1939 Alois Hradil přepsal svoji polovinu na manželku, ta se stala 100% majitelkou
1941 mlýn pronajali Václavu Nedvídkovi z Bašnice u Hořic za 5.000 K ročně, ceklý nájem ihned uhradil a zahájil generální rekonstrukci mlýna a strojů, padlo na to celé věno jeho manželky
v srpnu či září zahájil mletí
23.11.1941 mlýn ministerským zařízením zastaven, Nedvídek přišel o vložené peníze, Alois Hradil se odmítl podílet ani vrátit poměrnou část nájmu, jelikož byl sám zadlužen od rekonstrukce 1921, byl invalida a musel živit ženu a 3 syny
Václav Nedvídek musel začít pracovat jako dělník ve mlýně Chomle u Rokycan, domů jezdil jednou za měsíc
23.10.1943 při revizi mlýna Českomoravským svazem pro hospodaření s obilím zjištěno, že 1941 byla insatlována neschválená reforma Seck, manželům Hradilovým nařízeno reformu odstranit a uhradit 724 K nákladů místního šetření, Hradilovi i Nedvídek však zaplatit odmítají a odkazují na občanskoprávní řízení.
1945 do mlýna zavedena elektřina, Alois Hradil žádá o povolení obnovit provoz, žádost podpořena MNV, Alois Hradil přitom uvedl, že mlýn sám odstavil z provozu, jelikož nechtěl sloužit SS-manům, což však nebyla pravda, jelikož se za války minimálně jednou dožadoval znovuotevření mlýna.
17.4.1946 žádost o obnivu provozu zamítnuta, Alois Hradil 3.6.1946 podává rekurs, že mlýn má nejpříhodnější polohu v okolí a že by jej mohl vést jeho 27letý syn Josef, vyučený mlynář. Udal přitom Jana Kučeru, mlynáře ze mlýna u Zelkenků, že mele na živnostenský list tchána Hynka Zelenky a že mu bylo přiděleno 6 vesnic. Nato obilní svaz vyzval ke kontrole obou mlýnů, přičemž bylo shledáno, že vybavení mají oba přibližně stejné, ale že Hradilův mlýn má lepší polohu a více vodní síly.
28.8.1946 komise Josefa Peška a Aloise Pauluse doporučila, aby si oba mlýny rozdělily rajón na polovinu.
1947 zamítnut žádost o púřechod na elektrický pohon (ten však již zřejmě fungoval)
poslední mlynář Josef Hradil
