise sestávající z Rybky, mlynáře z Berouna, přísežného od královy milosti, Tomka z Podhradce, Ondráka z pod Hlavačova, Pechy Nechvíli, Pavla z Luženského mlýna a Jana Myslického.

obnova si patrně vyžádal značné náklady, mlynář Vacek si musel vypůjčit od urozeného pána Hynče Chodoura 20 kop, za něž ručili konšel Petr Kvasnice a Jiří Novák

1473 obec povolila aby Vacek mletí sladů, které bylo do té doby rozvrženo mezi mlýny Pod sv. Jiljí, Bosák  a Na trávníku, soustředil v Bosáku, od té doby mlela dvě kola v Bosáku výhradně slady

po několika letech Vacek zvýšil cenu za mletí sladů o groš, čímž porušil slib, při následném jednání ale ustoupil

1480 v důsledku velkého sucha Vacek opět navyšuje cenu za mletí sladu, obec povoluje 5 grošů míš., ale jen po dobu sucha,s čímž Vacek nesouhlasí

1480, v pondělí po přenesení sv. Václava (6. března) v přítomnosti křivoklátského hejtman Jana Hrožka z Prošovic uzavřena mezi Vackem a městem smlouva, za mletí sladů má od fůry, když soused mele sám, má Vacek brát 5 grošů míš.,  jinak 6 gr. míš.

strouhu bylo Vackovi cíditi od kol svých proti vodě až do nového jezu, po vodě do rohu Blažkovy louky (proti stodole Varmúčků), kde byla nová záměra osazena. Jez nad a splav pod mlýnem, kterýž Bosák s mlynářem Na trávníce Jankem Řepínským společně stavěli, byli Vacek i jeho budoucí povinni dělati sami, Jankovi bylo cídit strouhy od záměry až do svých kol.

Vacek byl bezdětný, adoptoval proto Jiříka, syna nemajetného chalupníka Mikuláše Nováka z Lišanské ulice  v Rakovníku, 1465 ho učinil univerzálním dědicem, což nechal zapsat do městských knih 

ovšem vyhradil si pořízeni testamentu a právo s majetkem tím nakládat do smrti libovolně. Pro případ, že by zemřel bez závěti, měl se Jiřík ujmouti veškeré pozůstalosti, nic nevyjímaje a z ní Vackovu manželku Barboru do smrti dochovati. Kdyby však u něho žíti nemohla nebo nechtěla, usatnoveno, aby jí vydal sukně, svrchní podušku, lepší spodní podušku, horší peřiny přikrývací, prostěradlo a nebožtíkovy šaty a pololetně vždy dvě kopy grošů (Gruntovní kniha červená)

1487 zemřel mlynář Vacek, mlýn přebírá adoptivní syn Jíra, recte Jiří Novák

Jiří Novák žádá o navyšení platu za mletí sladu, jinak "když nechcete více dávati, nechci o to dbáti" (Gruntovní kniha červená)

Při opravě kostelní zvonice roku 1894 byla její historie uvedena v nápisech pod spodní římsou. Tyto nápisy při poslední opravě v roce 1979 již nebyly zjistitelné a nebyly obnoveny.
Text nápisů byl:
I – Léta Páně 1495 Jiří Novák dobré paměti rakovnický mlynář z mlýna Bosákovského, koupil u zvonaře Jiřího na Novém Městě Pražském zvony Bartoloměje (Žebráka) a Jiřího (Mlynáře). Zvony ty zavěšeny na zvonici za panování J.M. Vladislava II krále Českého.

Více zde: https://rkfrakovnik.webnode.cz/news/kostel-sv-bartolomeje/

1495 Jiří Novák postoupil mlýn mistru Vavřincovi, měštěnínu slánskému a synu jeho Danielovi v těch mezích a výsadách, jak jej sám užíval, za 600 kop grošů českých rázu a čísla pražského. Na trhovou smlouvu měli mu zavdati o sv. Václavě 50, potom v rok 100  a opět v rok 100 a odtud po všechny roky po 50 až do splacení. Rukojmí smlouvy byli Václav Oulička, měštěnín ve Slaném a a mistr martin, strýc Danielův. Polovic zapsal mistr Vavřinec sobě, manželce a dětem, druhou polovici synu Danielovi.

1495 Jiřík Novák koupil u zvonaře Jiřího na Novém Městě pražském zvony Bartoloměje, Žebráka, Jiřího a Mlynáře pro rakovnický kostel.

1496 Daniel vyplatil ostatní a ujal se celého mlýna sám

1497-98 mlýn měl každoročně platit raovnickému faráři 2 kopy českých grošů, kopu na sv. Jiří a kopu na sv. Havla. Za 25 jiter půdy (3 u mlýna, 3 na Hané, 19 k Hostokryjím) však platil rakovnické obci.

K roku 1527 se na mlýně uvádí mlynář Daniel. Je o něm zaznamenáno, že „chtěl posluhovati, jen komuž se mu líbilo, majestátem krále Vladislava to dokládaje“.

Dne 14. května 1543 purkmistr Vavřinec Mutějovský koupil mlýn od Pavla, Danielova syna za 2200 kop pro Rakovník, 300 obec složila ihned, zbytek splácela po 200 ročně. Při té příležitosti dala obec vysušit prostranství u mlýna „prostírající se na svatojilském předměstí až k chalupě Divůčkovic proti bráně“.

při mlýně zřízena vodárna, odkud byla podzemním potrubím vedena voda do města

ve mlýně se výhradně mlely slady pro celou obec

1561 mlynář Volf předal mlýn synu Viktorinovi

1586  mlynář Viktorin zemřel, mlýn vykoupila obec, pronajímala jej za 34 zlaté 40 krejcarů a 40 korců žita ročního nájmu

 O vedení vody při tomto mlýně ustanovila roku 1572 komise přísežných mlynářů Pražských, aby práh, z kteréhož žlábkové mlýnští pojati jsou na kola mlýnská, nikda výše kladen nebyl než 1/2 lokte pražské míry pod cejch, kterýž jest k témuž prahu; též valtroky aby tím koncem, kterýmž do strouhy leží, o 1/4 lokte nížeji položeny byly; strouha pak měla být 3 lokte široká a tak cízena, aby mrtvá voda stála až pod kola druhého mlynáře. V čas velké vody dovolovalo se hražení toliko z výši prkna, nic více. (Zdroj: F. Levý)

Roku 1614 byla u mlýna zřízena vodárna, odkud se podzemním potrubím vedla voda do města. Za postavení vodárenského sroubku dostal mlynář  2 kopy grošů a 5 denárů. (Zdroj: J. Klempera)

Nové využití získal po třicetileté válce i Volfovský mlýn, který byl nově vystavěn a počátkem 17. století zde byla zřízena soukenická a jirchářská valcha. 

1695 Rakovničtí dali opravit rybník Kavan , předtím poškozený velkou vodou a s ním i most a jez ku mlýnu za 300 zl.

Dvaadvacátého července 1698 se ve svátek sv. Máří Magdaleny ztrhaly kvůli dešti hráze rybníků od Jesenice až k Rakovníku. Obrovský příval vody dospěl k městu (Rakovníku) ve dvě hodiny v noci. Náměstí bylo až do dvou a půl metru zaplaveno (…). Na Lubenském předměstí odplavaly stodoly i se sklizní, jižní strana městských hradeb byla podemleta a domy na jihu náměstí hrozivě poškozeny. Splavy se vyrvaly ze základů a utonulo šest obyvatel Volfovského mlýna.

V. Kočka v Dějinách Rakovnicka uvádí, že tato povodeň smetla pilu při panském mlýně v Šanově, byl pobořen i mlýn v Křivoklátě. (Zdroj: T. Pšenčný) 

R. 1698 (22. července) utrpěl mlýn ten, při němž již tehda byly valchy jirchářů a soukeníků, povodní značné zkázy; neboť nejen že voda stavení porouchala, ale i chlév s dobytkem, senem, též 4 dítky mlynářovy, bratra mlynářova a děvečku potopila a pryč odnesla.

„Háčkovic“ nazývá se mlýn ten od J. Háčka, který jej v druhé polovici minulého (18. stol. – pozn. MK) století s přednostmi jirchářům a soukeníkům příslušejícími od obce koupil. (Zdroj: F. Levý)

1737 obnovený obecní mlýn spravuje Jan Háček, z každého složení platí 1 zlatý 30 krejcarů

Václav Tichý 

1750 k mlýnu náleží 10 korců dědin, z mlýna se ročně odvádí 34 zlatých a 40 korců žita

30. srpna 1770 město Rakovník prodalo mlýn za 1200 zlatých a roční činži 28 zl. a 100 korců žita mlynáři Antonínu Jungmannovi

1841 Franz Schlägel

1849 dle zákona o vyvazení majetku se mlynář vykoupil od činže a emfyteutických dávek a byly mu postoupeny pohraniční grunty, s tím, aby v pořádku udržoval břehy při potoce neb rybníce, jakož i sousední cestu

1867 v Rakovníku rozšířen pivovar, s majitelem mlýna Norkem uzavřena smlouva, podle níž souhlasil, aby z mlýnské nádržky u jeho mlýna byl položen vodovod, ktrerým se voda povede do hluboké studny u pivovaru. Mlynář za to jako odškodné požadoval pozemek za svým dvorem a část bývalého sladovnického rybníka, pozemek však dostal pouze do zástavy a navíc byl povinen jej vrátit, kdyby nemohl nebo nechtěl vodu do pivovaru dodávat. Pod stavidly mlýna byla proto vyhloubena hluboká tůň. 

1872 nový majitel mlýna Srbecký souhlasil  se zřízením vodovodu z mlýnské nádržky do městské kašny (na místě dnešní spořitelny).

V r. 1877 za mlynáře J. Kašpárka byl mlýn nabízen v dražbě za 36.216 zl. (RR)

1930 majitel Karel Šmíd

po r. 1945 ukončen provoz

Mlýn rekonstruován na prodejnu nábytku