Rämischův mlýn

Hodnotná ukázka autenticky dochované technické stavby z 1. poloviny 18. století odkazující na rozvoj soustavy mlýnů na Rožanském potoce. Na některých kamenných dílech se dochovaly datace, včetně uvedení iniciál tehdejších stavebníků.
Kamenná konstrukce jezu byla zřízena pravděpodobně roku 1720 (letopočet na výpusti 1720- iniciály stavitele HAL- Hans Adam Laske).
Roku 1720 vlastnila mlýn a i jez rodina Hanse Adama Laskeho (ale mohl existovat již po skončení 30-leté války?), do konce II. světové války užívali mlýn potomci rodiny Franze Rämische.
V roce 1854 byl pravděpodobně jez poškozen povodní a následně opraven Franzem Rämischem (na kamenném kvádru umístěném na levé části těla jezu s iniciálami FR a letopočtem 1854). Pravděpodobně postavena i cihlová zeď u mlýnského náhonu (v zásypu srážky byly nalezeny 2 části překladu ze stavidla s iniciálami FR a letopočtem 1854).
O povodních na toku Rožanského potoka kdysi informoval kámen, který se nacházel v Budišínské ulici v ostění domu (v 1. pol. 80. let 20 stol. zbourán).
Náhon byl pravděpodobně modernizován a doplněn o kamenické práce na konci 60. let 19. stol. (letopočet na ostění kamenného prvku 1860 FR).
Posledním majitelem mlýnu po roce 1945 byla rodina Svobodů, která tento mlýn na počátku 60. let 20. stol. opustila a poté byl užíván jako levný stavební materiál pro potřeby Státního statku Království. Demoliční výměr musel pak vydat místně příslušný úřad státní správy, bývalého okresu Šluknov.
Od 50. - 60. let 20 stol. nebyly prováděny udržovací práce na řečišti, ani na vodních stavbách na Rožanském potoce. V současné době je náhon k bývalému mlýnu č.p. 70 zanesený naplaveninami.
Po povodni v srpnu roku 2010 došlo ke zvýšení hladiny vodního toku Rožanského potoka na některých úsecích až o 4 m a destruktivně se tímto narušila konstrukce jezu.
Od 27. 6. 2014 Povodí Ohře započalo s čištěním řečiště, tedy vylovením spadaných kamenů z opevnění řečiště na břeh.
Jez pod Rožanským vrchem s mlýnským náhonem - je vodním dílem určeným ke zdouvání a zadržování vody. Jeho primárním účelem bylo zajištění funkce vodního mlýna, jenž stál na parcele 298/1 do konce 60. let 20. století a byl označen číslem popisným 70 (v současné době jsou v terénu patrné jen jeho základy).
Jedná se o pevný kamenný jez, jenž je konstruován jako 8 m dlouhý a 10 m široký korpus, který se postupně zvyšuje se v poměru 1:3 proti proudu Rožanského potoka až do výšky cca 2 m oproti patě. V délce 2 m od levého břehu tělesem jezu prochází 70 cm široká propust s dochovaným stavidlem, jež je orámováno kamenem s letopočtem 1720 a iniciálami HAL (Hans Adam Laske), a na druhé straně dalším stavidlovým kamenem bez datace. Z vnitřní strany od potoka mají kameny otesaný povrch pro položení dluží. Na jednom z kamenných kvádrů umístěných na levé části těla jezu je další kámen s iniciálami FR a letopočtem 1854.
Při pravém břehu je umístěna druhá propust s dochovaným stavidlem s kamenným rámem, na němž je letopočet 1860 a iniciály FR. Jedná se o 2,2 m širokou propust do mlýnského náhonu na bývalý vodní mlýn č. p. 70. Mlýnský náhon, včetně podzemní kamenné konstrukce, se nachází na p. p.č. 1091 a 298/1 (až k původním základům mlýna), kam přiváděl vodu na vantroky k mlýnskému kolu na horní náhon, který již není součástí vodního toku Rožanského potoka. Tzv. srážka byla umístěna poblíž stavidla mlýnského náhonu. V zásypu srážky byly nalezeny 2 části překladu ze stavidla s iniciálami FR a letopočtem 1854.
Náhon byl přímý a relativně krátký cca 120 m. Plášť jezu je tvořen z poměrně velkých, precizně opracovaných kvádrů z místní vyvřeliny - žuly. Kámen byl pravděpodobně použit z přilehlých lomů hraběte Salma, či lomu u domu č.p. 135. Konstrukce jádra není odhalena.
Levá zeď náhonu je cihlová, všechny ostatní konstrukce jsou kamenné. Kamenný rám stavidla je zpracován velmi precizně. Konstrukce je tvořena třemi stojkami a břevnem, na kterém jsou vysekány iniciály F. R. (Franz Rámisch) s letopočtem 1860. Po bocích středového nápisu jsou do břevna, kamenného příčníku, zaraženy dvě kovové závitové svorky s šestibokými maticemi. Ty zřejmě zajišťovaly aretaci výšky páru stavidlových desek a tedy velikost průtoku vody na mlýn.
Břehy v podjezí byly stabilizovány pomocí kamenných zdí, které jsou vymezeny parcelou potoka (p.p.č. 1082/1) a vedle ležícími parcelami (p.p.č. 277/2 a p.p.č. 299). Součástí jezu je také vývar, který byl pravděpodobně opevněn dlážděným kamenem.
Vodní dílo na Rožanském potoce představuje hodnotnou ukázku autenticky dochované stavby z 18. a 19. století s výraznou krajinotvornou rolí, která je vedle precizního zpracování jednotlivých konstrukčních prvků s využitím místního kamene cenná zejména coby poslední historická stopa ve 2. polovině 20. století zaniklé soustavy vodních mlýnů Rožanského potoka. Zajímavým detailem jsou zachované tesané datace u některých stavebních dílů, včetně uvedení iniciál tehdejších stavebníků, jež lze na základě archivních pramenů ztotožnit s konkrétními jmény rožanských mlynářů.
Pevný kamenný jez byl postaven pravděpodobně roku 1720 pro mlýn č. p. 70, který byl jedním ze šesti mlýnů na potoce. Kamenná konstrukce je unikátní především středovou propustí.
Kamenná konstrukce jezu byla zřízena pravděpodobně roku 1720 (letopočet na výpusti 1720- iniciály stavitele HAL- Hans Adam Laske).
V roce 2010 po povodni v srpnu došlo ke zvýšení hladiny vodního toku Rožanského potoka na některých úsecích až o 4 m (v úseku barokních mostů, tedy konkrétně u jednoklenebního byla hladina vody 60 cm nad vozovkou na mostě), došlo i k destruktivnímu narušení konstrukce jezu. V průběhu následujících let Městský úřad Šluknov provedl obnovu řečiště a zejména rekonstrukci poničených kamenných klenutých mostků s dílčím uvolnění koryta od naplavenin.
Od 27. 6. 2014 Povodí Ohře započalo s čištěním řečiště, tedy vylovením spadaných kamenů z opevnění řečiště na břeh.
Jedná se o pevný kamenný jez, jenž je konstruován jako 8 m dlouhý a 10 m široký korpus, který se postupně zvyšuje se sklonem vzdušného svahu v poměru 1:3 proti proudu Rožanského potoka až do výšky cca 2 m oproti patě. Stavěn na ložnou spáru a pěchován kamennými štěpinami. Jez je ukončen ostrou hranou s původním čelním bedněním, které je po celé délce koruny jezu a chránilo jez proti ledové krustě, proti plovoucím krám, proti plovoucím předmětům - kládám či pařezům. Břehy v podjezí byly opevněny a stabilizovány pomocí kamenných zdí. Součástí jezu je také vývar, který byl pravděpodobně opevněn dlážděným kamenem. Koruna jezu zaměřená souřadnicemi X -726 312, Y -940 518. V délce 2 m od levého břehu tělesem jezu prochází 70 cm široká propust s dochovaným stavidlem, jež je orámováno kamenem s letopočtem 1720 a iniciálami HAL (Hans Adam Laske), a na druhé straně dalším stavidlovým kamenem bez datace. Z vnitřní strany od potoka mají kameny otesaný povrch pro položení dluží. Na jednom z kamenných kvádrů umístěných na levé části těla jezu je další kámen s iniciálami FR a letopočtem 1854.
Vodní dílo je jedním z posledních dokladů někdejšího masivního využití vodní energie v dané lokalitě, neboť mlýn č. p. 70 byl jedním ze šestice vodních strojů, které pracovaly jen v rámci katastru Rožan. Jedná se o zcela intaktně dochovanou konstrukci, s dochovanými datacemi z počátku 18. století, což je samo o sobě zcela unikátní. Jedná se o výjimečný typ konstrukce především díky propusti při středu jezového tělesa. Stav díla nevylučuje možnost citlivé obnovy. Měl by být prohlášen za kulturní památku, jako zástupce zcela opomíjeného druhu stavební činnosti a zachován pro budoucí generace jako učebnicový prvek zacházení s vodní energii.
Mlýnský náhon s dochovaným kamenným rámem stavidla spolu s jezem zajišťoval chod vodního mlýna č.p. 70 a přiváděl vodu na vantroky k mlýnskému kolu.
Mlýnský náhon byl pravděpodobně modernizován po povodni roku 1854 a doplněn o kamenické práce na konci 60. let 19. stol. (letopočet na ostění kamenného prvku 1860 FR - Franz Rämisch).
Jez pod Rožanským vrchem s mlýnským náhonem - je vodním dílem určeným ke zdouvání a zadržování vody. Primárním účelem bylo zajištění funkce vodního mlýna, jenž stál na parcele 298/1 do konce 60. let 20. století a byl označen číslem popisným 70 (v současné době jsou v terénu patrné jen jeho základy).
Mlýnský náhon a stavidlo s kamenným rámem, na němž je patrný letopočet 1860 a iniciály FR se nacházejí při pravém břehu jezu, kde je umístěna druhá propust. Jedná se o 2,2 m širokou propust do mlýnského náhonu na bývalý vodní mlýn č. p. 70. Mlýnský náhon přiváděl vodu na vantroky k mlýnskému kolu na horní náhon, který již není součástí vodního toku Rožanského potoka. Vedlejší (tzv. jalová) výpust byla umístěna poblíž stavidla mlýnského náhonu. V zásypu jalové výpusti nalezeny 2 části překladu ze stavidla s iniciálami FR a letopočtem 1854.
Náhon byl přímý a relativně krátký cca 120 m. Plášť náhonu je tvořen z poměrně velkých precizně opracovaných kvádrů z místní vyvřeliny - žuly. Kámen byl pravděpodobně použit z přilehlých lomů hraběte Salma a lomu u domu č. p. 135. Konstrukce jádra není odhalena. Levá zeď náhonu je cihlová (a pochází po poslední úpravě v polovině 19. století), všechny ostatní konstrukce jsou kamenné.
Kamenný rám stavidla je zpracován velmi precizně. Konstrukce je tvořena třemi stojkami a břevnem, na kterém jsou vysekány iniciály F. R. (Franz Rämisch) s letopočtem 1860. Po bocích středového nápisu jsou do břevna, kamenného příčníku, zaraženy dvě kovové závitové svorky s šestibokými maticemi. Ty zřejmě zajišťovaly aretaci výšky páru stavidlových desek a tedy velikost průtoku vody na mlýn.
Vodní dílo je jedním z posledních dokladů někdejšího masivního využití vodní energie v dané lokalitě, neboť mlýn č. p. 70 byl jedním ze šestice vodních strojů, které pracovaly jen v rámci katastru Rožan. Jedná se o zcela intaktně dochovanou konstrukci, s dochovanými datacemi z počátku 18. století, což je samo o sobě zcela unikátní. Jedná se o výjimečný typ konstrukce především díky propusti při středu jezového tělesa. Stav díla nevylučuje možnost citlivé obnovy. Měl by být prohlášen za kulturní památku, jako zástupce zcela opomíjeného druhu stavební činnosti a zachován pro budoucí generace jako učebnicový prvek zacházení s vodní energii.
jez s mlýnským náhonem je ojedinělá technická stavba, odkazující na rozvoj soustavy mlýnů na Rožanském potoce, z 1. poloviny 18. století. Jeho výjimečnost spočívá v technickém řešení konstrukce propusti ve středu tělesa jezu, a zachované dataci přímo na kamenné konstrukci jezu. Je to hodnotný doklad zacházení člověka s vodní energií a její vyžití pro své potřeby.
Vodní dílo je však poměrně ve velkém destruktivním stavu způsobeném povodněmi, lidským faktorem (zcizování kamenných prvků), prorůstáním vegetace a narušování kořenovým systémem a v neposlední řadě neúdržbou, která byla a je zapříčiněna zánikem mlýnů na Rožanském potoce a tím i nepotřebou tohoto díla. Historicky je zajímavé dochování datace jednotlivých stavebních úprav, oprav a torz, ale význam tohoto díla je dneska hlavně vodohospodářský (k zachycování a usměrnění přívalových vod).