Historie
Obecná historie:
Mlýn Štampach ( obec Střemy ).
Areál se nachází na samotě severně od obce Střemy, v údolí mezi cestou na Kokořínský Důl a potokem Pšovka.
První zmínky jsou z roku 1248, kdy sloužilo stavení jako lovecký hrádek. Za Karla IV. byla budova přestavěna na hamr ( pila poháněná vodním kolem ).
Jako spoustu jiných území tak i Štampach byl zabaven po Bílé Hoře po roce 1620 a také často měnil majitele ( spolu s obcí Střemy, k níž patřil ), přičemž většina majitelů byla německé národnosti. Jan Štampach ze Štampachu koupil obec Střemy před rokem 1551. Vlastnil je do roku 1573, kdy ves získali Belvicové z Nostic.
Další informace o mlýně pochází až z roku 1713, kdy jej vlastnil Pavel Fiala.
Současný mlýn měl předchůdce ve skalním mlýnu středověkého původu. Pozůstatky skalního mlýna se dochovaly na východní straně údolí. Do přitesané stěny pískovcového ostrohu jsou vysekané dvě vzájemně propojené místnosti s pozůstatky topeniště. Vlastní mlýnice byla přistavěna ke skalní stěně.
V roce 1756 byl postaven nový zděný mlýn pod opačným koncem hráze rybníka, byl v majetku Lobkowiczů. Z pozdně barokního období se dochovala patrová zděná budova s mansardovou střechou, datovaná ve štítu do roku 1756. Na východní straně je objekt lednice, vyzděné z pískovcových kvádrů. Budova mlýna má dvoudílnou dispozici s dlouhou síní, jejíž zadní podélná část sloužila zároveň jako mlýnice. Z technologického zařízení se dochovala dubová hranice s barokně profilovanými sloupy a hlavicemi a palečné kolo. Severovýchodní štítové průčelí má přízemí zapuštěné ve hmotě hráze. Nad úroveň terénu vystupuje první patro průčelí, ve kterém se nachází vstup na zanášku
Z architektonického hlediska jsou zajímavé také hospodářské stavby, postavené v letech 1910 -1913 podle návrhu prof. Josefa Velfíka ( 1868 – 1943 ) v osobitém stylu, spojujícím secesi s romantizujícími neobarokními a rustikálními prvky.
V roce 1748 byl mlýn vybaven jedním vodním kolem a jednou stoupou na výrobu krup.
V 18. a 19. století mlýn několikrát změnil majitele a nájemce. V roce 1859 jej koupil Josef Kučera od Josefa Blechy. V roce 1896 zde hospodařila Anna Kučerová. V té době měl mlýn již dvě mlýnská kola a dvě mlýnská zařízení, která pracovala současně nebo střídavě, podle potřeby. Dle záznamu z roku 1939 bylo mlýnské zařízení většinou z továrny Prokop Pardubice a holendr na výrobu krup od neznámého výrobce. V témže roce bylo ve mlýně 1 kolo na vrchní vodu, průtok 0,08 m3/s, spád 4,29 m, výkon 3,51 HP.
Mlynář Josef Kučera měl tři syny, kteří dělali čest tomuto rodu. Prof. MUDr. Ludvík Pavel Kučera ( 1872 – 1928 ) pracoval jako ředitel státního zdravotního ústavu a patřil k tehdejší lékařské elitě. Karel Kučera ( narozen 1874 ) zastával funkci ředitele Národní banky v období první republiky. Jako pokračovatel tradice mlynářství a komunální politik se uplatnil nejmladší syn František Kučera ( 1876 – 1921 ). Začátkem 20. století byl přítelem tehdy ještě profesora T.G. Masaryka. V době 1. světové války, když byl profesor v emigraci, podporoval finančně i hmotně jeho rodinu. 25. března roku 1920, kdy už byl prezidentem Československé republiky navštívil na Mělníku – Blatech svého dalšího přítele Václava Petrželku, potom navštívil vyhlídku u kostelíka sv. Jana Nepomuckého na Chloumku a po obědě odjel s doprovodem automobilem do Kokořínského údolí a do mlýna Štampach, aby se setkal s rodinou mlynáře Františka Kučery a osobně mu poděkoval za jeho pomoc.
Pavel a František Kučerovi mají na dvorním průčelí zavěšené pamětní desky za své zásluhy.
Mlýn byl v provozu do roku 1952, pak byla jeho činnost ukončena.
Mlýn roku 1992 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR za nemovitou kulturní památku.
V současné době bývalý mlýn i hospodářské budovy procházejí důkladnou rekonstrukcí. Původní střešní krytina z pálených tašek byla vyměněna za krytinu z dřevěných šindelů.
Text: Karel Lojka
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
První písemnou informaci o mlýně máme až z roku 1713, kdy jej vlastnil Pavel Fiala. Mlýn však může být mnohem starší, neboť Jan Štampach ze Štampachu (původce jména mlýna) koupil Střemy před rokem 1551. Vlastnil je do roku 1573, kdy ves získali Belvicové z Nostic.
O strojním vybavení mlýna nás informuje první Tereziánský katastr, který vstoupil v platnost v roce 1748. Tehdy zde pracoval „1 mlynář na panském mlýně o 1 kole a 1 kroupové stoupě na nestálé vodě.“
Ve druhém Tereziánském katastru z roku 1757 se údaj téměř neliší. Píše se zde: „u Střem mlýn Štampach o 1 kole a 1 stoupě na nestálé vodě“.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V 18. a 19. století mlýn několikrát změnil majitele, až ho roku 1859 získal Josef Kučera od Josefa Blechy.
V roce 1896, kdy zde hospodařila Anna Kučerová, nechal tehdejší vodoprávní úřad u mlýna osadit normální znamení. V zápisu do vodních knih se uvádí: „mlýn jest zařízen na 2 složení česká obyčejného staršího systému. Kola mlýnská jsou dvě, pracuje se jimi střídavě“.Rod Kučerů vlastní mlýn dodnes.
První světová válka (1914–1918)
V r. 1930 zde byl mlynář Karel Kučera (RR).
Výše jmenovaný Josef Kučera měl tři syny, kteří dělali čest tomuto rodu. Prof. MUDr. Ludvík Pavel Kučera (1872 – 1928) pracoval jako ředitel státního zdravotního ústavu a patřil k tehdejší lékařské elitě. Karel Kučera (narozen 1874) zastával funkci ředitele Národní banky v období první republiky. Jako mlynář a komunální politik se uplatnil František Kučera (1876 – 1921). Pavel a František mají na mlýně pověšenou pamětní desku.
Události
- Významná osobnost či událost spojená s mlýnem
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Mlýn roku 1992 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR za nemovitou kulturní památku.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1713 Pavel Fiala
1859 Josef Kučera
1930 Karel Kučera
1939 - Anna Kučerová (RR)
První písemnou informaci o mlýně máme až z roku 1713, kdy jej vlastnil Pavel Fiala. Mlýn však může být mnohem starší, neboť Jan Štampach ze Štampachu (původce jména mlýna) koupil obec Střemy před rokem 1551. Roku 1859 zakoupil mlýn Josef Kučera a rodu Kučerů patří mlýn dodnes. Původní mlýn byl vytesán do skály na druhé straně hráze rybníka a stopy po něm jsou stále patrné. Z pozdně barokního období se dochovala patrová zděná budova s mansardovou střechou, datovaná ve štítu do roku 1756. Na východní straně je lednice, vyzděná z pískovce. Budova mlýna má dvoudílnou dispozici s dlouhou síní, jejíž zadní podélná část sloužila zároveň jako mlýnice. Z technologického zařízení se dochovala dubová hranice s barokně profilovanými sloupy a palečné kolo.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Zobrazit více
Pověst ze mlýna Štampachu:
Dřevěnou střemskou tvrz založil roku 1245 rytíř Lambion, oblíbenec královny Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II. V polovině 15. století to byla již zvětšená a více opevněná kamenná tvrz, která byla v držení Kryštofa ze Štampachu. K panství patřil poplužní dvůr, myslivna, vodní mlýn Štampach s rybníkem, vinným lisem, vinicemi, polnostmi a lesy. Mlýny bývaly v minulosti opředeny různými pověstmi, ve kterých ožívali démoni, upíři, vodníci a byly popisovány i hrdelní zločiny, které se tam odehrály. Mlýny byly i útočištěm vlastenců, různých spolků s tajným, náboženským i osvětovým posláním. V době válek, moru, cholery, neúrody a bídy pomáhaly přežít chudým a nejnuznějším lidem. Ve mlýně se vždy našla měrka mouky, krajíc chleba, hrnek mléka či talíř polévky. Ale stávaly se i veselé příhody. Pro krásnou dceru Dorotku mlynáře Kučery zahořela dvě horoucí mužská srdce – urozeného pána Jáchyma z Kolovrat a prostého sedláka Čermáka ze Střem. Jenže Dorotka dala přednost sedlákovi. Jednou se u mlýna Štampachu, kde stála řada mlečů, se pan Jáchym a sedlák střetli a hodně si toho řekli. Pán tvrze zuřil a hrozil tresty, ale sedlák měl svou hlavu a nepovolil. Jáchym se začal vztekle rvát s přihlížejícími mleči až tekla krev, ti nakonec jej vlákali do mlýnice, nasadili mu na hlavu prázdný pytel a namleli mu tolik, že na to do smrti nezapomněl. Přerazili mu nos i meč. Pan Jáchym všechny zažaloval u soudu na Mělníku, ale nenašli se svědci, kteří by při něm stáli. Tak pěkně „ostrouhal mrkvičku“ . K lásce se nikdo nemá nutit násilím. Mladý Čermák se brzy na to oženil s krásnou mlynářovic Dorotkou.
Skrýt
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: