R. 1628 hospodařil na mlýně Václav Poborovský.
R. 1633 sirotek Jan Tachovský žádal klatovskou obec o povolení vzít si dceru mlynáře Václava Poborovského za manželku, úřad to povoilil s podmínkou, "jestliže ji sobě vyhostí (vyplatí) z poddanství ". To dosvědčuje, že mlynář na Beňovské]m mlýně byl poddaným obce Klatov a pracoval pravděpodobně ještě v námezdním poměru.
29.8.1634 si klatovští vypůjčili 120 zl. od Viléma Albrechta z Kolovrat a jako zástavu mu na 3 roky přenechali krčmu Stodůlku u mlýna.
Kolem r.1634 mlynář Poborovský zemřel, neboť 14. srpna 1634 požádal Matěj Svoboda obec o možnost vzít si za manželku Annu, vdovu po poddaném mlynáři beňovském. Tak se Matěj Svoboda stal mlynářem na Beňovském mlýně. 8.10.1635 postoupil svou chalupu s chmelnicí Janu Stranczingerovi. Dne 15. ledna 1637 splatila Anna Svobodová poslední splátku na mlýn ve výši 150 kop míšeňských grošů Kateřině Poborovské. Matěj Svoboda zřejmě na mlýně v r. 1639 zemřel a zanechal po sobě závěť, která se stala předmětem sporu. Když byla závěť 28.8.1639 za přítomnosti Jiříka Pazourka čtena, vyjádřila s ní vdova Anna nesouhlas a právně se proti ní odvolala. Mlynář totiž sice nechal napsat veškerý svůj majetek na manželku Annu, závěť však změnil v její neprospěch. Na druhé satrně bylo doloženo, že Anna se za jeho života k manželovi "nemanželsky chovala, jeho přichrániti a opatrovati nechtěla". Padlo rozhodnutí, že závěť je platná.
Roku 1646 se mlýna ujal Adam Poborovský, jenž jej koupil za 3 000 kop i s krčmou, chmelnicí pod 12 tyčí, s polnostmi a třemi loukami. Později k mlýnu přikoupil ještě tzv. Zlatníkovskou polnost pod Hůrkou od Samuela Bartoviče, polnost směrem k Lomci pd 15 strychů od Martina Morávka, 15 strychů polnosti u beňovské cesty, pod 7 strychů polností za Kalem po zemřelém Adamu Poborovském starším, po Matěji Svobodovi 6 strychů pod Borem, rybník pod Beňovskou tvrzí zvaný Farářovský od Longina z Longinu za 500 kop a chmelničnou zahradu pod Ptákem pod 4 hromady tyčí, všeho dohromady za 4.305 kop grošů. Každému sirotku po svém zemřelém otci vyplatil 815 kop a 50 gr.
V r. 1662 koupil mlýn Ondřej Nellinger. V témže roce žádal klatovskou obec, aby mohl šenkovat obecní pivo přímo ve mlýně. Obec to povolila do doby "dokud krčma vystavena nebude". R. 1692 Ondřej Nellinger zemřel. Zůstala po něm vdova Mařena (2. manželka) a sedm dětí. Podle záznamů po sobě Nellinger zanechal značný majetek, ale i dosti dluhů. Pro syny Ondřeje a Tobiáše každopádně zajistil podíl z Beňovského mlýna.
18.9.1692 požádala Kateřina Miškovićová, dcera zemřelého mlynáře, obec o pronájem mlýna, mlýn byl však pronajat měšťanu Václavu Reissensteinerovi za roční poplatek 100 zlatých.
1698 požádali dědicové po Ondřeji Nellingerovi klatovskou obec o koupi mlýna, nebylo jim vyhověno. 5.2.1699 bylo rozhodnuto mlýn koupit za 1200 zl., 7.5.1699 žádá Jiří Jelínek o pronájem mlýna na 3 roky, 28.5.1702 mu byl opět pronajat.
Roku 1713 se v pozůstalosti Kateřiny Scholtzové uvádí dluh 18 zlatých věřiteli Jiřímu Jelínkovi, beňovskému mlynáři. Jelínek tu hospodařil ještě v roce 1720 a po něm se stal zdejším mlynářem Vojtěch Khünzl. Zřejmě tu však nebyl spokojen, neboť již 8. dubna téhož roku žádal klatovskou obec "o propuštění z trhu mlýna Beňovského, předstíraje v té případnosti nemožnost". I když se dále uvádí, že obec nechtěla ustoupit od prodeje, přece jen jej zrušila, neboť 29. dubna 1720 se jako beňovský mlynář znovu jmenuje Jiří Jelínek. Rok nato se však uvádí na mlýně Vojtěch Khünzl s tím, že se mu mlýn pronajímá na tři léta a od mletí sladu se mu "passiruje" 10 krejcarů.
8.6.1732 si hospodu najal za 30 zl. Fridrich Necker, chudenický krčmář; k hospodě se přidalo polovic polí a luk od Beňovského mlýna a proto se nájem mlýna měl snížit o 80 zl.
V roce 1745 se na mlýně připomíná mlynář Jarolím Obenstreit. O pět let později přednesl František Bartovič stížnost stran beňovského mlynáře, že " tolik dobytka hovězího a ovčího chová k jeho záhubě" (1708 totiž podkomoří nařídil, že nikdo nemá mít víc než 2 ovce na 5 str.. 1721 3 ovce).
Roku 1758 je zaznamenán velký požár v Beňovech, který údajně vzešel z mlýna.
Od 1. února 1760 se stal mlynářem na Beňovském mlýně Jakub Šteffl, který byl od roku 1758 prvním cechmistrem, a u něhož toho roku shořela cestovní pokladnice. V Klatovech tehdy vypukl velký požár, který strávil farní kostel, děkanství, školu, masné krámy a další stavení. V souvislosti s ohněm se tehdy tradovalo, že toto neštěstí měla zavinit manželka mlynáře a cechmistra Šteffla, neboť z komína jejího stavení vyšlehl plamen. Jiní však svědčili v její nevinu. Jakubova manželka měla prý na ohništi buchty, knedlíky, nudle a mléko, ale žádné máslo! Také Petr Pytlík, jež bydlel u Štefflů v nájmu vyjévil, že "manželka Jakuba Šteffla měla při ohni asi 7 hrnečků a nějaké buchty na rkýnku a že mu dala ještě drtobet polévky. Nato, sotvaže přišel nahoru do své světnice, že byl pokřik, že u hospodáře hoří. Pročež že sběhl dolů a že se podíval do komína, avšak v komíně že žádný oheň neviděl, kdežto střecha už hořela." Za viníka ohně prý byla nakonec označena Štefflova děvečka.
V roce 1760 byl mlynářem v Beňovech Jan Bayer s manželkou Terezií, za svobodna Schiebovou. Dne 19. září 1767 prodal mlýn Leopoldu Trundovi s manželkou Annou za 950 zlatých. Dále se uvádí, že ještě téhož roku si mlynář Trunda vypůjčil 200 zlatých. O dalších osudech mlýna nejsou zprávy.