Posádkový pšeničný vodní mlýn

Mlýn má tři patra.
Pšeničný mlýn vznikl v roce 1786, v 19. století byl přestavován. Hlavní stavba je třípatrová se zděnými prosvětlenými štíty sedlové střechy. Navazující patrová stavba s nárožními bosážemi se napojuje na hlavní stavbu při hraně náhonu.
Pšeničný mlýn byl spolu s protějším žitným levobřežním mlýnem č. p. 384 postaven dle projektu z doby před rokem 1782.
Mlýn tvořila původně pouze jedna poměrně malá stavba (nevelký objekt s asi bedněnou konstrukcí nad lednicí, který byl do dnešní doby přestavěn v letech 1868 – 1869 a v roce 1876 zvýšen o patro.
K menším úpravám došlo po zrušení mlýnského provozu v roce 1952, v souvislosti s novým používáním mlýna jako skladiště.
Bývalý posádkový pšeničný mlýn stojí na pravém východním břehu Nové Ohře (která protéká Terezínem před východním opevněním Hlavní pevnosti), na severní straně mostu, který donedávna sloužil i jako stavidlo,jímž bylo možno řídit výšku vzedmutí hladiny řeky.
Dnes se jedná o „srostlici“ několika budov, jimž dominuje přestavěný objekt původního mlýna. Ten je dnes hladce omítnutou podsklepenou třípatrovou budovou s podkrovním polopatrem postavenou ze smíšeného zdivá na obdélném půdorysu o 4 x 5 osách, pod sedlovou střechou s hřebenem ve směru sever jih krytou frankfurtskými taškami z ocelového pozinkovaného plechu. Při severovýchodním nároží je dnes do budovy vestavěn nákladní výtah, který se projevuje nad střechou umístěnou strojovnou se stejně krytou též sedlovou střechou.
Kolmo k tomuto objektu je k jeho severovýchodnímu nároží přistavěna obdobná stejně vysoká (avšak nepodsklepená) budova na lichoběžníkovém půdorysu o 2 x 4 okenních osách, pod sedlovou střechou s hřebenem ve směru západ — východ krytou též frankfurtskými taškami z ocelového pozinkovaného plechu. V první ose jižního průčelí má tato budova zachována pozdně klasicistní dvoukřídlá ven otvíravá levá železná vrata s dveřmi.
Tuto budovu na severní a východní (či spíše severovýchodní) straně obklopuje též nepodsklepená patrová budova ( na půdorysu písmene L) s podkrovním polopatrem pod pultovou střechou krytou frankfurtskými taškami z ocelového pozinkovaného plechu, a vyplňuje tak na těchto stranách zbytek plochy lunety č. XXXVII až k příkopu. Tato budova je postavena z cihel, je hladce omítnuta a má v západním průčelí 4 okenní osy, v severním a severovýchodním po jedenácti a v jihovýchodním má pouze jedno okno v patře. Okna budov jsou dnes vyzděna luxfery, a pouze ta v prvních dvou vysokých budovách mají poměrně bohatě profilované šambrány. Zde je také dochováno jedno původní ve špaletě osazené dvoukřídlé šestitabulkové dovnitř otvíravé okno, patrně z r. 1869.
V interiéru podkrovních polopater dvou nejvyšších budov jsou krovy hambalkové soustavy nesené ležatými stolicemi, jejichž sloupky jsou však svislejší než krokve, protože nemají vazný trám v úrovni korunní římsy, nýbrž v úrovni podlahy těchto podkrovních polopater. Krov budovy s pultovou střechou je vaznicové soustavy nesený stojatými stolicemi, které mají některé sloupky nakloněny.
Jinak mají všechny budovy interiér jednotlivých podlaží tvořený vnitřním dřevěným skeletem, pouze u budovy původního mlýna byly (nejspíše za přestavby v šedesátých letech 19. století) dřevěné průvlaky a sloupy nahrazeny ocelovými, sestavenými z různých válcovaných profilů spojených nýtováním.
V suterénu podsklepené budovy, v jeho západní části, která přímo navazuje na krajní západní oblouk mostu, protékala dříve voda z Ohře, která zde poháněla tři mohutná mlýnská kola. Část tohoto hnacího zařízení mlýna je dosud zachována, i přes to, že příslušný oblouk mostu je dnes (až na segmentové termální okno) zazděn. Z přízemí této budovy původního mlýna, podél jeho severního průčelí (pod k němu přistavěnou budovou) vede k řece Ohři kamenné pískovcové schodiště zaklenuté pod přistavěnou budovou cihelnou valenou segmentovou klenbou. Zdivo pod přízemím všech budov je provedeno z kamenného zdiva, většinou z pískovcových kvádrů.
První dvě budovy tvoří svými průčelími západní a severní stranu nádvoří mlýna. Jižní strana byla dříve otevřena do (na most vedoucí) ulice, dnes je uzavřena provizorním plotem.
Na severovýchodní straně tohoto nádvoří, na okraji lunety Č. XXXVII stojí dnes přízemní převážně z cihel vyzděná kůlna v dosti neutěšeném technickém stavu, která není předmětem tohoto prohlášení věci za kulturní památku.
Bývalý posádkový pšeničný mlýn je jednou z nejvýznamnějších součástí pevnostního města, který spolu s protějším žitným mlýnem čp. 384 tvořil nepostradatelnou součást proviantního zabezpečení této bastionové pevnosti - město v případě obležení za vojenského konfliktu muselo být plně soběstačné tři až čtyři měsíce. Svému účelu pak sloužil až do počátku 50. let 20. století. Jako stavba se dochoval do značné míry autenticky, ze strojního vybavení zde zůstaly jenom malé zbytky. Jde o hodnotnou technickou stavbu se značným urbanistickým významem. Tím, že stojí na jinak nezastavěných březích Nové Ohře, tvoří spolu s věží kostela tři nejvýznamnější dominanty jinak z vojenských důvodů velmi plochého města.
Bývalý splavový posádkový pšeničný mlýn čp. 387, st.p.č. 316, k.ú. Terezín, okres Litoměřice, Ústecký kraj, je jedním z objektů postavených v pevnostním městě Terezín, který plánovitě spolu se žitným mlýnem na levém břehu Ohře, který je prohlášenou kulturní památkou, zajištoval soběstačnost města a jeho týlového zabezpečení pevnosti v případě jeho obležení.
Svojí podstatou oba mlýny jsou jednou z nejvýznamnějších technickou součástí pevnostního města. Bývalý posádkový pšeniční mlýn na pravém východním břehu Nové Ohře spolu s bývalým posádkovým žitným mlýnem (zapsaná kulturní památka v roce 2007) na opačném břehu, jsou významnou součástí pevnostního města Terezín, které tvořily nepostradatelnou součást proviantního zabezpečení této pevnosti. Oproti mlýnu žitnému je navrhovaný pšeničný mlýn zachován v autentičtější podobě s řadou původních materiálů a konstrukcí. Jedná se především o původní vnitřní dispozici včetně zachování trámových stropů, interiérových omítek a dřevěných podlah. Rovněž fasáda objektu, i když dnes v havarijním stavu, je zachována podle provedení zdoby výstavby objektu. Lze konstatovat, že pšeničný mlýn doposud neprošel stavebními úpravami v takovém rozsahu (oproti mlýnu žitnému), aby byly poškozeny jeho historické hodnoty.
budova mlýna čp. 387 v Terezíně reprezentuje mimořádně hodnotný příklad kvalitní technické památky z první etapy výstavby města, který byl do dnešní podoby přestavěn v druhé polovině 19. století. Budova si zachovala své hmotové a dispoziční členění a převážnou většinu původních konstrukčních prvků z doby svého vzniku. Stavba jako celek reprezentuje velmi hodnotný a ve hmotě a dispozici autenticky dochovaný příklad technické památky, jež byla projektována s jasným účelem využití jako nepostradatelná součást soběstačného pevnostního města. Objekt je tedy rozhodně nejen důležitým pramenem pro dokumentaci těchto technických památek, ale i pro dokumentaci výstavby celé vojenské pevnosti vůbec. Interpretace poznatků o těchto stavbách v souvislosti s celým vojenským systémem tak bude dalším důležitým a bezesporu velmi cenným přínosem k poznání rozvoje pevnostního stavitelství sklonku 18. a začátku 19. století. Stavba mlýna má rovněž nespornou vysokou urbanistickou hodnotu, a to svým umístěním v rámci celé pevnosti, kde navíc vytváří i jednu z pohledových dominant celého města.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek