Prostřední mlýn; mlýn Valcha

Prostřední mlýn č.p. 14, neboli Valcha, jak mlýn nazývá např. Sommerova topografie  v Borovce na rybníku téhož jména byl určitě v 70. letech 19. století majetkem Antonína Jarouška. Když mu mlýn roku 1873 vyhořel, musel zaplatit správě panství v Tloskově, tedy jeho tehdejší majitelce, obnos 40 zlatých za dočasné užívání Panského mlýna a za potřebnou vodu branou z Panského rybníka. Vztahy mezi mlynáři v Borovce naznačuje ještě jeden dochovaný dokument, ve kterém Antonín Jaroušek spolu se sousedními mlynáři žaluje Panský mlýn, jenž brání odtoku vody z Panského rybníka. Dalším zřejmým majitelem mlýna byl od 14. října 1926 Jan Kubát, kdy získal živnostenský list k provozování mlynářské živnosti. Zhruba o tři roky později 7. června 1929 obdržel tento živnostenský list také Antonín Bořkovec s bydlištěm ve mlýně. Není dohledatelné, zda Kubát ze mlýna v té době odešel, nebo zda pracovali ve mlýně spolu.
Konečně 2. září 1936 na mlýnu působil Bohuslav Hanuš, narozený v roce 1910, který je uváděn ve vodní knize. Na chod mlýna dohlížela četnická stanice se sídlem v Neveklově. Na základě Hanušovy žádosti o vodoprávní schválení mlýna z 5. ledna 1940 se konalo vodoprávní řízení 28. srpna 1940. „Šetřením na místě samém bylo zjištěno toto: Mlýn číslo popisné 14 v osadě Borovce patří Bohuslavu Hanušovi, mlynáři tamtéž. Mlýn trvá nepochybně od nepaměti a možno jej posuzovati jako “starý stav“ ve smyslu ustanovení § 102 českého vodního zákona. Ve sbírce listin vodní knihy okresního úřadu v Benešově nenachází se žádných listin tohoto vodního díla se týkající.“
K vodoprávnímu schválení došlo 19. září 1940. Poměrně zajímavé informace z prostředí mlýna sdělil Vojtěchu Losenickému pamětník pan Brůžek z Borovky v roce 1976: Mlýn vyhořel začátkem 20. století. Majitel, již soukromník, dal do nové budovy o 4 podlažích přibližně roku 1934 moderní zařízení od firmy Prokop a to 2 páry válců s příslušenstvím. Mlýn pracoval na motorový pohon a jedno vodní kolo, ovšem mnoho se nemlelo. Poslední známý majitel Bohuslav Hanuš převzal mlýn 17. února 1936 od Antonína Bořkovce a mlel zde do zřízení vojenského cvičiště v roce 1943. Němci během druhé světové války zařízení mlýna zlikvidovali a prý na návod majitele, který měl spor s manželkou, při cvičné střelbě rozstříleli budovu. Traktorová stanice po roce 1948 odvezla trámy a cihly. Hanuš si po vystěhování v roce 1943 najal od Němců mlýn v Jablonné zvaný Koníček a mlel tu za druhé světové války pro zaměstnance SS. Chtěl mlýn Koníček v roce 1945 od jeho majitele koupit, ovšem bezúspěšně.
Jelikož komise ONV 12. dubna 1946 nedoporučila mlýn Bohuslava Hanuše znovuvybudovat z důvodu velkého poškození mlýnské budovy. Sám majitel zde při šetření komise nebyl ani přítomen, neboť se odstěhoval do mlýna v pohraničí. Losenický se dále zmiňuje o návštěvě mlýna v roce 1976. Šlo prý tehdy o místo zarostlé keři a stromy se zbytky rozvalin.