Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Pravděpodobně nejstarším zápisem vztahujícím se k mlýnu je smlouva v Purkrechtní knize Hodkovic z roku 1591. Jedná se o kupní smlouvu na „mlejn pod městečkem“, lze tedy předpokládat, že se tehdy jednalo o Dolní mlýn čp. 316. Mlýn koupil Kvirin Arnholt z Jenkvic, toho času úředník na Dubu a Frydštejně“ od vdovy po zemřelém mlynáři Jiřím Arlotovi. Po náhle zemřelém mlynáři musely být vypořádány také dluhy. Na vdovu a sirotky zbyl dle této smlouvy dobytek, přesně dvě krávy s telaty
V 80. letech 18. století provozoval mlýn Kryštof Zimmer s manželkou Johanou. V 90. letech je vystřídal Josef Fritz s Marií Annou, dcerou obchodníka Böhma z Lučan. V roce 1799 koupil mlýn Anton Eichler za 4700 zlatých. Jeho ženou byla Veronika, rozená Appeltová.
Počátkem 19. století je zde jako mlynářský mistr jmenován Ignaz Neumann, který se oženil s dcerou Antona Eichlera Marií Annou. O několik let později je vystřídal Václav Florián Brdlík a manželkou Doroteou.
Od 2. desetiletí 19. století hospodaří na mlýně rok Dollanských. Nejprve mlynářský mistr Franz Dollanský, syn Josefa Dollanského z Hodkkovic, s manželkou Margaretou, rozenou Stracke. Po nich převzal mlýn jejich syn Anton Dollanský s manželkou Johannou rozenou Duchkovou z Hodkovic. Ve mlýně se jim ve čtyřicátých letech narodilo 7 dětí.
Po smrti první manželky Johanny se Anton Dollanský znovu oženil. Jeho druhou ženou se stala Cecilia Sensová z Hodkovic. S ní měl v 50. letech 19. století další 3 děti.
Ke konci 19. století za mlynáře Erbana Dollanského je mlýn popisován jako obilní mlýn se dvěma normálními složeními a jedním špicovacím.
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 je jako mlynář uváděn Ant. Knobloch.
V roce 1936 převzali mlýn manželé Antonín a Božena Semerádovi od předchozího majitele Josefa Pešana. Do roku 1938 byla ve mlýně ještě pekárna.
V roce 1945 vlastnili mlýn manželé Semerádovi. V tomto roce byl pořízen podrobný popis strojního zařízení, který se dochoval v zápisu pro Mlynářské ústředí. V červenci 1945 dochází k výměně zařízení, dvě válcové stolice byly nahrazeny čtyřválcovou rýhovanou stolicí firmy Prokop 600x220x300 mm a dva hranolové vysévače nahradil jednoskříňový dvoudílný rovinný vysévač Machaň 2 x 12 sít. V roce 1946 byl nahrazen starý šrotovník smirkovým šrotovníkem Union o průměru 400 mm. Udávaná kapacita mlýna činila v roce 1945 35 q žita denně.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Dolní hodkovický mlýn byl nejdéle fungujícím mlýnem ve městě. Počátkem 90. let 20. století koupil budovu Jiří Hák, zařízení vyboural a prostory zadaptoval na drobnou provozovnu.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Arlot
- Arnholt
- Zimmer
- Fritz
- Eichler
- Neumann
- Brdlík
- Dollanský
- Knobloch
- Semerád
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: