Temešvár, Hunšovský mlýn

Tento mlýn, byl postaven v roce 1749, nazývá se podle bitvy u Temešváru (1718). Okolo mlýna se brzy vytvořila vesnička o několika staveních. Ta byla střídavě připojována k Hradci Králové, aby od něj pak byla opět odtrhována, a v roce 1950 zanikla úplně.

1840 František Smejkal

Mezi roky 1860 a 1880 přišla na Temešvár strašlivá sucha. Nikomu tenkráte nebylo do zpěvu, jelikož mlýn zápasil s nedostatkem vody. Aby se mohli Temešvárští opět radovat, byl mlýn přestavěn z vodního na parní, někdy z těchto dob bude také pocházet i komín.

5. ledna kupuje 1878 kupuje mlýn Václav Voženílek spolu se svou ženou Marií. Tito manželé mají 4 děti, Josefa Voženílka kterému jeho otec koupil mlýn Budín v Předměřicích nad Labem, dále dceru Annu která si vzala statkáře Barvu z Platenic u Pardubic, dceru Marii která byla provdána do Brandýsa nad Labem a žila v Šorelově mlýně, kam s ní odešel i její otec Václav Voženílek, který mlýn Temešvár koupil. Dle spisu notářského ze dne 10. března 1897 přepisuje mlýn Temešvár na svého dalšího syna Emanuela Voženílka (1871-1926) a jeho ženu Boženu Voženílkovou (1877-1949). Ti mají dohromady 7 dětí, Emanuela, Františka, Boženu, Miloslava, Marii, Václava a Josefa. Emanuel Voženílek zemřel ve věku 55 let v roce 1926 a od té doby se o mlýn starají pouze jeho potomci společně s matkou.

Při modernizaci během třicátých let zde byla instalována malá turbína vyrábějící el. proud pouze pro potřebu provozu mlýna. Od roku 1926 patřil Josefu Voženílkovi, který v okolí vlastnil i další objekty.

1930 Marie Voženílková

1936 Emanuel Voženílek

20. října 1938 byl dán do dražby a nabídnut městským podnikům. Nabídku na koupi mlýna sice odmítly, ale projevily zájem na odkoupení vodního práva, které by pak využily ke zvýšení průtoku na Labi. Nabízely 1 000 000Kč. Samotná dražba byla stanovena na 7.ledna 1942 s vyvolávací cenou 974 600 Kč.

Po roce 1948 začal mlýn chátrat, nicméně v něm dožil nejstarší syn Emanuela Voženílka, též Emanuel (1898-1969) a též jeho syn Emanuel (1947-1990). V roce 1950 byla vesnice naprosto vylidněna. Poslední vlastník ve mlýně spáchal v roce 1990 za nevyjasněných okolností sebevraždu oběšením, a mlýn byl následně jeho sestrou prodán a opraven firmou Fomei.

Z ostatních temešvárských stavení již nezbyly ani trosky.