Krčský, Podkrčský mlýn

1604 Ondřej Racek

1759 Josef Čaloun

1781 Jan Pravda

1794-1807 Antonín Paukner

1807 Vojtěch Paukner

1807 Pavel Pimperle

1807-1825 Tomáš Paukner

1825 Josef Mourek

1825-1827 Petr Žahour

1827-1839 Josef Mourek

1839-1844 Jan Kouba

1845-1845 František Mayer

1845-1858 František Janda

1858 Emanuel Janda

1858-1860 Václav Kalous

1860-1900 Emanuel Janda

31.12.1900 František Janda

15.2.1921 vdova Marie Jandová

1930 František Janda

1939 - František Janda (RR)

Jaroslava Pixová: Na břehu Blanice..., Putim 2010, strana 135 a výše

POHÁDKOVÝ MLÝN NAJDETE V PODKRČÍ
I dnes se můžeme ocitnout v krajině se zvláštní atmosférou, kde si připadáme jak v jiném světě a trochu jako v pohádce. Všude kolem zelené louky, občas lemované lesem, třpytící se hladiny rybníčků a najednou se z ničeho nic vynoří chaloupka, právě taková jako na Ladových obrázcích. Tyto samoty nesou svá poetická jména jako například Pařezí nebo Jalovčí. A přitom nejsou daleko od rušné hlavní silnice a města Protivína. Tato oblast je přírodní památkou a jmenuje se Zelendárky. Vede tudy naučná stezka, která poukazuje na nejrůznější přírodní, historické i technické pamětihodnosti. Původní osada, spíše samoty, se nazýají podle Albrechta Zelendara z Prošic, úředníka protivínského panství, původem z rytířského rodu ze severních Čech. V 16. století se postaral o zkultivování půdy a částečné osídlení těchto míst. Působil na Protivínsku v letech 1567 až 1585. Náhrobek v kostele v Krči nese jméno jeho příbuzného Jiříka Zelendara s datem úmrtí 1615. Jiřík se jako protivínský hejtman zasloužil o vybudování většiny rybníků v soustavě mezi Novou Vsí a Protivínem. Z rodu Zelendarů zaujal významné místo Jan, který se stal roku 1567 hejtmanem jidřichohradeckého panství. Jan Zelendar měl pro pány z Hradce podobný význam jako pro Rožmberky Jakub Krčín z Jelčan. Oba stavitelé rybníků se spolu dobře znali a patří mezi nejvýznamější rybníkáře jižních Čech. Jan Zelendar dokonce pojal za manželku Krčínovu dceru Kateřinu.
Zelendárky patří k zlatým místům. V blízkosti osady Pařezí se nachází hned několik lokalit se sejpy – hromadami vyrýžovaného materiálu. Jsou například v lese východně od rybníka Čejka a také severně nad přítokem do rybníka na potoce Divišovka. Další sejpy jsou jižně od cesty z Podkrčí do Pařezí. Dva kilometry dlouhé pásmo sejpů se nalézá na potoce Divišovka mezi lesním rybníkem Vlčinec a okrajem lesa u samoty Pařezí. Rýžoviště až 100 metrů široké je patrné na dolní toku Divišovky v lese Souhradovka. Ve středověku zde vyrýžované zlato odevzdávali poddaní pánům na Zvíkově.
Krčský kostel založen údajně zlatokopy
Dvakrát jsme při poznávání krás Zelendárek tak trochu úmyslně zabloudili a pokaždé ani nevín jak, jsme se ocitli u Podkrčského mlýna, nesoucího název dle nedaleké obce Krč. Uvidět poprvé toto stavení znamená obrovský úžas, že něco takového ještě existuje. Skýtá opravdu pohádkový pohled. Po jedné straně rybníček s balvany, které vyčnívají z vody, hráz lemovaná stromy a na druhé straně pod hrází v dolině starobylý mlýn. Přestože je to patrová budova, přestavěná zřejmě už počátkem 20. století, působí, jakoby v této podobě zde stával odedávna. Kolem něj je dobře udržovaný trávník a kousek dál zahrádka s kvetoucími jiřinami. A mlýn tu stojí opravdu dlouho. Již v druhé polovině 16. století jsou zprávy o mlýně v Podkrčí, jehož starý název býval šmelcovna. Mohlo by to znamenat, že se v těchto místech kdysi drtila a tavila ruda obsahující zlato, která se dolovala v okolních horách. Zlato se získávalo také rýžováním v potocích, které tečou z hor. Traduje se, že kostel v Krči založili zlatokopové. Název obce se vykládá buď jako Krteč, tj. Krtkův dvůr, nebo se odvozuje od starého názvu pařezu – krč. Znamenalo by to, že vesnice vznikla na původně lesnaté půdě. Zdejší kostel byl vystavěn počátkem 14. století a již před rokem 1360 byl farním. Fara však zanikla k roku 1623 a osada byla přifařena k Myšenci a pak k Protivínu. Na stěnách a klenbě presbytáře byly objeveny gotické fresky ze 14. století, podobně jako v blízkém kostele myšeneckém. Ve farních knihách v Protivíně bylo zapsáno, že v prosinci roku 1741 položila se v Protivíně a v okolních vesnicích armáda bavorská a francouzská o 10 000 mužích. Ležela zde od 10. do 25. prosince a vojáci postavili koně i do kostela v Krči a přivázali je před oltář.
Rozsáhllá náves vzbuzuje dojem, že ji v dávných dobách používali formani k přenocování. Vedla tudy totiž cesta, které se říkalo Pražská silnice nebo také Landstrasse. Tato cesta bylo budována již v 18. století a byla velice kvalitní. Jednalo se v podstatě o „dálnici“ 18. století, která spojovala jihočeská města s rakouskými. Byla to zemská cesta, budovaná na náklady Země České. Její dokončení v roce 1790 značně oživilo vzájemné styky příhraničních oblastí. Časem však i ona přestala vyhovovat zvýšeným dopravním nárokům. V letech 1811 až 1812 byla postavena z Vodňan přes Protivín do Písku silnice státní, které se říkalo císařská. Zatímco Ladstrasse vedla přes vesnice, nová silnice spojovala města v co nejkratším směru, takže umožnila rychlejší cestování. Stará zemská cesta rychle upadla v zapomnění. Dnes už po ní zbyl jen festovní most u Švarcenberského rybníka a místní název „Na malé lontštróse“.

U Podkrčského mlýna bývala pila.
Nejstarší zmínka o krčském mlýně pochází z roku 1604, kdy bratři Vratislavové, majitelé Protivína, zdarma předali pustý mlýn pod Mlýnským potokem za vsí Krčí mlynáři Vondrovi Rackovi, poddanímu Václava Malovce z Malovic, aby jej znovu vystavěl a po dvou letech z něho platil 6 kop ročně. Býval to vrchnostenský mlýn a teprve roku 1759 jej Schwarzenberg prodal formou dědičného nájmu novému osadníkovi Josefu Čalounovi za symbolických 100 zlatých. Tereziánský katastr z roku 1713 uvádí, že mlýn má dvě kola a jednu stoupu a stojí na nestálé vodě. Tentýž stav byl i o sto padesát let později.
Součástí mlýna bývala i pila, která stála na druhé straně, opodál mlýna při rybníčku Zukáček. Dnes tu po ní zbyly pouze rozvaliny. K její stavbě bylo uděleno vrchnostenské povolení roku 1788, vlastní realizace výstavby se uskutečnila až o šest let později v roce 1794. Po čase vyhořela, jak je zřejmé ze soupisu majetku z roku 1807, kdy byl mlýn předáván Tomáši Pauknerovi. Nový majitel pilu zřejmě obnovil, protože při dalším prodeji mlýna v roce 1858 byla pila uváděna jako součást prodávaných nemovitostí. Práce na pile skončily hned začátkem třicátých let dvacátého století. V roce 1939 nebo 1940 pila znovu vyhořela, ale nebyla již nikdy obnovena.
Jako v každém mlýně, i tady se vystřídalo spousta mlynářů. Posledními majiteli byl rod Jandů, který je vlastně na mlýně doposud. V roce 1845 koupil František Janda od manželů Majerových tento mlýn. Vystřídal jej pak Emanuel a mlynářskou tradici pak zakončil opět František. Dnes tu žije Marie Jandová, vdova po Františkovi, synovi posledního mlynáře. „Provdala jsem se na mlýn v roce 1954 a to už se tady nemlelo. Objekt byl sice v majetku JZD, ale to jej nijak nevyužívalo. Můj tchán byl vlastně poslední mlynář. Hned vedle mlýna byl postevený nový obytný dům – je na něm uveden rok vystavění 1939. Ani nevím proč, ale ve mlýně jsme bydleli ještě čtyři roky, než jsme se do nového domu přestěhovali. Asi tak byli všichni zvyklí,“ vzpomíná paní Marie na dobu, kdy se sem přistěhovala. Mlýnici tvoří přízemí, patro a malá půdička, na které jsou umístěné násypky. V patře jsou doposud zachované staré mlýnské stroje – dvě válcové stolice a jedna kamenná. Mlýn býval napájen z Mlýnského rybníka. Kanál, kterým byl propojen rybník s mlýnem, je už dnes zavezený.

Křížek je svědkem neštěstí
K mlýnu směřuje také Zábořský potok, přes který v minulosti vedl brod. V potoce bývalo často mnohem více vody než dnes. Koncem 19. století vezl hospodář Josef Chalupský – Šupitar ze Záboří do mlýna obilí. Vzal s sebou na vůz sestru Annu a služebnou Rosálii. Děvčata měla jako mlečky pomáhat při mletí. Jejich úkolem bylo vynášet obilí na zásyp a uklízet. Ale toho dne se děvčata úkolu nezhostila. Prudký proud rozvodněného potoka vůz na brodu převrátil a děvčata utonula. Možná, že velký kámen s křížkem u cesty do Krče je na památku této události.

Sčítání lidu pro obec Krč čp.31

https://digi.ceskearchivy.cz/Scitani-lidu-SOkA-Pisek-1890-Soudni-okres-Vodnany-P-Podkrci

Rok 1869 – sčítací archy se nedochovaly.

Rok 1880 – sčítací archy se nedochovaly.

Rok 1890 (uveden jako Podkrčí)

Emanuel Janda *1831 Krč, vdovec, mlynářství/majitel mlýna, polní hospodářství/majitel polí;

syn František *20.5.1861, pomocník mlynářský;
syn Jan, v armádě, Rokycany;
syn Adolf, nadporučík u zákopníků, Vídeň.
Majetek – 9 kusů hovězího dobytka, 1 prase.

Rok 1900 (uveden v obci Krč)

František Janda *30.5.1861 Krč, mlynářství/mlynář majitel, polní hospodářství/majitel, trvale přítomen od r.1861;

manželka Marie *8.1.1864 Krč;

dcera Božena *26.1.1893;
syn František *3.7.1896;

a další dvě osoby
Rok 1910 (uveden jako Podkrčí)

František Janda *1861, průmysl mlynářský/majitel, polní hospodářství/majitel;

manželka Marie *1869;

syn František *31.7.1896;
dcera Marie *27.7.1903;
a další dvě osoby.

Majetek – 8 kusů hovězího dobytka, 2 prase...

Rok 1921 (uveden v obci Krč)

Marie Jandová *11.1.1869, vdova, mlynářství/majitelka mlýna, k 16.7.1914 mlynářství/majitelka;

syn František *30.7.1896, mlynářství/pomáhá;
dcera Marie *23.7.1903;
a další dvě osoby. (pep)

[Sčítací operáty, SOkA Písek, OÚ Písek I]

 31.12.1900:

JANDA František, majitel bytu (*30.5.1861, Krč)

Povolání: mlynářství | Postavení: mlynář, majitel | Obor výdělku vedlejšího: polní hospodářství | Trvale přítomen od: 1861

manželka Marie (*18.1.1864, Krč)

děti: František (*3.7.1896, Krč), Božena (*26.1.1893, Krč)

služka Marie Hanušová (*28.12.1883, Oudraž) a Anna Rejdová (*23.1.1886, Krč)

 15.2.1921:

JANDOVÁ Marie, vdova (*11.1.1869, Krč)

Povolání: mlynářské | Postavení: majitelka mlýna | (již k 16. červenci 1914) | živnost mlynářská

děti: František (*30.7.1896, Krč), Božena Marie (*23.7.1903, Krč)

služka Marie Dunovská (*15.9.1905, Krč), truhlář Václav Čížek (*1.2.1876, Krč)

Částečný výpisy z matrik fary Protivín

https://digi.ceskearchivy.cz/Matriky-Rimskokatolicka-cirkev-P-Protivin
Jiřík Kulanda a Marie, z Krči ze mlejna
*7.3.1705 Mářa
*8.7.1707 Jakub
Jan Jech a Anna, z mlýna Krč
*8.11.1717 Jan(?)
Jan Rambousek a Kateřina, z mlýna krčenského
*15.12.1732 Eva
Lukáš Šedivý mlynář a Marie Anna z Podkrčskýho mlýna
*22.6.1749 Magdalena
Vojtěch Šedivý mlynář a Terezie, poddaní k Protivínu
*11.4.1753 Vojtěch
*8.2.1755 Matěj
Josef Čaloun mlynář a Kateřina
*24.9.1762 Matouš
Antonín Paukner mlynář a Terezie (*1758; +28.11.1793)
*1781 Františka +17.5.1786
*1784 František +28.5.1786
*12.1.1787 Tomáš
*21.11.1788 Vojtěch
*1790 Marie +6.9.1791
*26.6.1792 Terezie
Tomáš Paukner mlynář a Josefa roz. Pimperle
*17.8.1807 Františka
Václav Karous mlynář a Anna roz. Lehečková
*7.6.1857 Václav
František Janda mlynář a Veronika roz. Radoňová
*?? Emanuel
Emanuel Janda mlynář a Anna roz. Soukupová (*1832; +12.10.1887) ze Lhoty u Kestřan
*30.5.1861 František
*27.12.1862 Jan
*30.5.1866 Adolf (adoptován 14.4.1917 uherským státním příslušníkem Gabrielem Eblem z Budapešti)
František Janda (*30.5.1861; +??) mlynář a oo10.11.1891 Marie roz. Polánská (*17.1.1869; +??) z Krče čp.7
*27.1.1893 Božena +4.9.1901
*31.7.1896 František oo17.11.1923
*23.7.1903 Marie oo28.11.1936 Jan Arnošt