Bukovanský, Podnestrašovický mlýn

Celé hospodářství se skládá z budov tvořících písmeno L. Velký objekt zcela napravo je stodola, menší stavba má také hospodářský charakter, skrývá nejspíš chlívy, dřevník a podobně. Kratší část písmene L, tedy křídlo na severozápadě, má komín, což by mohlo vypovídat o tom, že zde pravděpodobně byl výměnek, šalanda nebo byt stárka.
Mlýn stojí samostatně, mírně vložen do dvora, tedy mezi dvě křídla písmene L. Hlavní budova se dělí na dvě poloviny. Je možné, že ta obytná, patrová je mladší a mlýn samotný starší. Obytnou část zdobí nárožní lizény pokryté plošnou bosáží, vyskytující se na dvou rozích štítové zdi a stejné zdobení se použilo i na přechodu obytné části a mlýna. Přízemí a patro odděluje jednoduchá horizontální římsa, pod střechou pak čtyřikrát odstupňovaná. Střecha samotná je valbová, s nezjištěným krovem, patrně hambálkové soustavy. Zajímavým detailem je zadlabání námětků do zhlaví vazných trámů. Během terénních výzkumů jsem zatím jinde podobnou záležitost nezjistil.
Další nedílnou součást tvoří u většiny starších mlýnů lednice, jež se nachází na severozápadní stěně mlýna. Zachovala se zde hřídel vodního kola a zbytky ramen, které nesly korečky. Ve zdi mlýna v místě lednice se nachází i normální znamení v podobě hřebu, zatlučeného do zdi.
Krásný architektonický detail tvoří dveře, vedoucí do mlýnice. Jsou dvoukřídlé, patrně svlakové, s dekorativně skládanou lícovou stranou tvořenou destičkami. Horní část je uspořádána do vějíře, což je obvyklý motiv klasicistních dveří nejen na Březnicku.
xxx
Hodnotný vodní mlýn barokního původu. Jeho součástí je hospodářský dvůr z druhé poloviny 19. století, včetně mladšího výměnku a stodoly z 40. let 20. století. Dochováno technologické zařízení mlýna.
Jedná se o barokní mlýn zatím neznámé datace s klasicistní stavební úpravou (mlýnice) a s pozdějšími úpravami v druhé polovině 19. a ve 20. století. Technologické zařízení se zde zachovalo z pozdně barokní doby (upřesnění bude provedeno na základě dendrochronologického průzkumu), dále z poloviny a z konce 19. století, z období po roce 1900 a z doby kolem roku 1920 či z 20. let 20. století. Budova mlýna je poprvé zaznamenána na mapě prvního vojenského mapování, avšak pravděpodobně je staršího původu. Na mapě stabilního katastru z roku 1830 je zobrazen nespalný mlýn s jedním kolem a naproti žlutě vyznačená spalná budova, rovněž s jedním kolem, která mohla sloužit například jako pila (zhruba v místě pozdějšího výměnku). Tehdy tu stávaly ještě další dřevěné budovy (mimo rozvrh pozdějšího uzavřeného dvora) a jedno zděné stavení v místě nejmladší stodoly (letecké měřické snímky dokládají jeho existenci ještě v roce 1939). Podle reambulované mapy stabilního katastru byla budova mlýna prodloužena o severovýchodní část v šířce původní zděné stavby (přístavba nahradila dřevěný díl při zděné mlýnici, který je dobře viditelný na indikační skice). Podle této mapy hospodářské budovy chlévů a stájí se stodůlkou pocházejí z druhé poloviny 19. století, kromě zděné budovy výměnku (vzniklé zřejmě v první třetině 20. století) a velké stodoly na jihovýchodní straně usedlosti ze 40. let 20. století (na leteckých měřických snímcích z roku 1939 ještě není zachycena). Písemné údaje o mlýnu se objevují ve vodních knihách k roku 1886, kde jsou jako majitelé uváděni Alois a Rosálie Achačovi. V pamětní knize Nestrašovic nejsou o mlýnu žádné zmínky, pouze kusé údaje, že Jan a Marie Achačovi bydleli roku 1929 v čp. 16. Jan Achač zemřel 20. září 1928 a mlýn přešel na jeho manželku Marii. Poslední písemná zpráva o mlynářce Marii Achačové pochází z roku 1943. Naposledy byl mlýn v provozu v roce 1956, od té doby až do roku 2023 byl využívám pouze k obytným účelům.
Areál mlýna se nachází na samotě u Bukovanského rybníka jižně od Nestrašovic. Mlýnice s obytnou částí stojí blíže komunikaci, stejně tak náhon. Jihozápadním směrem při obytné části mlýnice je situován obdélný hospodářský dvůr, který obkružují na severu výměnek s přilehlými chlévy a více k jihu budova stájí s vkomponovanou stodůlkou. Tento dvůr vymezuje mladší ohradní zídka s kolnou (není předmětem ochrany). Z uzavřené jednotky dvora vystupuje k jihovýchodu mladší stodola, která navazuje na starší budovu stodůlky se stájemi.
Jádrem areálu je mlýnice s navazující obytnou částí, zděné (z lomového kamene) dvoupodlažní stavení obdélného půdorysu s vysokou valbovou střechou s eternitovými šablonami (zakrývající starší podklad ze šindele), přičemž obytná jihozápadní část budovy je o málo vyšší než mlýnská část. Budova stojí ve svažitém terénu, proto se ze dvora vchází do přízemí obytné části, kdežto z příjezdové cesty od rybníka se vstupuje do patra mlýnice. Fasády jsou opatřené vápennou omítkou. V mlýnské části bez členění stojí za pozornost přesahy trámů střešní konstrukce (zadlabání námětků do zhlaví vazných trámů), vertikální okénko s kovanou mřížkou v pohledovém podélném průčelí, tři žulové pravoúhlé portály s původními dveřmi (v jihovýchodním, severovýchodním i severozápadním průčelí), přičemž v jihovýchodním průčelí je zajímavá kombinace kamenného ostění portálu, do kterého je do drážky vložen fošnový překlad nadsvětlíku. Na obytné části je fasáda členěna soklem, jednoduchou patrovou římsou, profilovanou korunní římsou a omítkovou rustikou při nároží (úprava fasády pochází z historizující úpravy ve druhé polovině 19. století). Na obytné části byla okna ve druhé polovině 20. století rozšířena s vsazením trojdílných oken. V zadním průčelí je viditelné zazděné okno původní velikosti.
Dne 10.2.2025 byl podán návrh na prohlášení za kulturní památku.
Usedlost čp. 16 v Nestrašovicích představuje kompletně dochovaný areál venkovského mlýna a dokládá jeho vývoj od baroka až do poloviny 20. století. Značně hodnotná z hlediska stavební historie i vnitřního technologického zařízení je archaicky působící budova mlýnice barokního původu s klasicistními detaily a s navazujícím obytným stavením s historizující úpravou, která spolu s hospodářskými budovami z druhé poloviny 19. století a s výměnkem z první třetiny 20. století vytváří uzavřenou jednotku kolem vnitřního dvora. Dochovalo se také kompletní vodní dílo od náhonu až k odtokovému kanálu s klenutým mostkem. Součástí funkčního celku je navazující mladší stodola ze 40. let 20. století (zčásti nahradila zděnou stavbu zakreslenou již na stabilním katastru), která reprezentuje nejmladší stavební etapu usedlosti a také poslední generaci venkovské zástavby, která ještě nepředstavovala narušení tradičního vzhledu a hmotové skladby usedlostí. V komplexu dochované stavební konstrukce, detaily a prvky mají značnou vypovídací hodnotu. Jako celek patří k cenným památkám lidové architektury ve středních Čechách. Mlýn je mimořádně hodnotný z hlediska strojního zařízení uměleckého složení. Je zde viditelný postupný vývoj a modernizace strojního zařízení malého venkovského mlýna od jeho nejstarší formy až po konečné stádium po zánik provozu. Architektura mlýna není narušena modernizací strojního zařízení ve 20. letech 20. století a veškeré stroje jsou dochovány a citlivě zasazeny do původní stavby. Starší technologické zařízení z období první modernizace na strojní válcový mlýn (tzv. umělecké složení) z přelomu 19. a 20. století je zde unikátní. V regionu Rožmitálu pod Třemšínem se dochovaly tři velmi hodnotné mlýny s dochovaným technologickým vybavením: ve Starosedlském Hrádku - rejst. č. ÚSKP 105746), v Hvožďanech - rejst. č. ÚSKP 106633) a v Nestrašovicích, který jako jediný z nich zatím nepodléhá památkové ochraně. Každý z těchto mlýnů (všechny měly svůj původ v barokní době) je odlišný. Ve Starosedlském Hrádku a v Hvožďanech jsou situované na okraji zástavby obou obcí, zatímco v Nestrašovicích stojí zcela o samotě. Pro Starosedlský Hrádek je charakteristická roubená konstrukce mlýna a také hospodářské stavby a jeho sepjetí s nedalekou dochovanou tvrzí. Hvožďany mají mlýn rovněž v bezprostřední blízkosti tvrze, avšak bez hospodářského dvora.