Podkostelní, Dolní mlýn

V Raduni stávaly v minulosti tři mlýny. První z nich Podkostelní mlýn, později zvaný také Dolní mlýn, vlastnil podle urbáře z druhé poloviny 17. století Kuba Mura. K mlýnu patřila i jedna čtvrtně role zahrada při stavení. Mlynář byl povinen každoročně odvádět vrchnosti o sv. Jiří 5 zl., o sv. Václavu 5 zl. a musel vykrmit jednoho panského „brava“. Mlynář byl také povinen mlít bez poplatku veškeré panské obilí a při tvrzi, pivovaře a dvoře všechny střechy „opravovati a pobijeti, kašiva dělati, mučky, osypky a otruby věrně oddávati.“
Dolní mlýn v Raduni vlastnil v polovině 18. století mlynář Ondřej Motyka. Když mlynář 7. března 1758 ve 40 letech zemřel, provdala se vdova za necelé čtyři měsíce znova za Josefa Netze (1729-1775). Josef Netz byl synem mlynáře v Bravanticích a Dolní mlýn v Raduni čp. 37 prodal 21. září 1774 svému nevlastnímu synu Františku Motykovi (1744-1816) za 300 zl. rýn. Z této sumy připadlo Josefu Netzovi (případně jeho dědicům) 70 zl. rýn. Zbývající částka byla rozdělena na čtyři díly po 57,5 zl. rýn., které připadly novému mlynáři Františku Motykovi a jeho sourozencům Rozálii, Janě a Šimonovi. Mladšímu bratrovi Šimonovi byl František povinen zaplatit 20 zlatých „výbavy. Mlynář byl také povinen odvést do vrchnostenských důchodů 10% laudemium z kupní ceny. Každoročně musel mlynář vrchnosti odevzdat na pozemkové a mlýnské činži o sv. Jiřím a o sv. Michaelu 32 zl. rýn. 48 kr. Dále byl každoročně povinen dva dny robotovat s jednou osobou při sečení nebo hrabání. K dalším mlynářovým povinnostem patřilo držet panského honícího psa nebo místo toho odevzdat šest opavských šeflů.
Po Františku Motykovi převzal Dolní mlýn v Raduni čp. 37 jeho syn Vincenc Motyka (1791-1851), který 7. prosince 1826 prodal mlýn o dvou složeních Albertu Jasánkovi ze Štítiny za 1800 zl. k. m. Ten prodal mlýn 15. března 1830 Janu Schmidtovi, synu mlynáře z Komárova za stejnou sumu. Jan Schmidt se 12. února 1833 oženil se Zuzanou Ulbrichtovou, dcerou sedláka v Jaktaři. Mlynář Schmidt se na mlýně v Raduni čp. 37 zmiňuje ještě na jaře roku 1845. Již následujícího roku 1846 byl už zde mlynářem Jan Štefan a v roce 1852 měl Dolní mlýn v nájmu Medard Grabec.
Posledním známým nájemcem Dolního mlýna byl v letech 1864-65 Josef Palyza, který pocházel z Kylešovic. Zanedlouho se končí historie zdejšího mlýna, který je přeměněn na zahradnickou usedlost. Dnes na jeho místě stojí novostavba rodinného domu a nic nepřipomíná to, že zde kdysi stával vodní mlýn.

(Pavel Solnický)