Pamětní kniha města Pacova 1473 - 1712, Pavel Holub ve spolupráci s Karlem Kučerou, Praha - Ústí nad Labem 2015
Pacov rok 1548: Zikmund Robmháp ze Suché nadal špitál a školu novou výsadou, totiž platem plynoucím z mlýnů, ovšem při splnění podmínky, že pacovští školní správci budou každou neděli v kostele zpívat modlitbu.
Mlynáři kteří v té době z mlýnů platy dávají: Matúš mlynář 24 grošů; Janek mlynář 1 kopa 16 grošů; Holub mlynář 10 kop 2 groše; Pytlík mlynář 8 grošů; Chocholka mlynář 1,5 kopy 19 grošů 4 denáry. Nelze však určit, zda některý z uvedených mlynářů byl předchůdcem mlynářů Stejskalů, nebo snad přímo jejich předkem.
[409.] Jan Chocholka s Janem Stejskalem o vsazené vrboví při louce.
Léta etc. [MD]LXXXII v pondělí po svatém Jiří [1582, 30. duben] stala se smlouva celá a dokonalá v přítomnosti pana purkmistra a spoluradních města Pacova mezi Janem Chocholkou z jedné a Janem Stejskalem ze strany druhé, mlynáři pod Pacovem, a to taková smlouva: jakož jest Jan Chocholka koupil louku od Václava Hrabala mezi polmi Jana Stejskala, ke kteréžto louce nasadil jest vrbovího kolí a plot na něm udělal. I obávaje se Jan Stejskal, že by mu takovým hrazením té louky škoda od závějí, sněhúv dála, což prve nebejvalo, tehdy Jan Chocholka má to vrbí osekávati do hola a žádného plotu hustého přitom nedělati, co by na škodu vobilí jeho býti mohlo. Pakli by to vrbí Stejskalovi, aneb potomkům jeho ke škodě vždy bylo a toho vrbí nevosekával a vajš [!] růsti dopustil, tehdy má zase to vrbí vysekáno a vykopáno býti, však aby se škoda nedělala, Jan Choholka po svrchu dvěma nebo třmi [!] pruty hradbou bude moci sobě hraditi. Pro budoucí paměť to sobě do knih městských s povolením pana purkmistra a spoluradních vepsati dali. Stalo se léta a dne nadepsaného.
[393.] Zápis smluv svatebních [!] Jana Stejska[la] a Jana, zetě jeho.
Léta etc.[15]89 některého času po Novém létě [1589, po 1. lednu] staly jsou se smlouvy svatební [!] mezi Janem Stejskalem, mynářem [!] na místě dcery jeho Anny, z jedné a Václavem Průšou ze vsi Zlátenky na místě syna jeho Jana ze strany druhé a to takové, že Jan Stejskal, davši témuž Janovi dceru svou Annu za manželku, při smlúvách svatebních přijal jest jeho do statku svého na třetí díl na takový způsob, aby předně společně na hospodářství náklad činili a což by mimo to zisku a oužitku jim zbejval[o], o to aby se společně na pravou polovici rozdělili. Pakli by se společně zbýti nemohli, tehdy aby Jan Stejskal podle spravedlivého pošacování byl povinen třetí díl statku jemu Janovi, zeti svému, a manželce jeho odtud vydati a vyplatiti. Jestliže by pak společně až do smrti Jana Stejskala na tom mlejně setrvali a Jan Stejskal po sobě syna a manželky živých zanechal, tehdy aby byli povinni, jakž by koliv skrze Jeho Milost pána, dědice a budoucí Jeho Milosti o tom poručeno bylo, buď Jakub, syn Stejskalů, a manželka, Janovi zeťu a manželce jeho, třetí díl a nebo on jim dva díly podle spravedlivého pošacování toho statku vydati a vyplatiti. Pakli by manželka Stejskalova též z tohoto světa prostředkem smrti ze světa sešla, tehdy aby s Jakubem, synem Stejskalovým, Jan zeť a Anna dcera byli povinni o ten statek na pravou polovici spravedlivě se rozděliti a jeden druhému splatiti. Proti tomu Václav Průša, otec Jana, při týchž smlúvách připověděl jest ze statku svého dvě klisny, krávu a což se jemu Janovi s Matějem, strejcem, ovec na polních, kteréž společně mají <dát> na jeho díl dostane dáti a k tomu 15 kop míšenských, zavdajíc nejprve 3 kopy míšenské a potom každoročně po 2 kopách míšenských platíc, též vydati, což vše Jan, syn, Václavu připověděl jest k témuž statku Jana Stejskala připojiti ke společnému užívání. A což jest tuto mezi nimi z obojí strany smluveno, připověděli jsou to sobě, jako na dobré a poctivé lidi náleží, zdržeti a zachovati. Tyto smlouvy svatební staly jsou se v přítomnosti někdy Jiříka Tučky, písaře radního, Jiříka Roušara, Jiříka Hanzálka, souseduov ve městě Pacově, a Václava Šilhavého, Urbana Zemanovýho, Tomáše Tomše, souseduov ze vsi Zlátenky, přátel od obojí strany k tomu dožádaných. A pro lepší toho jistotu dožádali jsou se z obojí strany pana purkmistra a rady města Pacova, aby tyto jejich smlouvy zápisem kněh městských pojištěny býti mohly. Actum v sobotu den svatého Matěje léta etc. [15]90 [1590, 24. únor] s dovolením purkmistra Jana Markového, v přítomnosti Jiříka Hanzálka z konšeluov.
Václav Průša položil synu svému Janovi na vejš poznamenanou sumu 1 kopu grošů léta etc.[15]90.
Vácklav Průša položil Janovi synu svému 1 kopu grošů na léto [15]91. 9 [kop] zůstává. jinde o touž věc jiný zápis sub signo napřed 6 listův.
[383.] Zápis mezi Janem Stejskalem, mynářem [!], a zetěm jeho Janem, etc. Druhý
Léta 1591, tak jakož jest nějaké nedorozumění mezi Janem Stejskalem a Janem, zetěm jeho, vzniklo, skrze což týž zeť jeho od něho se trhnouti, jinde sobě byt koupiti a podle smluv svatebních zápisu třetím dílem z téhož statku vydělen býti žádal. Srozumívajíce pak týž Jan Stejskal, že by při tom mlejnu sám hospodářstvím nic svésti nemohl (a zvláště [!] poněvadž syn jeho Jakub že hospodařiti tu nemíní, nýbrž po řemesle jíti že chce, se ohlásil) se svým dobrým rozmyslem a přátelskou radou jest se v toto podvolil, že mimo předešlou smlouvu téhoš Jana, zetě svého, k polovici statku svému připouští, tak aby nyní spolu hospodaříc, všelijakého vejdělku a zisku na jednoho i druhého z nich práva polovice šla a náklad též na hospodářství a mlejna plavení aby na pravou polovici šel. A jestli by Pán Buoh prve smrti uchovati neráčil Jana Stejskala, tehdy Jan, zeť jeho, na témž mlejně že za hospodáře zůstati a Jakubovi, synu jeho, polovici z toho statku, jakž by od přísežných toho času prošacován byl, vyplatiti a Barboru, manželku jeho, pokudž by živá byla, tu při sobě až do její smr[ti] náležitě chovati a opatrovati má. K čemuž sou [!] se z obou stran přiznali a aby to knihami městským[i] [!] zápisem stvrzeno bylo, Jeho Milost pána žádali, k čemuž jest povoliti ráčil. Stalo [se] v přítomnosti vejš jm[e]novanejch stran a Václava Průšy ze Zlátenky, otce téhoš Jana, s dovolením pana purkmistra Jiříka Kroupy, v pondělí po Všech svatých léta [15]91 [1591, 4. listopad]
[384.] Barbora Stejskalka též se osobně k tomu při tomto zápisu přiznala s tím ohlášením, pokudž by ji náležitě do její smr[ti] opatrovati nechtěli, aby jí její spravedlnost co [za?] náležitého bylo, odtud vydána byla. Actum v pátek po svatém Martinu téhož léta [1591, 15. listopad].
[342.] [Jakub Stejskal s matkou] a Jan St[ejskal] s manže[lkou] svou.
Léta 1599 v pátek den svatého Jiří [1599, 23. duben] Jeho Milost, urozený a statečný rytíř, pan Mikoláš Španovský z Lisova shledavše to skutečně, kterak mezi Jakubem Stejskalem, mynářem [!], Barborou, matkou jeho, z jedné a Janem Stejskalem z Roučkovic a Annou, manželkou jeho, ze strany druhé časté bezpotřebné vády a hadruňkové i bití nepřátelská povstávala a tou věcí, že vrchnost zaneprázdňována byla. I chtějíce týž pan Mikoláš Španovský nyní i na budoucí časy mezi nimi, jakožto přáteli, stálej pokoj učiniti, ráčil jim toho podati a mezi stranami toto vyměření s pokutou učiniti, jestliže by která osoba z mužského pohlaví druhé hanění[m], pomlouváváním, bitím, hadruňky, příčinu dal a nebo dala, tehdy rukojmé, aby byli povinni toho před vrchnost postaviti, ten že do věže má dán a odtaď propuštěn nebýti, leč by rukojmové třiceti sáhů dřev pivovarských na místě vinného k pivovaru pacovskému postaviti dali. Pakli by se která osoba pohlaví ženského něco toho podobně proti komu z nich dopustila a v tom usvědčena byla, tehdy rukojmové rovně též takovou budou do věže postaviti a z téhož vězení, že propuštěna býti nemá, leč by rukojmové třiceti pytlů do pivovaru a z tejch [!] odvedli. Za Jakuba Stejskala a matku jeho postavili se v rukojemství Jaroš Hrnčíř, Václav Dudek, za Jana Stejskala a manželku jeho Jan Ambrožů.
[346.] Mlynáři k šosu [??] přináležejí.
Léta Páně 1599 v outerej po prvn[í] neděli postní [1599, 2. březen] mlynáři pod městem Pacovem, Jan Kuklík, Jan Chocholka, Šimon Mynář [!], Jakub Stejskal, Jakub Mlynář na valše, pod[ali] suplikaci Jeho Milosti, urozenému a statečnému rytíři, panu Michalovi Španovskému z Lisova, na Pacově, Vožici a Miličíně, Jeho Milosti císařské radě, Jeho Milost pána žádajíce, poněvadž v privilegiích městu Pacovu, měšťanům a obyvatelům obojího pohlaví daných o nich, mlynářích, že i k nim táž privilegia přiná[le]ží, vejslovně položeno [není], aby Jeho Milost pá[n] k nim se skloniti, to vysvětliti a že i k nim a budoucím jejich táž privilegia příslušej[í], o tom panu purkmistru a radě, aby to knihami městskými potvrzeno bylo, milostivě p[o]ručiti ráčil. K jejichžto žádosti se naklon[il] a před Janem Roušarem, toho času purkmistrem, Matějem Horníkem, konšelem, a Martinem Píseckým, písařem radním, se ohlásiti v tato slova ráčil, poněvadž oni mlynáři v sousedství města Pacovskými sou [!] a statkové jejich kniham[i] městskými se řídí, že Jeho Milost pán je mlynář[e] s jich dědici a budoucími při tom pozůstávati ráčí, takže všecka privilegia a milosti, kterých měšťané a obyvatelé užívají, k nim, mlynářům, dědicům a budoucím jejich též p[ři]náležeti [???] a oni rovně též toho všeho bez psaných osob i jiných mynářúv[!] do těchto kněh jest vepsá[no]. Actum ut supra.
(Gib)
