mlýn a pila v Liščí

Soupis poddaných z roku 1750 zde evidoval mlynáře Zachariase Richtera (stár 42 roků) s manželkou Annou Barbarou (40) a 6 dětmi Annou Barbarou (13), Johannem Josefem (11), Johanem Antonem (8), Johannem Franzem (4), Johanem Ignatziem (2) a Zachariem Wenzeslauem (3 měsíce). Na výměnku žil starý mlynář Emil Richter (79) s druhou manželkou Annou Marií (43).

Mlýn převzal syn Johann Franz Richter. Soupis poddaných z roku 1776 ho zde zastihl s manželkou Theresií, rozenou Protze (19) a tříměsíční dcerou Marií  Theresií. Na Výměnku žil mlynářův otev Zacharias Richter s druhou ženou Annoíu Marií a synem Johanem Ignatze, který se také učil mlynářského řemeslu. Po smrti manželky Theresie v březnu 1784 se Johann Franz Richter oženil s Julianou Ramisch. Z toho manželství vzešel dědic mlýna, Franz Josef, který se páru narodil v červenci 1785. Do roku 1803 se mlynářova rodina rozrostla o 8 dětí, kromě nejstaršího Franze Josefa to byli synové Lorenz, Franz Wenzel, Jakob, Phillip, Anton, Johannes a dcera Rosalia.

O 10 roků později byl již Johann Franz na výměnku, mlýn provozoval jeho syn Franz Josef Richter, který se oženil s Theresií, rovněž Richter, dcerou sedláka z obce Liščí čp. 40. Do roku 1832 se páru narodilo 8 dětí, nejstarší Theresia (1813), Franz Josef (1816 †), Anna Franziska (1818 †), příští mlynář Josef (1819), dvojčata Franz a Anton (1821), Leopold (1828 †) a Maria Anna (1832). Mlynář Franz Josef zemřel v lednu 1836 ve věku 53 roků. Dědici mlýna bylo tehdy teprve 17 roků. Do dospělosti syna Josefa mlýn pravděpodobně provozovala vdova Theresie, je v tomto období uváděna jako mlynářka v čp. 24.

Další mlynářů z rodu Richterových, Josef Richter, se oženil s Klarou Hille, dcerou továrníka z Velkého Šenova.  Svatba se konala 12. 8. 1845 v Šenově, v květnu 1847 se páru na mlýně v Liščí narodil syn Josef.

Podle II. vojenského mapování byla již v polovině 19. st. u mlýna pila.

Podle matričních zápisů provozovali Josef a Klara Richter mlýn v čp. 24 ještě v průběhu 50. let 19. století. Následně byl mlýn pronajímán, majitelem byl stále Josef Richter. V 60. letech 19. st. zde byl nájemce Josef Ernst, který se živil výrobou pil a dalších kovaných výrobků z želena a oceli.

Na začátku 70. let sem přišel Adalbert Heinze, který se oženil s Helenou Ernst, neteří Josefa Ernsta. Heinze provoz patrně koupil. V prvních letech u něj byla uváděna živnost mlynář, následně zde provozoval pilu.

V roce 1908 byl podle Adresáře obce Liščí majitelem čp. 24 pilař Albert Heinze, majitele prkenné pily.

Adresář obce Liščí z roku 1923 čp. 24 vůbec neevidoval, vodní provoz nebyl zapsán ani v Seznamu vodních děl v roce 1930.

Dům zanikl před rokem 1951. Na leteckém snímku z roku 1951 již budova nestojí.