Podkošířský mlýn klapal pod rybníkem Košířem rozkládajícím se v sousedství vsi Nedošín. Mlýn, který měl troje složení, pilu a obecní zahradu koupil v roce 1702 Václav Čermák za sumu 450 kop. Zavdal 100 kop a zbytek peněz platil ročně po 20 kopách do důchodu, k tomu daň z vody a meliva ročně po 30 kopách, na sv. Jana a o Vánocích po 15 kopách. Obci Nedošín odevzdával za užívání zahrady po 1 kopě ročně. Naproti tomu nespadá pod contribuci obecní a kdyby se staly nějaké škody na rybníce, stržení hráze, které by poškodili mlýn a on mlít nemohl, tehdy dostane dříví na opravu. Při sušení neb lovení rybníka Košíř má se jemu „…dle kophorti aurok pashirovati…“, ale i v ten čas musí platit gruntovní peníze. Za řezání panských klád dostane 2kr za kládu. V zápise najdeme i upomínku ohledně vztahů s panským mlynářem, podle kterého podkošířský mlynář „…nemá mlynáři Panskému šrota ven z města vyvážeti…“.
Od Václava koupil mlýn s druhou přikoupenou zahradou jeho syn Lukáš Čemrák. Cena mlýna při prodeji byla 476 kop. Na mlýně však byly značné dluhy totiž „…za restirovaný panský prkna 64zl 4kr, gruntovní peníze a nájem za rok 1718 43 zl 45 kr, za koupenou zahradu 15 zl, contribučnímu 18 zl, Václavovi Jetmarovi z Hrušový 4 zl 30 kr, Jakubovi Kroulíkovi do Sloupnice 3zl, Janovi Liškovi do Litomyšle 2zl 21kr, Matějovi Hanouškovi 2zl 30kr, Lukášovi synu nynějšímu kupujícímu hospodářovi 11zl 30kr, Rozině dceři 7zl 30kr, Wáclavovi synu 13zl, Janovi synu na vojnu kdyby se navrátil za hřebce 20zl…“. Roku 1720 skládá Lukáš poslední gruntovní peníze.
Roku 1731 se přiženil k vdově po Lukáši Čermákovi Jiřík Švihel a ujal se tak mlýna na 17let do dospělosti Lukášova syna Daniela. Mlýn, který měl 2 složení, pilu a 2 zahrady, byl vyšacován na 476 kop. Živnost však byla i nadále zatížena značnými starými i novými dluhy.
Také stálé platy z vody a meliva byly zvýšeny na 40 zl a plat na sv. Jana na 20 zl. K mlýnu patřilo: „…1 Klisna, 1 Wůz kovaný, 1Pluch, Ittem ke Mlejnu běhounů 3, Spodků 5, Wobruč železnou 1, čepů 12, Břetna 3, Pánvičky 3, Zděře do kamena 2, Woškrti 2, Perlice 1, Špice železný 2, Kleště podpínací 1, Wierta 1, Čtvrtci 1, Mírka 1, Nasejpky 3, Truhly velký 3, Truhly malý 1, Pytlíky 3, Kraml 4, Sochor železný 1, Pila 1, Pilník 1 Wobručí Řídelních železných 16 a stůl ve světnici 1…“. Mlynář Jiřík Švihel platí do roku 1744.
Daniel Čermák koupil mlýn o trojím složení s pilou a zahradami od svého otčíma roku 1749 za sumu 476 kop. Závdavek 157 kop patří prodávajícímu a známým osobám z předešlých zápisů. Přídavky a mlýnské nářadí zůstávají stejné. Mlynář musí dát výbavu dětem Lukáše Čermáka Vojtěchovi, Johaně a Anně. Ostatní peníze se mají rozdělit mezi Václava Čermáka /ale ten z panství zběhl/ již do důchodu, po Lukášovi Čermákovi Kateřině Češkovi, Johaně Kvapilový, Danielovi a Annie, Kateřině Brachtlový, dětem po Janovi Žitkovi, Annie Kopecký, Rozině Duchoslavovi aj.
V roce 1767, kdy mlýn koupil Jan Syrový, se jeho cena skoro zdvojnásobila. Nový mlynář zaplatil za mlynářskou živnost 876 kop. Splácí dluhy známým věřitelům a dědicům a mezi jinými dluhy i několika šenkýřům za pivo. V zápise se nachází i zajímavá právní formulace: „Při mlýně, co je hlínou zamazáno a hřebíkem přibito, celým právem kupujícímu se zanechává.“ Děti Daniela Čermáka mají na budoucí časy předkupní právo na tento mlýn.
1839 Antonín Jaich