Švankalovský, Jandíkův mlýn, mlýn Na Haldě

Mlýn postavil "proti prachovni panské nad bělidly"  1542 pekař Jan poté když Vilém z Pernštejna zřídil kanál Halda.

1546 za 250 kop koupil i s domem čp. 5 mezi branami Jan Světnička

1547-1553 Pavel Vomejlil

Václav Kučera

Václav Dvorský

Václav Bidlo

Míval dvě kola moučná na jednom žlabu a jedno stoupní na druhém. 

1555 koupil Václav Švankal (Švakal), sroubil jej nově ze dřeva, 1564 jej prodal.

Pamětní kamenná deska zmiňuje rok 1555 jako přestavbu mlýna.

přepis:

TENTO MLEGN LETA 1555 PRZESTAWENY A RAUBE-

NY OD DRZEWA Z GRUNTU A DOSSKAMA POSSITY

Z DVAUMA MAUCZNIMA A GEDNIM STUPNIM 

KOLEM W PROSTRZED RZECE OD WACSLAWA 

SSWANKA A GEHOŽ SCHORZENJ  STALO SE 1. MA-

GE LETA 1818.  TO SPALENISSTIE STALO W PRAW-

NIM SPORU SKRZ LIDSKE SPIKNUTI DO ROKU 1820, PAK KOU-

PENY A WISTAWENY MLEGN OD WACSLAWA A ANNY RZIHOW-

SKYCH MANŽELU

(Tento mlejn léta 1555 přestavěný a roubený od dřeva z gruntu a doškama pošitý s dvouma moučnýma a jedním stupním kolem v prostřed řece od Václava Švanka a jehož shoření stalo se 1. máje léta 1818. To spáleniště stálo pak v právním sporu skrz lidské spiknutí do roku 1820, pak koupený a vystavěný mlejn od Václava a Anny Říhovských, manželů.)

1564 Jiřík Adlspach z Damsdorfu, hejtman panský

1614 prodal Janu Gerštorfovi z Gerštorfu, z Malšic a na Drštěkryjích za 1650 kop

1614 koupila obec pardubická za 1200 kop hotových a upravila

1617 město pronajalo  Šimonu Kosinovi mlýn "s dvouma vodními koly moučnými na jednom žlabu a třetím kolem stupným pod zvláštním krovem, s jednou stoupou na půdě a jednou zvenku podle hořejšího kola vodního, se zahradou a rytinou na rok za jedno sto kop míšeňských peněz hotových, ve lhůtě Svatojirské a Havelské kladených"

1619 obec musela prodat.

1622-1645 písař Fridrich

1645 "od nepřítele tehdejšího švédského k dokonalé zkáze a ruině do gruntu pokažen a spálen"

Pusté místo prodal Jan Sixt Kropil z Dašic r.1651 fišmistrovi Jakubu Ježkovi, který mlýn se svou ženou Dorotou obnovil. Po smrti paní Doroty se Jakub oženil s paní Lidmilou, ta když chtěla,. aby mlýn byl po smrti Jakuba přepsán na ní, byl radními proveden zápis od práva, že pokud se najde jiný kupec, bude mu mlýn prodán. Lidmila se okamžitě provdala za primátora Jana Klebsatla z Mühlhausu a jemu mlýn před sňatkem odevzdala.

1696 po smrti Jana Klebsatla vdova Lidmila prodala mlýn za 775 kop míšeňských Terezii Eleonoře hraběnce Ugartové

1705 hraběnka odevzdala mlýn se zahradou Ludmile Talackové za věrnou dlouholetou službu

1708 Ludmila Talacková prodala mlýn Václavu Roštlapilovi za 1500 zlatých rýnských

1724 Václav Roštlapil směnil mlýn s Janem Kohoutem, mlynářem od mostu

František Kalhous

Václav Svoboda

Rozálie Čermáková

Jan Adamičko

František Sklenka

František Pyttr

František Řehák 

Jiří Kroml

1808 za 19.980 zl. zakoupil Antonín Rabas

vdova Veronika Rabasová jedná se sousedem Franckem o prodeji, koupě se však stále odkládá

1. května 1818 byl mlýn opět zničen požárem, požár údajně založen ze msty.

1820 za 6.105 zl. konv.m.  koupil spáleniště Václav Říha  a obnovil mlýn jen z vepřovic se šindelovou střechou

Václav Říha žádal, aby směl při budoucí stavbě mlýna položitt na místě dosavadních dvou koryt (v nichž pracovala tři složení  kromě stoupy) koryta tři. Návrh byl zamítnut s odporem císařského mlynáře Antonína Bubeníka a panského úřadu.

1826 postavena dnešní budova

zeť Václava Říhy Václav Morávek mlýn nákladně přestavěl.

František Morávek

Václav Morávek, držitel I. parního  mlýna

1882-1901 Karel Jelínek s manželkou Idou roz. Petrofovou

1901 mlýn koupil Václav Jandík

1924 Václav Jandík přistavěl velkopekárnu Panis, kde se pekl i perník „Panis“.

Po r.1948 mlýn i pekárna znárodněny, po výstavě pekáren na Ležankách mlýn i pekárna zrušeny a ponechány zkáze.

Po r.1990 vrácen dědicům, již neobnoven. Zůstává zde torzo vodního kola, které by si zasloužilo rekonstrukci.

(historii doplnil jšk)