Pro tovární využití mlýnské budovy se František Ringhoffer nehodlal spokojit s pouhou přestavbou. To by jeho plánům nestačilo. Mlýn i s vedlejší budovou byl zcela odstraněn a nová budova postavena na jiném místě, blíže k dosavadní čakovické cestě. Okolí novostavby se úplně změnilo. K pohonu příštích strojů už nepostačoval samotný potok, proto byla louka i s přístupovou cestou zaplavena zahrazením odtoku, takže severně od budovy vznikla velká vodní nádrž téměř čtvercového půdorysu. Dolní potoční koryto bylo přemístěno, a to tak, že výtok z nádrže představoval pokračování potoka u jihozápadního rohu nádrže, kde vodní síla otáčela vodní kolo. Tyto změny si ještě vyžádaly další, týkající se přístupové cesty. Byla zbudována jako pokračování cesty od hamru po levém břehu potoka, přes místo, kde stával zbořený mlýn, a potom směrem k novému potočnímu korytu.
Novostavba, chráněná proti vodní nádrži navršenou hliněnou hrází, tvořila patrovou budovu obdélníkového půdorysu (rozměry 14×10 m), která měla v suterénu velkou prostoru jako skladiště a malý sklep, v patře (případně vzhledem k hrázi ve zvýšeném přízemí) byt pro správce (vedoucího závodu), totiž kuchyň a dva pokoje. Vlastní provozovna byla v traktu přiléhajícím k skladišti (rozměry 17×13 m), a to v úrovní suterénu. V prostoru „fabriky“ byly vestavěny dvě žíhací pece, komín byl představěn budově. Na protější straně vybíhala do vodního toku přístavba pro vodní kolo. Dílna byla přístupna jednak vraty uprostřed boční stěny, jednak po schodišti z chodby u bytu vedoucího. Základní kámen k budově nového hamru byl slavnostně položen v levém jižním rohu, do něhož bylo (v hloubce asi 6 stop pod zemí) vloženo měděné pouzdro s pamětní listinou a soudobými mincemi.
Na otázku, kdy byly tyto změny provedeny, možno odpovědět podle některých dochovaných pramenů takto: Stavební plán nového hamru byl schválen okresním hejtmanstvím v Jílové dne 1. srpna 1851. V trhové smlouvě ze 14. dubna 1852, kterou koupil František Ringhoffer od dobřejovického velkostatku louku č. kat. 570 a násadní rybníček č. kat. 571, je zmínka, že má být založen měděný hamr, při čemž se nevylučuje využití koupené louky na vodní nádrž pro potřebu hamru. Posléze v trhové smlouvě z 16. srpna 1853 se už konstatuje, že hamr se staví, vodní nádrž nad ním je už vybudována. Uvedenými daty je tedy vymezen začátek stavby. Její dokončení možno položit nejpozději do roku 1854, jak dokládá statistický přehled měděných hamrů a válcoven v obvodu pražské obchodní a živnostenské komory za rok 1857. Podle něho byl Ringhofferův podnik v Kamenici „zřízen roku 1854“ - lze to přirozeně vztahovat na novostavbu. V uvedené zprávě je také zachycen rozsah vnitřního zařízení - nepochybně pro „horní“ i „dolní“ oddělení: dvě vodní kola o výkonu celkem 40 HP, výškový rozdíl vodních hladin asi 7,20 a 6,20 m, tavicí pec, 7 válců (šíře 1,20 m a 2,80 m) a 4 hamry.
Netrvalo patrně dlouho a nedaleko nového hamru byla vystavěna další budova, obdobné velikosti a podoby, situovaná souběžně s hamrem, na místě někdejšího mlýna čp. 4. Je zachycena již na katastrální mapě doplněné kolem roku 1858, je o ní zmínka také v pamětní listině, vložené do základů válcovacího stroje v novostavbě, která roku 1870 spojila obě budovy v rozlehlý stavební celek. O původním určení druhé budovy není přesných zpráv. Pouze z úřední relace okresního úřadu v Jílovém z roku 1861 víme, že v roce 1856 založil F. Ringhoffer továrnu na měděné roury spojenou s novým hamrem. Podle dobové technologie mohlo jít pouze o lité roury, takže provozovna nepotřebovala mechanické strojní zařízení, tomu tedy odpovídá umístění druhé budovy pod hrází bez vodního náhonu.
