Zanamühle, Kilbertův mlýn; Kilbertmühle

Mlýn byl založen jako nejstarší usedlost v Nové Huti roku 1732 mlynářem z nedaleké Jedliny Adamem Schwantnerem. Svědčí o tom povolení vydané formou smlouvy ze dne 17. 10. 1732, smlouvu podepsal tehdejší majitel panství Tachov hrabě Losy z Losimthalu. Mlynář musel mlýn postavit na vlastní náklady a vrchnosti z něj odvádět 10 zlatých ročně.

Po Adamu Schwantnerovi držel mlýn Michael Schwantner (narozen 1702) a po něm Johann Schwantner (narozen 1751), který jej v roce 1798 vyměnil s mlynářem Josefem Trägerem za Zámecký mlýn v Tachově. V roce 1799 vybudoval Josefův otec Jakub Träger na základě povolení vrchnosti nedaleko položený druhý mlýn čp. 15 nazývaný později Loslebenův. Trägerovi se zde dlouho nezdrželi, již v roce 1808 prodali oba mlýny Johannu Loslebenovi za 12 600 zlatých.

Johann Losleben se narodil v roce 1764 na Čankovském mlýně u Stráže jako syn mlynáře Simona Losleben. Do kraje kolem Nové Huti se dostal sňatkem s nevlastní dcerou mlynáře z nedalekého mlýna zvaného Gochelmühle pod žebráky na Kateřinském potoce. Johann Losleben mlýn čp. 7 přestavěl. Zemřel však již v roce 1810 a mlýn čp. 7 přešel na Johann Georga Loslebena, který se oženil s Barbarou Steiner, dcerou Veita Steinera, mlynáře ze mlýna v obci Lučina (Sorghof). 

Mlýn byl veden v matrikách fary obce Jedlina.

Dalším držitele mlýna čp. 7 byl Johann Losleben (narozen 1835), který kromě mlynářské živnosti obchodoval se dřevem. V listopadu 1869 se ve věku 34 roků oženil s devatenáctiletou Josefou Schifft.

V roce 1878 koupil od Johanna Loslebena mlýn Georg Kilbert (1840–1916), původem z obce Hraničky čp. 24. Mlýn byl tehdy ve zchátralém stavu. Georg Kilbert sice nebyl vyučený mlynář, ale mlýn opravil, rozšířil a zřídil zde také pekárnu chleba. Za něj také mlýn dostal jméno Zanamühle podle toho, že Kilbertovi předci pocházeli z hamru na výrobu hřebíkářského železa, kterému se říkalo Zanahammer. Georg Kilbert přišel na mlýn s manželkou Walburgou Reisovou ze Žebráckého Žďáru, se kterou se oženil v roce 1867. Měli 8 dětí. Kilbertova rodina zde byla evidována i při sčítání obyvatel v letech 1880 a 1890. V hospodářství mlýna bylo 8 krav, 2 voly, 1 valach a 2 prasata v roce 1880, o 10 let později to bylo 13 krav a 1 prase. Georg Kilbert zemřel 30. 7. 1916 tragickým způsobem, kdy ho v maštali rozmačkal býk. Mlýn s pekárnou převzala dcera Walburga, která se provdala za učitele Emanuela Bauera ze Žebráckého Žďárku.

Walburga Bauerová, rozená Kilbertová, provozovala mlýn i v roce 1930.

Walburga Bauerová zemřela ještě na mlýně před odsunem německého obyvatelstva, její manžel a děti byli odsunuti.

Mlýn byl opuštěný a chátral.

V roce 1991 zbyly ze mlýna rozsáhlé zříceniny. Budovy byly částečně použity na stavební materiál, a to až po roce 1989, dřív místo v hraničním pásmu nebylo přístupné.

Začátkem 90. let sem přijeli potomci z Kilbertova rodu a hledali Boží muka, která byla věnována památce poslední mlynářky Walburgy Bauerové s nápisem vytesaným do podstavce v roce 1934. Nalezli a postavili sokl, dřík a hlavici Božích muk, všechny ostatní části památníku zmizely.

Pozemky, na kterých stály mlýny, koupil soukromník a oplotil je, na plot dal nápis „Farma Jedlina – vstup zakázán!“. Přístup k nim tak není možný.