Cukrový mlýn
Pověst
Tak mu říkali v celém okolí. A byl to přec jen starý mlýn na Rychmburce, víc dříví než kamene, a proto měla s ním voda, když jednou v noci z břehů vystoupila, snadnou práci.
Teď je to rumiště jen...
Dvě děti z Rychmburka tudy jednou šly, kdy ještě stál, po potoce ke Lhotě k přátelům, a když došly k vozovce, která se zbíhá z Borku, objevilo se před nimi schátralé stavení s malými okénky, a Daněk zvolal. "Tady jest cukrový mlýn. Tady se někdy koupávám."
A Lojzička dívá se udiveně na starý mlýn a ptá se: "A proč říkají mu cukrový? Což tu mají sladkou mouku?"
"Ale kdepak --- sladkou mouku!" na to Daněk. To je tak. Povidal mi o tom tatínek, a ten už něco ví.
To byl ve Skutči nějaký děkan, jmenoval se Cukr, on prý se moc toulal, a proto ho Skutečtí chtěli vyhnat, a Cukr v noci utekl sem do mlýna, kde se skryl.
"A jak by mohli lidé tak se chovati k panu děkanovi?" povidá Lojzi. A Daněk odpovídá: "Mohli, nebyl hodný. Pomysli si, tatínek vypravoval, že ten Cukr dal odpárati podšívky oltářních přikrývek, a dal z nich udělati dětem kabátků na komedii".
Za Daňkova vypravování vyšel z mlýna belovlasý pan "otec", který u okénka veliké světnice byl stál, a naslouchaje vypravování, usmíval se přívětově. Pak řekl: "Máš pravdu, chlapečku, o tom děkanovi.
Můj dědeček byl tehdy ještě chlapec jako ty, když jednou v noci v našem mlýně nastal shon, a dědečka donesli do mlýnice a ustlali mu tam.
A jeho maminka mu nakazovala, aby neplakal, že tu vzácný host a že bude u nás spát.
A zůstal u nás několik dní ten pán, a dědeček myslel, že to je nějaký myslivec. A když od nás odcházel a s dědečkovým tatínkem se loučil, vtiskl dědečkovi do ruky dva dukáty. A to byl skutečský děkan Cukr z Tamfekdu, který prchl před Skutečskými!" Pan "otec" dokončil, děti pěkně pozdravily a ubíraly se dále ke Lhotě. A v noci zdálo se Lojzičce u strýčka o mlýně jakéms, ale to nebyl ten starý nakřivený mlýnek v Borku. Měl malované stěny, z okének svítily hvězdičky, na točící se kolo padala stříbrná pěna a na střeše točil se jak cukr bílý holoubek...
Antonín Hlinecký, Z dob šerých, dávných...
Pozn.: Maxmilián František Cukr z Tamfeldu byl farářem ve Skutči v letech 1661-1673
