listopad 1921 mlýn zakoupili za 300.000 Kč (100.000 Kč za zařízení, zbytek za budovu a pozemky) stravební inženýři z Prahy Bedřich Babuška, Bohumil Hollmann, Josef Korous, vrchní stavební rada a Emil Kopecký, majitel poradní elektrárenské kanceláře na Smíchově s úmyslem vybudovat zde vodní elektrárnu.
Založili společnost Hydroelektrárenské podniky jihočeské, plánováno bylo vybudovat nový náhon mezi Těšovicemi a Žichovcem, instalovat ve mlýně turbínu o výkonu 625 HP a elektrárenskou centrálu s generátorem na třífazový proud o napětí 6200 V. Proud měl být rozváděn do Žichovce, Těšovic a Bělče za velmi výhodných podmínek jako protislužby za poskytnuté pozemky na náhon.
Nový náhon měl vyústit nad jezem u těšovického mlýna čp. 37 a vést přes pozemky, které patřily k mlýnu, a pozemky dalších majitelů až k turbíně. V cestě stála skála, která měla být prokopána tunelem, pokud by to nebylo možné, vedl by náhon ve stráni. Řečiště pod mlýnem se mělo prohloubit v délce cca 350 m, aby bylo docíleno potřebného spádu. Náhonem mělo protékat 2,2 m3/s.
1921 vydalo ministerstvo povolení s tím, že vodní dílo má být dokončeno do 3 let, 1922 byla hydroelektrárna v Těšovickém mlýně vybudována a po dřevěných sloupech dodávala proud do Žichovce, výstavba náhonu však zatím nezahájena.
červenec 1922 a duben 1923 - proti povolení k provozu eletrárny podávají stížnost Jihočeské elektrárny České Budějovice a Otavský elektrárenský svaz v Písku, které údajně mají monopol na elektrifikaci tohoto území, a žádají, aby toto povolení bylo uděleno pouze na dobu, než bude možno uvedené obce připojit na jejich síť, nejdéle na 5 let
květen 1924 ing. Emil Kopecký podává žádost k Okresní politické správě v Písku, aby stavební povolení na nový náhon bylo prodlouženo na další 3 roky, bylo mu vyhověno, stavba ale stále nezahájena, jelikož v konkurenci obou velkých elektrárenských společností by provoz nebyl rentabilní, v dubnu 1927 žádal o další prodloužení, tentokrát již ale nepovoleno.
26.1.1928 dle usnesení Okresního soudu v Písku přešlo vlastnické právo na Městskou spořitelnu na Královských Vinohradech, u níž byli inženýři zadluženi, ta zde zřídila ozdravovnu.
Původní budova mlýna „ Neudorf“ sloužila po adaptaci od roku 1927 jako zotavovna.
V Seznamech vodních děl republiky Československé mlýn uveden jako elektrárna v majetku Spořitelny Královské Vinohrady
