Ještě v sedmdesátých letech, kdy jsme chodívali na rybník bruslit, měl mlýn dvě masivní široká vodní kola typu korečník na horní vodu s rameny řešenými jako "obkročák", v lednici mezi mlýnem a silnicí (jižní průčelí, dnes zasypáno sutí z přestavby mlýna na hotel). Kola v té době byla již dost poškozená. Lednice byla shora zakrytá dřevěnými prkny a vedla po ní lávka z cesty do mlýnice. Kola byla na průběžných dřevěných hřídelích v lednici postupně za sebou. Byla vzájemně přesazená tak, aby na každé z nich mohl vést samostatný vantrok. Stříška kryla vantroky tak, aby do nich nemohl ze silnice nikdo házet kamení. Každé vodní kolo mělo své palečné kolo a ocelový předlohový hřídel typu "vystrák" (kolo z palečného převodu leží jako dekorace u mlýna dodnes). Jedno vodní kolo sloužilo k pohonu velikého kamenného složení - šrotovníku s francouzskými kameny (pamětníci tvrdili, že potřeboval hnací výkon až 25 HP). Druhé kolo sloužilo k pohonu transmise a celého soustrojí válcového mlýna. Tu tvořila sestava - Kašparova loupačka, cca 4 výtahy, dvě válcové stolice. Horní transmise pod střechou byla uložená na dvouřadých naklápěcích kuličkových ložiskách od firmy SKF a prostřednictvím řemenů poháněla koukolník, dva hranolové vysévačče, jeden rovinný vysévač "plansichtr" (ze kterého se přímo pytlovalo) a velkou reformu na krupici. Obě transmise byly mezi patry propojené svisle vedeným plochým řemenem. Tento hlavní pohon byl umístěný na východní straně budovy. Tam byly transmise nejsilnější (spodní o průměru cca 100mm, horní cca 50mm), na druhém konci (v západní části budovy) byla už transmise tenší. Mlýnice byla na relativně malý počet strojů velmi prostorná i vysoká a oproti jiným mlýnům, které jsem znal, mi subjektivně připadala jako by "prázdná". Přišlo mi, že budova byla postavená s určitou rezervou, plánovaná a nachystaná na další budoucí rozšíření mlecí technologie, ke kterému však už nikdy nedošlo. Podstřešní prostor byl stroji vyplněn se standardní hustotou, ale více v západní části. V části východní by se ještě několik vysévačů vešlo. Hlavní transmise v podkolí byla umístěná v ose východ-západ u jižní (návodní) strany mlýna. V suterénu mlýna, v samostatné suterénní místnosti na východní straně (bezprostředně u hráze rybníka), byl podle pamětníků umístěný ležatý čtyřtaktní jednoválcový vodou chlazený spalovací motor na koksový plyn se dvěma setrvačníky, plynový generátor a pračka plynu. Já tam tento motor již nepamatuji (hovořím o r. 1988), ale fundamenty po něm byly zachovány. Při detailnější prohlídce bylo patrné dosti značné opotřebení strojů (i přes jejich řádné mazání). Kluzné pánve ložisek, zejména u hranolových vysévačů, byly mnoho milimetrů do hloubky doslova "probroušeny" a "prořezány" otáčejícími se hřídeli. Kuličková ložiska měla až milimetr hluboké "vyběhané" drážky v kalených kroužcích ve směru, kam tlačil svou vahou hřídel nebo táhl řemen a i při pomalém otáčení byla velmi hlučná. Na západním průčelí mlýna, nízko nad zemí, vyčníval ven z budovy hřídel opatřený řemenicí se srpovitými rameny. Sloužil jako příležitostný pohon odvozený z hlavní transmise pro cirkulárku nebo o žních pro pohon mlátičky postavené dočasně na volném ploše vedle mlýna (dnes příjezdová cesta před hotel). Mlýn měl elektrické osvětlení a z počátku prý i vlastní dynamo. Já tam dynamo už nepamatuji, ale jeho sokl v podkolí mlýna ano (r. 1988). Podle dosupných informací se ve mlýně za socialistické éry už jen krátkou dobu šrotovalo a pohon byl třífázovým kroužkovým elektromotorem s rozběhovým reostatem. Od vodních kol vedl odpadní kanál, který se napojoval na říčku Bělou daleko po proudu za mlýnem (49.4827842N, 16.6800397E), tedy těsně před bodem, kde začínalo vodní právo Dvořáčkova mlýna a hladina vzdutá jezem na Bělské ulici. V období sedmdesátých let pamatuji mlýn jako uzamčenou budovu, prý ve správě Školního statku Boskovice. V obytné části mlýna bydlel pan Řehula, který byl zaměstnaný v městských lázních jako plavčík a učitel plavání. Celkově budovy už působily chátrajícím dojmem. Dnes je budova zcela přestavěná a slouží jako hotel Morávia. Na jalovém přepadu rybníka bylo někdy po roce 2000 postaveno dekorační vodní kolo - korečník s vnitřním nátokem. Nemohu doložit přesná data, ani obrázky. Jsou to jen vzpomínky na mládí.
Viktor Laika (mve.energetika.cz)
