Panský mlýn; Herrnmühle, Mühllohmühle

V 16. století byl mlýn součástí statku Lohelmühle, který byl v majetku Hanse Thomase Waldvogela, v 17. století spadal pod panství Přimda.

V roce 1698 koupil Lohelmühle od vrchnosti Bartoloměj Roppert.

Koncem 18. století přišel na mlýn rod Müllerů, který zde hospodařil až do roku 1945. V lednu 1790 při narození syna Josepha (zemřel jako nemluvně) zde byl zmiňován Johann Müller s manželkou Katharinou, rozenou Scheinkönig. V listopadu 1791 se manželům narodil další syn, který byl opět pojmenován Joseph a který později po rodičích převzal mlýn. Následovaly ještě další děti Johann (únor 1794), Margaretha (listopad 1797), dcera pojmenovaná opět Margaretha (březen 1800), Katharina (červenec 1801), Anna Katharina (říjen 1804), Maria Anna (duben 1807), Leonard (červenec 1809).

V roce 1819 převzal mlýn Johannův syn Josef Müller, který měl za manželkou Walburgu, rozenou Magerl. Manželům se postupně narodily děti Johann Baptista (září 1819), příští mlynář Michal (březen 1822), Leonard (květen 1824), Johannes (srpen 1826), Margaretha (leden 1829), Georg (prosinec 1831), Joseph (březen 1834), Magdalena (červen 1836), Anton (únor 1841).

Po Johannovi provozoval mlýn jeho syn Michael s manželkou Annou, rozenou Kroy.  Michael Müller je v matrikách obce uváděn jako mlynářských mistr v čp. 14 od roku 1849, kdy se manželům na mlýně narodil syn Andreas (23. 1. 1849, zemřel již 28. 1. 1849). V květnu 1850 následoval syn Josef, v únoru 1853 další syn Anton, v srpnu 1855 další syn Karl (zemřel v únoru 1856), v srpnu 1860 dcera Anna, která se narodila již jako pohrobek, neboť její otec Michael zemřel již v únoru 1860 ve věku nedožitých 38 roků. Mlýn vedla vdova Anna, která měla od roku 1861 jako mlynářského pomocníka Georga Diebla, jhož manželka Katharina byla z mlynářského rodu. Její matkou byla Katharina Schumak ze mlýně čp. 11. Dieblovi odtud později odešli na nedaleký mlýn čp. 12.

Při sčítání obyvatel v roce 1869 byla jako majitelka mlýna uváděna vdova Anna Müllerová, rozená Kroy (narozena 1830). Na mlýně pracovali synové Josef (1850) a Anton (1853), žily zde také 2 dcery Anna a Theresie. Ve mlýně vypomáhal Anton Müller, bratr zemřelého mlynáře Michaela. S mlynářskou rodina zde ještě bydlela rodina dřevorubce Thomase Sticha, jejíž členové pracovali v lese a pomáhali s hospodářstvím mlýna, které obsahovalo 1 kobylu, 1 krávu, 1 voly a 2 prasata.

Při sčítání obyvatel 1880 byla jako majitelka stále uváděna Anna Müllerová, mlýn provozoval s živností mlynáře její syn Josef Müller.  Ve mlýně vypomáhali mladší syn Anton a dcera Anna. V hospodářství mlýna byla 1 kobyla, 4 kusy hovězího dobytka a 2 voli.

Sčítání obyvatel v roce 1921 zde zastihlo již samostatně hospodařícího Josefa Müllera s manželkou Margarethou (1862), dvojčaty Theresií a Marií (1896) a synem Johannem (1901), který již pracoval na mlýně. Zapsána zde byla také vnučka Karolina (1915).

Od roku 1925 zaznamenává vodní kniha Johanna Müllera společně s Michlem Müllerem, který byl pravděpodobně Johannův bratr. Soupis vodních děl z roku 1930 však stále jako majitele uvádí Josefa Müllera.

Posledním mlynářem a majitelem mlýna byl Johann Müller (narozen 1901). V roce 1945 byl odsunut do Německa společně s manželkou Josefou (1910) a dětmi Walterem a Karlem.

Po roce 1945 nebyly o mlýnu nalezeny žádné zprávy. Pravděpodobně nebyl dosídlen.

Na leteckém snímku z roku 1950 stála budova mlýna ještě v zachovalém stavu.

Do roku 2007 se pod hrází rybníka dochovaly výrazné zříceniny mlýnské budovy se zbytky lednice. Ty byly do roku 2009 rozebrány pravděpodobně za účelem opravy hráze rybníka zaměstnanci Kolowratských lesů, které okolí lesy a pozemky vlastní, takže se ze mlýna nic nedochovalo.