Nový mlýn

Roku 1651 je uveden Mlejn u pivovaru Skalyckého. Mlynářem je zde Lukáš Štejma (věk 44 let) a spolu s manželkou Anyžkou (42 let) mají 4 děti (Jana, Matěje, Marjánu a Václava).

Prameny: výzkum Václava Černohouse - Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Ve Skalici v místech "pod hradem", tedy pod bývalou velkoskalickou tvrzí, stával vodní mlýn, původem starý, který měl od svého založení asi takovou velikost a zařízení, jako pozdější mlýn panský, postavený roku 1723. Měl čtyři složení a krupník čili holendr. Mlýn stával pod městským pivovarem, k němuž pravým koncem těsně přiléhal, a jezdilo se k němu cestou mezi pivovarem a zahradou při domě č.p. 67. Dále se uvádí, že po levé straně při této cestě blíže k mlýnu stávala sladovna.

Mlýnská kola byla napájena vodou řeky Úpy a za mlýnem se užitá voda vracela zpět do řeky. Starý panský mlýn byl pronajímán, mlelo se v něm obilí panské, ale i pro drobné hospodáře, pekaře a krupaře, s obilím sem zajížděli hospodáři větší i menší, aby si nechali semlít pro domácí potřebu, a zpracovával se tu také slad pro místní pivovar. 

V tomto období se mi podařilo v matrikách farnosti Česká Skalice dohledat k roku 1826 jméno mlynáře, byl jím František Jiříček, který byl zřejmě pouze nájemcem mlýna.

Velké povodně v České Skalici: 11.7.1829, 24.1.1834 a 19.6.1843. 

Na počátku padesátých let 19. století, asi roku 1853, se vlivem silného větru za deště zřítil vysoký štít sousedního pivovaru a pobořil nejen střechu, ale i stropy mlýna, přičemž rozbořené zdivo zavalilo mlýnské stroje. Tehdy bylo rozhodnuto mlýn zbourat a postavit nový, moderní mlýn z budovy dosavadního lihovaru, kde se vyráběl líh z brambor, které dodávali rolníci a malí hospodáři, a také pálenka.

Posledním nájemcem palírny byl Žid Moravec  /Morawetz/.

Nový mlýn byl vybaven novými stroji tzv. amerického systému s francouzskými kameny. I tento mlýn byl v režii panství. Za mlýnem stávala valcha. 

U mlýna bývala rovněž pila, jejíž kolo roztáčela voda hnaná sem od mlýnských vantroků prkenným žlabem "nad struhou položeným". Všechny stroje mlýna, valchy, mandlu i pily byly poháněny vodou ze žlabů na pět vodních kol v lednici, ktertá byla mezi mlýnem a valchou.

 V matrikách farnosti Česká Skalice jsem dohledala, že v letech 1867 až 1882 zde byl- patrně opět nájemcem- mlynář Jan Běloun.

 První písemná zmínka o mlýnu v čp. 70 je až ze Seznamu vodních děl z roku 1930, kdy mlýn vlastnil František Novák (1879 - 12.12.1935). Od listopadu 1924 do březná 1927 a od 2.11.1931 do 26.3.1933 starostou České Skalice. 

Dne 31. července 1931 mlýn vyhořel a v roce 1933 byl znovu postaven do současné podoby. Po požáru manželé Novákovi zakoupili mlýn v Trotině u Smiřic. kam se v dubnu 1933 přestěhovali, avšak za dva roky jej opět prodali a vrátili se do České Skalice, kde ale František Novák po náhlé nemoci umírá.

Ve mlýně v r. 2014 dosud žijí potomci majitele mlýna. Dům slouží jako obytná budova, okolní budovy jako sklady apod.