Historie
Obecná historie:
Původní vodní mlýn, jenž získal své přízvisko Temešvárský zřejmě podle bitvy u Temešváru v roce 1718, byl postaven v roce 1749. Mlýnské kolo poháněla voda z potoka Stroužka a rybníku Vlčí hrdlo, zaniklého při stavbě železnic ve 3. čtvrtině 19. století. V roce 1850, kdy se tato lokalita odtrhla od Hradce Králové, byl Temešvár připojen k Pražskému Předměstí, které bylo samostatnou obcí pouhý rok, poté se stal součástí městyse Kukleny. Zhruba v sedmdesátých letech 19. století byl mlýn vzhledem k přetrvávajícímu suchu přestavěn na parní a v jeho dvoře vystavěn 28 metrů vysoký cihelný komín. Jako jediný z mlýnských objektů, které po zrušení mlýna v roce 1950 chátraly, se dochoval téměř v původním stavu. Ostatní značně poškozené budovy byly v devadesátých letech opraveny a dostavěny. V současné době je v areálu golfový klub.
Jakub Potůček
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Tento mlýn, byl postaven v roce 1749, nazývá se podle bitvy u Temešváru (1718). Okolo mlýna se brzy vytvořila vesnička o několika staveních. Ta byla střídavě připojována k Hradci Králové, aby od něj pak byla opět odtrhována, a v roce 1950 zanikla úplně.
1801 za 10.650 zl. koupil od poručníků Václav Skála
1840 František Smejkal
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Mezi roky 1860 a 1880 přišla na Temešvár strašlivá sucha. Nikomu tenkráte nebylo do zpěvu, jelikož mlýn zápasil s nedostatkem vody. Aby se mohli Temešvárští opět radovat, byl mlýn přestavěn z vodního na parní, někdy z těchto dob bude také pocházet i komín.
5. ledna kupuje 1878 kupuje mlýn Václav Voženílek spolu se svou ženou Marií. Tito manželé mají 4 děti, Josefa Voženílka kterému jeho otec koupil mlýn Budín v Předměřicích nad Labem, dále dceru Annu která si vzala statkáře Barvu z Platenic u Pardubic, dceru Marii která byla provdána do Brandýsa nad Labem a žila v Šorelově mlýně, kam s ní odešel i její otec Václav Voženílek, který mlýn Temešvár koupil. Dle spisu notářského ze dne 10. března 1897 přepisuje mlýn Temešvár na svého dalšího syna Emanuela Voženílka (1871-1926) a jeho ženu Boženu Voženílkovou (1877-1949). Ti mají dohromady 7 dětí, Emanuela, Františka, Boženu, Miloslava, Marii, Václava a Josefa. Emanuel Voženílek zemřel ve věku 55 let v roce 1926 a od té doby se o mlýn starají pouze jeho potomci společně s matkou.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Při modernizaci během třicátých let zde byla instalována malá turbína vyrábějící el. proud pouze pro potřebu provozu mlýna. Od roku 1926 patřil Josefu Voženílkovi, který v okolí vlastnil i další objekty.
1930 Marie Voženílková
1936 Emanuel Voženílek
20. října 1938 byl dán do dražby a nabídnut městským podnikům. Nabídku na koupi mlýna sice odmítly, ale projevily zájem na odkoupení vodního práva, které by pak využily ke zvýšení průtoku na Labi. Nabízely 1 000 000Kč. Samotná dražba byla stanovena na 7.ledna 1942 s vyvolávací cenou 974 600 Kč.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Po roce 1948 začal mlýn chátrat, nicméně v něm dožil nejstarší syn Emanuela Voženílka, též Emanuel (1898-1969) a též jeho syn Emanuel (1947-1990). V roce 1950 byla vesnice naprosto vylidněna. Poslední vlastník ve mlýně spáchal v roce 1990 za nevyjasněných okolností sebevraždu oběšením, a mlýn byl následně jeho sestrou prodán a opraven firmou Fomei.
Z ostatních temešvárských stavení již nezbyly ani trosky.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1801 Václav Skála
1840 František Smejkal
1930 Marie Voženílková
1936 Emanuel Voženílek
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
