Hartlův, Pardubův, Jezuitský, Kropáčův mlýn

Mlýn byl vybudován pravděpodobně v 15. století v místě zbořeného mlýna, náležejícího nedalekému kartuziánskému klášteru (zal. 1342, zničeného 1419). Mlýnů, patřících kartuziánům, bylo v oblasti vícero – jak na levém, tak na pravém břehu Vltavy, u pozdějšího tzv. Šítkovského jezu. Přesná lokalizace jednotlivých kartuziánských mlýnů je proto problematická. Není také vyloučeno, že v těchto místech stály mlýny již před příchodem kartuziánů.

Během husitských bouří se kartuziánských mlýnů zmocnila pražská obec.

Jiří Soukup v publikaci Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží (z roku 1905) uvádí, že pozdější Pardubův mlýn je mlýnem, který v roce 1421 obdržel od obce pražské konšel Vavřinec z Velhartic (jednalo se o „mlýn na Vltavě za kartouzským klášterem na straně jižní). 

V letech 1559–1649 byl mlýn v majetku Kropáčů z Krymlova a poté Engelů z Engelsflussu. Podle Kropáčů z Krymlova se mlýnu i později říkalo „U Kropáčků“ nebo „Kropáčkovský“. (S pozdějším Pardubovým mlýnem ztotožňuje mlýn Kropáčkovský František Ruth v Kronice královské Prahy a obcí sousedních.)

Po bitvě na Bílé hoře získali mlýn do vlastnictví jezuité.

Roku 1783 se stal majitelem mlýna František Mráz (vlastnil i sousední tzv. Petržilkovský mlýn včetně ostrova, na němž stál.)

František Havel

Vácslav František Havel (1792-1848)
Posledním z údajně "dlouhé" rodové linie mlynářů Havlů na adrese Smíchov 87 byl Vácslav Julius Havel (*12.4.1821, prapředek prezidenta Václava Havla, ovšem 1848 musel mlýn prodat, aby vyplatili věna sester a nevlastní matku. (informaci dodal Jan Ouzký)

V roce 1856 byl stávající mlýn zrekonstruován nebo nově vystavěn. V Monografii města Smíchova z roku 1882 je uvedeno: Umělecký mlýn Karla Hartla v nábřežní ulici při Vltavě č. p. 87, byl r. 1856 na místě předešlého obyčejného mlýna na způsob amerikánských mlýnů založen, a jediné jen kolo vodní o 24 silách koňských žene ve dne v noci 4 francouzské kameny, 1 špičák, 5 válcových stolic, 17 cylindrů ap.

Ve mlýně tom melou pekaři a krupaři, při čemž jsou zaměstnáni 1 dílovedoucí, 7 dělníků a 1 truhlář, z nichž jeden si při denní, více jak dvanáctihodinové práci průměrně asi 10 zl. v týdnu vydělá. Do roka semele se asi 10.000 met. centů pšenice a 4000 met. centů žita.

Do roku 1862 byl majitelem mlýna Moric Saar, stavitel amerikánských mlýnů. Je možné předpokládat, že to byl právě on, kdo mlýn roku 1856 modernizoval. Od Saara mlýn koupil Redlhammer.

Podle sčítacích archů v roce 1880 - majitel Car. Hartl, - 7 členů rodiny, 2 služebníci

4. 9. 1890 mlýn zaplavila povodeň

V roce 1882 je majitelem stále Karel Hartl. Podle něj je v té době – i později – mlýn nazýván Hartlův či Hartlovský.

Mezi lety 1888 a 1900 mlýn vlastnil Edmund Parduba. Když bezdětný Parduba v srpnu 1900 zemřel,dočasnou správkyní majetku se stala jeho hospodyně a družka Anna Vochyánová a mlýn byl na prodej, ale nebyl o něj zájem ani o dva roky později kvůli vysoké vyvolávací ceně.

8. 4. 1900 mlýn opět zaplaven vodou při povodni.

Dle sčítacích operátů z roku 1900 v něm žilo několik rodin:

Maj.- pozůstalost po Edmundu Pardubovi - Wochyanová Anna - 3 osoby

byty: Fialová Anna - 2osoby, Řeřicha Josef - 4 osoby, Frank Josef - 4 osoby, Bradáč František - 6 osob, Brož Karel - živnost hostinská, Brož Karel výroba kartonáží, Brož Karel 6 osob, Plavec František 7 osob, Henzl Jan 3 osoby, Bart Bedřich 3 osoby, Holanová Kateřina 4 osoby, Vodička Emanuel dočasně nepřítomen.

V následujích letech je jako majitel uváděna firma E. Parduba – ve mlýně bydlí Edmund Procházka, prokurista této firmy, s bratrem Františkem.

1908 Pardubůvc a Karpelesův mlýn vykoupeny při regulaci Vltavy

V roce 1911 je veřejně rozprodáváno zařízení mlýna (ve stejné době je na prodej i zařízení sousedního mlýna Karpelesova). V roce 1913 je firma E. Parduba vymazána z obchodního rejstříku.

1915 mlýn zbořen

9. 2. 1915 je zahájena demolice mlýna – před plánovanou úpravou vltavského nábřeží a stavbou Jiráskova mostu.