Nový mlýn; Oberwerk

První výslovná zmínka o hamru na Rehlingbachu, v jehož blízkosti byla později založena Střeble, se vztahuje k roku 1387, kdy jej provozoval Gottfried Steinhauser, člen svazu hornofalckých hamerníků. Z historických souvislostí ale vyplývá, že hamr byl založen ještě dříve. V roce 1362 dal zástavní majitel panství Pleistein lankrabě z Leuchtenbergu s povolením císaře Karla IV. při české hranici vybudovat u osady Pfrentsch Weiher vodni plochu zvanou Vranečské jezero. Jako odškodnění pro českou stranu byla dohodnuta úprava hranice v prostoru dnešního Hraničního potoka u Střeble, kterou hamr na Rehlingbachu připadl k Čechám. Proti této úmluvé se ale postavili majitelé hamru a přeložili ho na německou stranu potoka. Na oplátku Češi překopali náhon, který přiváděl vodu k hamru a stranou odvedli i koryto potoka.
Dalši zpravy o hamru se objevují v roce 1461, aniž bychom však věděli, na jaké straně potoka vlastně stál. Jeho tehdejší majitel hamerník Albrecht Kretzel jej se všemi právy prodal Mathiasu Tagmairovi z Waidhausu. Při prodeji je poprvé nazýván jako „hammer zum Strebel“, údajně po někdejším majiteli okolních pozemků Ströbelovi. V roce 1479 ziskal hamr waidhauský měšťan Michael Mayer.
Nový majitel platil činži z hamru do Horní Falce, naproti tomu lesní činži odváděl ke královského hradu Přimdě. Tato skutečnost nasvědčuje dle českého archiváře Gustava Hofmanna tomu, že hamr odebíral hornofalckou rudu, kdežto dříví pocházelo z Čech. Hamr byl v té době nazýván též Mayerhammer. Nejasné vlastnické vztahy přispěly k tomu, že hamr v 16. století zanikl a od roku 1566 je Střeble připomínána jako pustina.

Další kapitola lokality se začíná psát v roce 1581, kdy zástavní majitel hradu Přimdy Adam ze Švamberka dal pustý statek v léno třem waidhauským měšťanům. Statek, který byl navíc poničen rebelujícími poddanými, dostal za roční činži 12 malých grošů. Po odstoupení Hanse Grotsche a Georga Kaufmanna se jediným držitelem hamerského statku stal Kaspar Mayer. Toho můžeme také považovat za zakladatele nové Střeble, neboť tu dal na vlastní náklady vybudovat dvůr, mlýn a hamr. V roce 1587 byla císařem Rudolfem vydána Mayerovi listina, v níž mu bylo zaručeno plné užívací právo ke statku, z něhož měl odvádět roční plat ve výši 14 říšských tolarů.
Část přimdského panství s Rozvadovem a dvorem Střeble mezitím připadla Václavu z Donína, který byl v příbuzenském vztahu s Adamem ze Švamberka. Mayer byl obviněn z toho, že chtěl Střebli s pozemky, které držel jako léno zcizit českému království, ale na soudu, který se konal v roce 1591 Václav vlastnická práva ke Střebli neobhájil. Mayer, který byl nejbohatším waidhauským měšťanem na nic nečekal a dle Franze Schustera s 350 ozbrojenci vpadl do Střeble, které se zmocnil a poničené budovy obnovil. Spory s českou stranou však pokračovaly i nadále. Když švamberská zástava přimdského panství vypršela a komora ji nemohla vyplatit, bylo panství rozprodáno. Střebelský statek byl však z prodeje vyňat a později roku 1612 přičleněn k panství Tachov, pod nějž až do roku 1849 jako léno spadal. Téhož roku potvrdil král Matyáš II. léno na Střebli dalšímu z rodu Mayerů Johannovi.

Zatímco Gustav Hofmann ve své práci předpokládá, že střebelský hamr, případně při něm stojící železárnu nahradila v průběhu 17. století sklárna, německé prameny jej uvádějí ještě po celé 17. století. Posledním hamerníkem tu údajně byl Melchior Widerhen. Jeho vdovu si v roce 1691 vzal za manželku Hans Speckner, po němž byl bývalý hamr využívaný poté zřejmě jako mlýn přejmenován na Speckmühle. Z této historické zmínky můžeme usuzovat že právě v místech dnešního Specknerova mlýna či Speckmühle se mohlo ve 14. století nacházet stanoviště středověkého hamru, který byl po roce 1362 přemístěn na německou stranu.

Sčítací operát z rku 1869 připomíná na č. p. 10 rodinu Mathiase Wilky (*1836), který tu žil s manželkou a dvěma dětmi. Střebli tehdy držel Josef Munck z Munckenthalu, který žil sám na místním  zámečku. Většina objektů byla tehdy ve Střebli neobydlena a vodní provozy nepracovaly.

V roce 1880 tu stejný pramen zaznamenává rodiny Wenzla Engla (*1817), Josefa Sudy (*1847) a Wenzla Engla (*1845), celkem 13 osob, které sem přišly z Nemešic, patrně na žádost majitele Střeble, kterým v té době byl Johann Duras původem z Prahy.

O tom, že by provoz někdy pracoval jako Nový mlýn, se zmiňuje pouze vodní kniha, která tu na mlýně s jedním kolem a pilou připomíná v roce 1874 Gustava Mellera.

Dalším majitelem měl být podle vodní knihy Wenzl Kreuzer, který ale ve skutečnosti mlynařil na mlýně č. p. 4.

Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že tzv. Nový mlýn měl jen krátké trvání, objekt do roku 1902 sloužil jako nájemní byty. 

Sčítání z roku 1921 připomíná jako majitele č. p. 10 zedníka Georga Schmidta (*1856) s manželkou Margarethou.

Není ale jasné, zda bývalý Nový mlýn kolem roku 1900 nezanikl a jeho č. p. nepřevzal nově vystavěný dům ve Střebli. Tuto možnost podporuje i skutečnost, že se Nový mlýn nevyskytuje na mapách z 1. poloviny 20. století, nezaznamenává ho ani soupis vodních děl z roku 1930, stejně jako letecký snímek z roku 1947.