Mlýn Votrubův, nebo-li Borovanský:
Borovanský mlýn, jehož podrobná historie se dosud nabízí v archivech. Bezpečně víme, že osud Borovanského mlýna je úzce spjat s koncem augustiniánského kláštera, který byl zrušen dne 14. 11. 1785 výnosem císaře Josefa II. Poslední nájemce byl František Šustr, který posléze žil na odpočinku v zámku a zemřel roku 1796. Bezprostředně po sekularizaci kláštera se dostal mlýn do držení rodu Votrubova, což potvrzuje doklad vystavený Farním úřadem 20. 3. 1941 v Borovanech v němž stojí "Podle místních matrik rod Votrubů zakoupil bývalý klášterní mlýn v Borovanech hned po zrušení kláštera borovanského 14. XI. 1785 a od té doby nepřetržitě je na něm usazen."
Rodinné písemnosti uvádí, že kupcem byl asi Josef Votruba, narozen okolo roku 1762, byl synem Pavla Votruby, šafáře z Černodubu a jeho manželky Magdaleny Čechové z Vesky Josef Votruba byl dvakrát ženat. První manželkou byla Anna Hamerníková z Doudleb, druhou pak Anna Tomášková z Borovan s níž byl oddán r. 1829. O počtu dětí nevíme, pouze jsou potvrzeni dva synové, oba postupně mlýn vlastnili a oba byli pokřtěni stejně, Bartoloměj. Bartoloměj I., rozený 1787 z Josefova prvního manželství sice od otce mlýn převzal, ale jeho manželství se dědice nedočkalo. Proto později předal hospodaření svému nevlastnímu bratru Bartoloměji II., který se narodil z otcova druhého manželství r. 1833. V rodině se tradovalo, jak prý Josef nevzpomněl, že již jednoho Bartoloměje zplodil, ale promiňte mu to, bylo mu již požehnaných sedmdesát roků. Když Bartoloměj II. v prosinci 1898 zemřel ve věku 65 let, zůstalo po něm šest dětí. Nejstarší syn František narozený 2.12. 1876 se podle odevzdávací listiny stal dědicem a majitelem mlýna a pily. Se svou manželkou Františkou narozenou 1.3. 1876, rodem Cahák z Ledenic, měli spolu deset dětí. František Votruba zemřel v mladém věku 55 let dne 11. 11. 1931 bez zanechání "posledního pořízení".
Podle odsouhlasené odevzdávací listiny byly mlýn s pilou "přikázány" do vlastnictví Janu Votrubovi nar. 10. 7. 1907, který musel zaplatit dědickou daň a vypořádat podíly svých sourozenců. Taktéž musel zabezpečit vdovu po Františku Votrubovi. Všechny závazky plnil až do její smrti, která nastala 11.8. 1956 a taktéž se staral o svoji babičku Marii, která zesnula 28. 6. 1938 ve věku 94 let. Již pátým "panem otcem" jak se tenkrát oslovoval mlynář se Jan Votruba stal 1. 1. 1932. Jeho manželkou se dne 5.2. 1944 stala Božena Fürbacherová z nedaleké zemědělské usedlosti na opačném břehu Stropnice. Z jejich manželství se narodily čtyři děti Zdenka, Jan, Jiřík a Vendulka.
Po skončení války nastal nový politický režim a všechny mlýny byly zařazeny pod správu podniku Jihočeské mlýny, s.p. České Budějovice což postihlo i Votrubův mlýn pod Borovany. Poslední "pan otec" skončil s mletím roku 1956 a v roce 1975 se Votrubovi s mlýnem rozloučili, neboť se odstěhovali do Borovan ke své provdané dceři Zdeňce Mejdrechové. Pan Jan Votruba odešel do mlynářského nebe dne 23.12. 1996, kam ho dne 2. 4. 2003 následovala jeho manželka Božena. V roce 1975 mlýn zakoupil průmyslový podnik z Milevska a přeměnil ho na rekreační objekt pro své zaměstnance. V roce 1997 ho nový majitel upravil na penzion, kde jako zaměstnanci nastoupili manželé Stiborovi, kteří penzion začátkem roku 2004 koupili a zrekonstruovali do současné podoby.
"Zpracováno dle listin rodinného archivu Jana Votruby, posledního mlynáře"
-------------------------------------------------
