Opatský Mlýn stojí pod hrází u splavu Opatského rybníka na Mlýnském potoce, který protéká třemi valdíkovskými rybníky směrem od Náramče. A proč název „mlýnský“? Protože na něm kdysi byly celkem tři mlýny. Dva v Náramči a tento, nejníže položený, zde ve Valdíkově.
Jeho novodobý počátek spadá do roku 1721. Mlýn v nějaké podobě zde však byl odedávna a bezesporu jej založili třebíčští Benediktini z tamního kláštera, kteří nechali zbudovat i Opatský rybník nad mlýnem. Ze starých časů se nedochovalo mnoho záznamů nebo nám prozatím nejsou známy. Z novodobějších zápisů lze vyčíst, že jedním z prvních majitelů byl Pavel Vodínský, který se přiženil k Anně Marii, vdově po nebožtíkovi Ferdinandu Rothmilerovi, mlynáři Červeného mlýna. Ferdinand Rothmiler zemřel v roce 1726. Když se sem Vodínský přiženil, slíbil sirotkům, že jim bude dobrým otcem a mlýn pak odevzdá nejstaršímu Ferdinandovi nebo druhorozenému Jiříkovi. Zda se tak stalo, bohužel nevíme, protože v josefínském katastru v roce 1789 je jako opatský mlynář uveden František Helman a v roce 1857 je již vlastníkem Jakub Piruchta, nar. 27. 6. 1816 v Hostákově. Někdy kolem roku 1860 mlýn vlastní rodina Škorpíkova, taktéž z Hostákova.
Z pramenů, jež se nám dochovaly, si můžeme udělat představu o tom, jak mlýn dříve vypadal. Dominantou bylo velké dřevěné mlýnské kolo na horní vodu, které novodobě, a to až do počátku šedesátých let minulého století, mohlo pohánět i vestavěný generátor. Nacházely se zde tři mlecí složení a starý přírodní pískovcový mlýnský kámen. Ve výbavě nechyběl také dávno již nepoužívaný typ válcové stolice firmy J. Hybner a K. Opitz z Pardubic, který byl typický jedním párem rýhovaných válců o rozměrech 300 x 400 mm na mletí pšenice a žita. Dále se zde používal starý typ prosévacího zařízení. Jednalo se o hranolový šestihranný vysévač, zvaný cylindr. Ten byl dlouhý tři metry o průměru 80 cm, potažený mlynářským hedvábím trojí hustoty. Hranolový vysévač byl předchůdce rovinných. Nacházel se zde i kamenný šrotovník podobný mlecímu složení bez moučnice. Výše uvedené vybavení pocházelo z doby před první světovou válkou. Obilí se zde mlelo do počátku třicátých let minulého století. V době trvání druhé světové války a všeobecného nedostatku se zde mlelo takzvaně načerno, a to údajně na naléhání zdejších obyvatel. Z důvodu velkého rizika se ale mlelo pouze v malém množství.
V dřívější době mlýn vlastnil takzvané vodní právo. To mu umožňovalo odpouštět vodu z přilehlého rybníka pro svoji potřebu. Od mlýnského kola vedla přes celou délku budovy takzvaná transmise, což byla několikrát uložená silná kovová hřídel, na které byly umístěny litěné řemenice na ploché kožené řemeny, jimiž se daly v budově dále pohánět různé stroje či zařízení. Do počátku šedesátých let se zde dalo ještě šrotovat. Poslední mlynář, pan Škorpík, zemřel v roce 1993. Rodina Škorpíkova mlýn vlastnila do počátku devadesátých let dvacátého století, kdy byl poslední majitelkou odprodán.
Následně byly započaty postupné opravy, nejdříve obytné části a poté i ostatních přilehlých budov. K mlýnu patří i několik hektarů pastvin, které nyní slouží jako výběhy pro koně.
Původní stav a zařízení ve mlýně již pamatují pouze naši pamětníci.
Mlýn je dnes citlivě upraven pro běžné rodinné bydlení a také pro provozování jezdeckého klubu a souvisejícího chovu koní. (Opatsky.mlyn@seznam.cz)
