ze zázamů J.Pavla:
"Když po uzavření míru odešli v r. 1649 poslední nepřátelé ze zmučené země, začala jako na ostatních statcích tak i na Komařicku intenzivní doosídlovací akce. Přicházeli sem noví zemědělci od Vyššího Brodu, řemeslníci pak z panství novohradského od Buquoyů a také z knížecího panství třeboňského. V Sedle a na Stradově tou dobou úpadkově hospodařili Schrejnerové z Rosenecku – ve Stradově hejtman Hamsa –, většinou chovali jen ovce. Ze sedleckého dvora prodávali z některých luk seno do Komařic, kam bývali dlužni za pivo, kořalku, sýr a obilí."
"O zřízení Hamru až za znovupřipojení Sedla ke Komařicím smlouvou kupní ze dne 18. července 1673 svědčí i skutečnost, že hamerský rybník zabral příčně pozemky, jež byly selskou půdou usedlostí čp. 7–8 a 9 tj. U rychtářů, U Lukšů a U Ševců v Sedle, případně čp. 4 U Mertlů a čp. 5 U Kalců, čp. 1 U Perpaurů. Selské díly pozemků zabíraly plochu mezi panskou půdou pod Sedlem a nynějším lesem Sosním, kratšími stranami obdélníků vycházely od katastrální hranice stropnické v Pláních a končily na levém břehu Trhovosvinenského potoka - nebo lépe řečeno, hraničily v jeho pomyslném středu s komařickými selskými pozemky na pravém břehu. Po zřízení rybníka končily selské louky u mělčiny rybníka a pokračovaly až pod hrází k potoku. Než Pešlové rybník vykoupili v r. 1875 do trvalého vlastnictví, mohli si sedlečtí sedláci Rychtář, Lukeš a Švec sklízet zelené porosty i na zatopené ploše rybníka, každý proti svým pozemkům, jež jim zůstaly na souši. Když r. 1873 vyžínaly přesličku ku krmení dobytka a odváželi ji pak ku břehu na primitivním prámu – nebo jak se u nás říkávalo na flose – utopily se na tomto rybníce selky rychtářka, Ševčinky a služebná Ševcova děvečka. Stalo se to patrně tak, že při svačině usedly a převážily plavidlo na jednu stranu. Podnes se ústním podánním dochovalo, že po vylovení měly mrtvé ženy ještě v ústech sousta kaše, kterou pojídaly při odpočinku."
(Tomáš Pemrle/Pem) "Byl patrně malé postavy. Naši předkové se rádi posmívali, a tak mu přezdívali Pemrle-Čecháček."
(z doby Hanse Mayera):
"Tou dobou byli na komařické krčmě ve Strážkovicích Mayerové, kteří zprostředkovávali nákupy železného i jiného nářadí pro komařický dvůr; domnívám se, že zboží přejímali od formanů vezoucích náklady od Vitoraze či z Nových Hradů do Budějovic."
1745 (o vykoupení se Mayerových) "...v době, kdy musely vrchnosti prodávat hospody, kovárny, mlýny a jiné živnosti drobným provozovatelům."
(o nezdárných synech Františka Mayera):
"V zámecké pamětní knize jsou zápisy o urovnání sporů mezi Mayerem, synem z Hamru, a dcerou mlynáře z Nového mlýna, kterou si nevzal, ač pod slibem manželství mu dala ušít v Budějovicích šaty, a další zápis o jiném sporu. Když jim bylo na čekané v Sosní moc zima, chodili se prý na chvíli ohřát na samotu u Tesařů. Přes různé ty povahové chyby byli tenkrát na obou samotách velice pobožní, např. ten mistr tesařský Ziegrsser se chodíval denně modlit večer ku kapličce, posty zachovávali přísně i hamerníci. Ačkoli denně jedli maso dvakrát, v pátek se i při své těžké práci postili. V pátek vydrželi čekat u trouby s připraveným masem, a jakmile odbila půlnoc, dali se do jídla. Vzhledem k navyklému způsobu života se nemohli hospodaření na otcovakém hamru a mlýně ujmout."
(k sekerníku Moučkovi, výměnkáři na Hamru):
"Toho výměnkáře už si pamatuji, když byl vdovcem a chodil si k našemu otci stříhat vlasy nebo jak jsem mu chodíval v letech 1907–8 do Střížova pro chleba. Záplaty na kalhotách nemíval přišité, nýbrž přiklížené."
(o zvonku, který visíval na pavlači v Hamru; měl pomoct přivolat - zde na samotě - pomoc v nebezpečí)
"Nyní viní ve věžičce v Pašínovicích u Ondrů. K Ondrům (Pavlovi) zvonek prodali bud ještě Mayerové, nebo Pešl, když si pořídil ony zvonkové hodiny na stěnu. Na zvonku je nápis 1819 St. Johannes, ulit byl u zvonaře Pernera v Č. Budějovicích. Ondra za něj zaplatil hamerníkům 25 zlatých."
