Březoskalský, Vysoký, Hartlův mlýn; Hardelmühle

(Mlýn) připomíná se ponejprv dílčí cedule bratří Oldřicha a Jana z Hradce z 13. 9. 1384: "v dílu Oldřichově mlýn s řekú pode vsí Radunkú i stav (rybník) tudiež [...]" (Fr. Teplý) 

Na Adamovi z Hradce si mlýn vysloužil Václav z Edu, řeč. Vacrlík asi r. 1523. (Fr. Teplý)

Václav z Edu, řeč. Vacrlík r. 1543 urovnal spory o některé spravedlnosti sem příslušející. Po Václavu zdědili kromě domu u Rybnické brány v městě také mlýn Vysoký, k němuž přísluší dvorček, lesy, řeka, potůček, sádky a rybníci: Radúnský, Velký slove Nohavice, Voborský a jiní rybníčci a haltéřové, bratři z Edu Hynek, Václav a Adam. 

Jelikož Adámek zesnul, Václav sloužil na zámku a Hynek domohl se statečku jinde, prodal Hynek jménem bratří mlýn Vysoký za 1475 kop gr. míš. z Hradce Janu Hartlovi a Václavu Ryšavému (Ryšanovi), a sice smlouvou z roku 1545 v sobotu před Všemi svatými. Václav Vacrlík však s cenou se nespokojil, a když r. 1570 v pátek po sv. Pavlu na víru obrácení po smrti Hartlově syn jeho Václav Hartl, splativ díl Ryšanovský 1100 kop grošů, sám mlýn ovládl, ač Hartl na sebe přijal povinnost výměnku pro pachole Mikuláše a nic za jeho stravu sobě nevyrazil, nastupoval o nedoplatek, ke kterému se Hartl v summě 62 a půl kopy grošů zavázal. Odprodali na to některé pozemky k městu Jiříku Tunklovi, řeznici Tomance, Václavu Koláři. Narovnání mezi Vacrlíkem a Hartlem smluvili a v listině se podepsali: Bohuslav Malovec na Dřítni, Jindřich Vencelík na Včelnici, Kuneš Dvorecký z Olbramovic a na Dvorci, Jan Malovec na Kamenici, Petr Jan Dvorecký z Olbramovic roku 1573 17/12. Jednání šlo svízelně, až JMt. paní Anna z Hradce, plnomocná hospodyně synova, pohrozila, že mlýn s příslušenstvím zase sobě přivtěliti ráčí. Vrchnost nerada viděla, že majetek přitéká do moci měšťan; proto také potvrdil až r. 1582 13/6 Adam z Hradce zákup mlejnu, jenž slove Vysoký mezi městem Hradcem a Dolním Skrejchovem ležícího, aby Václav Hartl, poddaný páně, toho trhu ve Dskách zemských vepsaného užíti mohl, vyhradiv si pro panství právo předkupní. Hartl bez povolení mlýn prodávati nesmí. 

Sestra a dědička Václava Hartla Apolonie, provdaná Tunikutová, prodala roku 1606 17/8 Vacrlíkovský neboližto Hartlovský mlejn za 2804 kop grošů obci města Hradce, s povolením vrchnosti, kteréž městu obnovil a potvrdil r. 1653 4/4 Adam Pavel Slavata. 

1622: u Hartlova mlýna pracuje 9 osob, vysívá se 8 strychů ječmene, 311⁄2 strychu ozimního žita a chovají se 4 koně.

TM: (Celý text zde podle Fr. Teplého.)

1673: „u Hartlovského dvorce z osevu 22 str. pšenice sklidili 301⁄2 mandele, vydaly zrna 12 str. 1 věrtel“ 

1719: „dvůr Hartlovský koupila obec od nějaké městky i s mlýnem při něm: pole: na kalhotě 17 str., nad mlejnem 16, z těch 5 zarostlo, za mostem 8, na velkej 24, na širokej 2, na stráni 22, nad rybníkem 6, v louce 8 [...]; suma: polí u Hartlova 134 str, 2 v., sena 28 vozů; mlýn u Hartlova dvora: 2 kola, 4 stoupy, v nájmu mlynáře Matěje Pokorného za 54 zl 20 kr. Obecní pastýř za pasení dobytka užívá 8 str. polí, 2 louky na 3 vozy sena; platí 51⁄2 zl. – od kusu se mu dává – kromě vánoční vejtruby - 30, od většího kusu 50 kr. pastevného 

1731:,,mlýn Hartlovský od p. purkmistra Fr. Bernegra z Bernfelsu, roku 1731 2. 10. regirujícího purkmistra a primátora, za 54 zl. na tři léta Tutarovi nízko pronajal, třebaže mlynář melivo z města i do města voziti musí“ 

1738: „Není ani mouky, a když měšťan sežene obilí, veze na obecní Hartlovský mlýn ve Skrejchově, hrozí panští mlynáři u Devíti, u Čtrnácti (RN: šlo o velké hradecké mlýny se 14 a 9 koly) pokutou 10 kop každému, pojede-li z města mlít." 

1756: nájem v Hartlově dvoře: 146 str. polí, lučního (sena) 49 vozů 

1767: činže z Hartlova mlýna: 60 str. obilí (s. 166); 1783: „Obec se vydlužila 2000 zl. na opravu té školy, barevnice a Hartlova mostu, jenž stářím upadl. V pilíři jeho našli dělníci skrýš zlodějské společnosti, kteráž vykrádala kostely, tak 24. 5. 1783 v Hradci františkánský. Všecko od stříbra a zlaté prsteny (ty v ceně 400 zl.) sloupali. Za pilířem šla sluj a v té banditi přespávali a několik kusů monstrance a kalichů zapomněli. Vůdcem byl Jan Konstant, nějaký řezník z Hradce prý s nimi cho- dil a zatím roku 1791 zatkli soukeníka Jakuba Bar- tůňka. Odveden do Tábora a usvědčen."

1789: pronajat Hartlovský dvůr Martinu Hammerschmidovi za 770 zl.

1794-5: prodán dvůr Hartlovský Martinu Hammerschmidovi za 8740 zl. - s poznámkou: „Emfyteutické prodeje z roku 1794 dlužno prohlásiti za zúmyslné ochuzení obce ze strany vlády."

Obec mlýn pronajímala, r. 1794 pro dluhy z válek prodala za 700 zl. dlouholetému nájemci Martinu Hammerschmiedovi. 

1795:,,sotva se ubránili Mart. Hamerschmidovi, když na Hartlově dvoře chtěl zaříditi vinopalnu". 

Z toho rodu r. 1845 přešel v majetek Ignáce Svobody, jenž velikým nákladem mlýn obnovil na americký a parní.“ 

TM: (Celý text zde podle Fr. Teplého.)

Z doby kolem r. 1900 (1895?) je dochována fotografie s označením mlýna jako "První parní válcový mlýn FRANTIŠEK JOSEF v JINDR. HRADCI + Erste Dampf. & Walzmühle FRANZ JOSEF IN NEUHAUS"

3. 8. 1900 zakoupil mlýn Antonín Břeský (*1875), po něm mlýn převzal jeho syn Antonín (*1905). Otec Antonína Břeského (*1875), také Antonín (*1831) ve svém Zápisníku uvádí: „Přijdouce sem z Třeboně na mlýn dne 3. srpna 1900, který dle našeho predikátu shodujícím se zde ve významu s množstvím bříz a skal, od nás Březoskalský nazván a také protokolován byl." 

Ačkoli rodina bydlela přímo na mlýně, není zde z neznámých důvodů uváděna ani v podkladech ze sčítání lidu roku 1900, ale ani v podkladech ze sčítání lidu roku 1910. Za dům č. 13 v Dolním Skrýchově je uváděn Antonín Břeský jen jako majitel; mlýn jako bydliště má uveden jen kočí František Princ a Antonín Babka s rodinami, roku 1921 pak Josef Jirák (*1868) jako „mlynářský dílovedoucí". 

Na jaře 1918 vlastnil Antonín Břeský v Dolním Skrýchově: 15a pole, 3a zahrady, 2a stavebních pozemků.12 Zároveň však vykazuje více, totiž (jarní osev 1918) 20a osázených brambor. (22. 6. 1918 však bylo vydáno nařízení, že veškeré brambory se zabavují ve prospěch státu, „pokud množství, které úřad pro lidovou výživu určí, nebude dodáno válečnému obilnímu ústavu nebo způsobem dle nařízení přípustným zpracováno“. (kronika Dolní Skrýchov)

Provoz měl výnosy z pečení chleba pro vojsko (tzv. komisárek).

1930 Antonín Březský, mlýn a pila

23. 5. 1934 došlo na mlýně k velkému požáru, postupně však byly budovy i provoz mlýna obnoveny. 

Po druhé světové válce byl mlýn znárodněn a postupně objekt jako mlýn zanikl.

Místní kronika pouze zaznamenává velký požár mlýna 14.9.1955; v budově se v té době vyráběla moučka z pilin.Tříposchoďová mlýnice s dvěma vagony pilin zcela shořela, zůstaly jen zdi. Sjelo se 40 hasičských sborů; okolní budovy byly zachráněny. Podnik měla najatý "Delta".

Zchátralý objekt byl restituentům vrácen; od nich ale prodán.
Mlynářský provoz nebyl obnoven.

V katastru je objekt uváděn jako sloužící pro kanceláře.