Městský, Fabrický, Mezihorní mlýn

Kdy byl tento panský mlýn /majetek polického benediktinského panství/ postaven, se přesně neví.

Nejstarší břevnovský urbář, složený za opata Diviše II., r. 1406 uvádí na polickém panství celkem 12 mlýnů, tento mezi nimi ještě není. První písemná zmínka je z r.1533, kdy je mlýn nazývaný jako Mezihorní / nachází se při vstupu do Mezihorního údolí mezí Havlatkou a Strážnicí/. Tehdy se zde mlely m.j. pivovarské slady pro nově postavený pivovar /starý vyhořel při požáru celé Police/.

Další zpráva je z r. 1565, kdy jej koupila polická obec od klášterní vrchnosti. Ta potřebovala nutně a rychle peníze pro vyzbrojování země do války proti Turkům. Tím se stal mlýn "svobodným" a byl nazýván Městský mlýn.

Polická obec tento mlýn držela celých 223 let až do roku 1788.     

V r. 1788 obec mlýn prodala za  3 235 zlatých polickému sousedu  Františku Pášmovi. Ten jej obratem prodal

za tutéž cenu Tobiáši Lokwenzovi /viz též mlýn Kozinek a další/.

R. 1806 mlýn kupuje za 8 830 zlatých  vídeňské měny nový mlynář Josef Wejrych.

R. 1833  dostává mlýn  do majetku Antonín Wejrych /zřejmě syn/  za 3 600 zlatých konvenční měny.

R. 1843 mlýn se stává za  7 600 zlatých vlastníkem mlýna Jan Gritznar.

V r. 1853 je uveden jako majitel mlýna František Freiwald /koupil mlýn za 8000 zlatých/. Ten mlýn přestavěl  v r.1858 na továrnu, přádelnu lnu, od té doby se mlýn nazývá Fabrický.

Brzy jej prodává Emanueli Boretzkému /důvodem byl pravděpodobně nedostatek vody pro pohon strojů/, teb jej přestavěl na parní pohon a vystavěl kotelnu a komín. 

V r. 1860 jej Boretzký opět prodává synům bývalého mlynáře a stavitele fabriky Františka Freiwalda Vilémovi, Bernardovi a Františkovi.

12.5. 1866 večer v 7 hodin vypukl v továrně oheň a ta až do základů vyhořela.

Spáleniště mlýna získal Rösler z Vídně. a prodal ho r. 1872 za 2 600 zlatých rakouské měny mlynářskému mistru Franzovi Herzogovi z Heřmánkovic u Broumova /nar. 1837/ a jeho manželce Markétě, dceři mlynáře Erbera z Heřmánkovic.  Herzog tu opět zřídil mlýn  vodní silou hnaný, mlýnské stroje zařídil podle nejnovější soustavy. Mlynář Herzog jako první v Polici zavedl r. 1891 ve svém mlýně elektrické osvětlení, napájené dynamem, poháněné zřejmě vodním kolem. Mlýn v této době prosperoval velmi dobře. R. 1898 převzal mlýn jeho syn František Herzog, mlynář a vysloužilý četník.

R. 1909 Herzog prodal mlýn Karlu Kosteleckému, hoteliérovi z Josefova a ten jej r. 1912 předal svému synovi Rudolfu Kosteleckému /*22. 7. 1871 - 1. 4. 1923/. 

Rudolf Kostelecký zde mlel po celou dobu 1. svět. války a pekl se zde tzv. aprovizační chléb. Mluví se o jeho spekulacích s mlynářskými výrobky. V r. 1920 proti němu hladoví lidé stávkovali na náměstí. 

V r. 1922 byly vytrvalé deště a velká voda ve struze podmáčela vedlejší okresní silnici, muselo dojít na příkaz úřadů k opravě náhonu. 

V r. 1923 Rudolf Kostelecký umírá na zánět pobřišnice  ve věku 52 let a vdova po něm, Anna , se brzy vdává za Antonína Šimka, mlynáře z Německé Čermné, původem z Rokytníka. 

V r. 1930 Šimkovi provádějí rekonstrukci mlýna. Staré vodní kolo na svrchní vodu bylo nahrazeno Francisovou turbínou od firmy UNION a.s. České Budějovice, 8 HP / 11,5 kW/. Turbína poháněla v té době navíc i několik stavů mechanické tkalcovny Antonína Tůmy, který byl v přízemí mlýna v pronájmu. Po čase se manželé Šimkovi rozešli  a mlýn byl v provozu za vedení Anny Šimkové až do r. 1939, kdy vlastnické právo přešlo na dceru Bělu /1918-2003, roz. Kosteleckou a jejího manžela Zdeňka Pejskara /1913-1990/.

V r. 1939 si mlýn pronajal mlynář František Doležal (+1977), který se sem s rodinou (manželka zemřela 1953) přistěhoval z Velkého mlýna ve Smiřicích, kde byl stárkem.

Ke konci války byl mlýn uveden v nečinnost.

R. 1946 byl opět zahájen ve mlýně provoz, František Doležal mlýn od Šimkových koupil. Pouští se do důkladné přestavby, kupuje nové mlýnské stroje od firmy Prokop a synové z Pardubic. Při válcovém moderním mlýně je v provozu i pekárna chleba. 

Provoz mlýna byl "na příkaz shora" ukončen v r. 1950. Pak se v něm ještě občas mlel šrot pro sedláky z okolí a koncem r. 1953 mlýn nadobro utichá. 

Kolem r. 1958 je v bývalé pekárně mlýna na čas umístěna komunální výrobna sodové vody a limonád. 

do r. 1971 obývali mlýnskou budovu syn a dcera manželů Doležalových.

V r. 1976 František Doležal prodal budovu bývalého mlýna za 60 000 Kč Oldřichu Středovi ze Rtyně v Podkrkonoší. Pak mlýn sloužil částečně jako obytný a částečně ke skladovacím účelům.

Jako zajímavost lze uvést, že v letech 1977-1979 amatérský astronom Jiří Drbohlav v budově mlýna vyráběl hvězdářský dalekohled pro hvězdárnu ve Rtyni. 

Posledním majitelem mlýna je podle smlouvy z r. 1996 firma D.R.J. tiskárna Resl s.r.o.

Při opravách domu v r. 2003 při snesení staré střechy bylo nalezeno celkem zachovalé mlýnské zařízení, které sem uschoval /snad pro dobu války?/ bývalý majitel František Doležal.