Šebellův mlýn

4.6.1792  Václav Hlinka dobudoval na obecní pozemlku mlýn a rybník, se stavbou mu pomáhal otec

26.9.1801 od Jana a Evy Langových z čp. 111 (mlýn Valcha) zakoupil Antonín Šebelle (1756-květen 1814) s manž. Rozálií roz. Hraše (1760-1846)

1814 mlýn s 3 složeními, 1 stoupou, pilou, vinopalnou, hospodářským stavením, poli a loukami a veškerým nářadím za 8000 zl. převzal syn Tomáš Šebelle (1792-prosinec 1863). Matka Rozálie se vzdala spoluvlastnictví, spoluvlastníkům měl vyplatit 4000 zl., svým 3 bratřím po dosažení zletilosti 1000 zl. Ve mlýně povinen ubytovat matku a případné zmrzačelé sourozence. Obci Husinec platí čtvrtletně důchod z mlýna a pily 24 zl., vimperskému panství peněžní úrok 11 zl. 15 kr. ze mlýna a 10 zl. 30 kr. z pily pololetně na sv. Jiří a sv. Havla, naturálně odvádí 10 měr pšenice a 84 měr a 2 čtvrtky žita v čistém zrně. Zařízení mlýna udržuje na vlastní náklad, od vrchnosti dostává 3 malé bukové kmeny a 12 sáhů palivového dříví i s dovozem proti náhradě výrobní mzdy. Vrchnost si vyhrazuje právo mlýn a pilu kdykoliv odkoupit, v případě znovuzavedení povinného mletí (zrušeného Josefem II.!) by k mlýnu patřily Husinec a Výrov. Husinecká obec je povinna udržovat a čistit vodní stoku začínající nad rybníkem až k jezu a hráz rybníka, mlynář udržuje a čistí odtok od lednice až k hlavnímu řečišti a jez. Kdyby měl majitel mlýna kvůli opravám hráze rybníka nějaké zpoždění v práci, jako odškodné dostane pole a loučku ve výměře 1400 sáhů na věčné časy. V případě neplnění povinností a neplacení, popř. ndenáležitého chování, má knížecí vrchnost právo mlýn vyvlastnit, pokud by nechtěla, přechází toto právo na husineckou obec. Stejně tak má v případě prodeje do cizí ruky předkupní právo vrchnost a po ní obec. Při prodeji se vrchnosti odvádí laudemium 1 kr. z každé zlatky (t.j. 1/60 ceny). Mlýn nesmí být bez souhlasu panství zadlužen, obec se zprošťuje záruky za plnění úroků, za případné nedoplatky se zastavuje přímo mlýn a pila.

Tomáš Šebelle byl 2x ženat, 1. manž. Terezie (1796-březen 1858), dc. Ignáce Rosy z Prachatic, v červnu 1860 se Tomáš podruhé oženil s Františkou (1830-1886), dc. Lukáše Hanuše, barvíře z Husince, v prosinci 1863 však zemřel, vdova se již podruhé neprovdala.

1864 mlýn převzal syn František Šebelle (1829-červen 1877), byl rovněž 2x ženatý, poprvé 1852 s Františkou, dc. Václava Ježka z Husince, 1858 s Marií (1841-1905), dc. Mikuláše Lederera, kupce v Husinci 

1868 František Šebelle zvolen v Husinci purkmistrem

v únoru 1876 vypukl ve mlýně oheň, byl ale včas uhašen

1877 po smrti Františka vedla mlýn vdova Marie s pomocí synů Emila a Františka

1900 ve mlýně stárek, čeledín a 2 služky, chovají zde 2 koně, 12 ks hov. dobytka a 3 prasata

1905 po smrti mlynářky vdovy Marie převzal nejml. syn František, bratr Emil zdědil zahtradu za mlýnem, louku a pastviště za mlýnem 

1907 Emil Šebelle vybudoval za mlýnem parní pilu, u ní postavil reprezentativní vilu čp. 196

1909 ve mlýně instalována turbína

1910 mlynář František stále svobodný, ve mlýně stárek Antonín Novák, sekerník Václav Truner, čeledín František Karvánek, hospodyně Anna Majerová a 2 služky

1912 pilař Emil se oženil s Terezií Zámičovou z Prahy

1913 se oženil i František s Barborou Annou (zv. Bety) z Trhových Svinů

František, Emil i Bety byli aktivními členy místního Sokola a zastávali zde i řadu funkcí 

1923 Emil směnil pilu s manželi Otakarem a Marií Řídkými, majiteli pily ve Vodňanech za činžovní dům v Praze na Královských Vinohradech a doplatek 34.000 Kč.

1924 Emil Šebelle zakoupil pilu zpět, avšak 6.5. téhož roku ji prodal Emerichu a Kristině Panuškovým z Malých Hyčic za 150.000 Kč (což byla pohledávka Spořitelny měsyta Vodňan na pile váznoucí)

1924 František a Barbora Anna Šebellovi uzavřeli smlouvu s městem Husinec, že k 31.12.1923 pozbývá platnosti smlouva z února 1795 uzavřená mezi Václavem Hlinkou a obcí Husineckou a nadále se mlynářům povoluje brát vodu z obecního rybníka za 50 Kč ročně, mlýnskou stoku z řeky Blanice do rybníka nadále udržují Šebelovi, obec se stará jen o hráz, za případnou škodu způsovbenou rybolovem nebo opravou hráze jim žádná náhrada nepřísluší, neboť již byli jednou provždy odškodněni oním pozemkem o výměře 1400 sáhů.

V roce 1930 byl majitelem mlýna František Šebelle.

1932 po smrti Františka mlýn převzala vdova Barbora Šebellová

V roce 1939 byli jako majitelé mlýna uváděni František a Barbora Anna Šebellovi.

na poč. války ukončen provoz pily, po válce byla na ploše pily skladována rozbitá německá vojenská auta, postupně vybrakována

býv. pila po částech znárodněna, využívána je jako sklady stavebního podniku a zemědělský podnik zde skladoval hnojiva

1953 Barbora Šebellová věnovala své pozemky MNV, přiděleny zamědělcům do nuceného nájmu.

1955 Barbora přepsala 1/2 mlýna na syna Františka, druhou pol. dostali nezl. bratři Karel a Vladimír Suchopárkovi, synové její dcery Anny

1960 mlýn znárodněn, Šebellovi zde však mohli i nadále bydlet

poč. 60. let vyhořely maštale a stodola

poté ve mlýně Státní staky zřídily mechanizační dílnu a závodní kuchyni

1992 dílna převedena do Vlachova Březí, zůstala zde jen závodní kuchyně

pila navrácena v restituci, avšak kolnu a stodolu někdo zapálil

mlýn zdědil František Šebelle, syn Františka st.

2002 1/2 koupil Jiří Oulický, 2007 přikoupil i druhou pol., v 1. patře bydlí, v přízemí má veterinární ordinaci, mlýnice a býv. sýpka zůstávají prázdné, v hospodářských budovách jsou ustájeni koně

Elektrárnu provozuje Sdružení podnikatelů Český Krumlov