Mlýn, dnes zvaný Davidův, měl v minulosti různá jména. Od počátku své existence byl majetkem držitelů panství a nazýval se buď podle obce, k níž patřil – Starotěchanovický mlýn (Alt Zechsdorfer Mühle) nebo podle mlynářských rodů, kterým byl mlýn majiteli panství k provozování mlynářské živnosti přenecháván. Tedy Obitzův, Tschirmerův, Tüchertův nebo Franzlův. Od počátku první světové války byl téměř 100 let Družstevním mlýnem – provozovalo jej nejprve místní družstvo (Genossenschaft) a po znárodnění, na počátku 50. let 20. století, pak téměř 40 let jednotné zemědělské družstvo.
Nejstarší spolehlivou informaci o mlýně nám poskytuje urbář Vikštejnského panství z roku 1640. Tehdy zde byl jako mlynář uváděn Mathes Obitz. Mlýn měl dvě složení (tzn. dvě mlecí zařízení) a proto patřil k těm větším mlýnům. Také Karolínský katastr slezský k roku 1723 uvádí Alt Zechsdorfer Mühle jako mlýn o dvou složeních, již s rybníkem. V té době byl mlýn v držení mlynářského rodu Tschirmerů, kteří na něm hospodařili téměř 150 let.
Velká průtrž mračen v roce 1861 a následující vzdutí hladiny řeky Moravice, nejen že strhlo mosty, ale způsobilo velké škody i na objektu mlýna a přilehlých polnostech. Místní kronikář zaznamenal, že vedle škod na zařízení mlýna se mlynáři také utopily ovce. O něco níže, po proudu stojící Kružberský mlýn, byl velkou vodou stržen úplně. Podobné povodně se opakovaly ještě v letech 1880 a 1896, škody jimi způsobené však již nebyly tak významné.
Mlýn byl zpočátku majetkem Vikštejnského panství, později velkostatku Melč. Spolu s celým velkostatkem a Jánskými Koupelemi jej koupil Carl Weisshuhn. Ten v roce 1886 parceloval majetek panství, kdy dominikální usedlosti ve Starých Těchanovicích, včetně do té doby panského mlýna, rozprodal zájemcům. Tehdy mlýn přešel do majetku rodiny Franzlů. Mlynář Anton Franzel byl v obci váženou a významnou osobností. V letech 1906–1909 byl ve Starých Těchanovicích starostou. Jeho velkou zásluhou byla stavba nové starotěchanovické školy. V souvislosti s rostoucím výkonem mlýna se zvětšoval objem obchodu s obilím, s moukou a dalšími mlýnskými produkty až k vytvoření společného velkoobchodu mlynáře a velkostatkářů. S podporou hraběte Camilla Razumovského poté došlo i k výstavbě nové okresní silnice, vedoucí přes Jánské Koupele do Mokřinek a Melče.
Zdejší mlýn byl vystaven silnému konkurenčnímu prostředí. Na úseku řeky Moravice, dlouhém necelé 3 km, od Kružberku proti proudu, až k místu asi 500 m nad hrází dnešní Kružberské přehrady, pracovaly 4 mlýny. Antona Franzla silná konkurence nutně vedla k investicím a neustálé modernizaci. Na přelomu 19. a 20. století přestavěl provozní objekt mlýna, modernizoval mlecí technologii a výrazně změnil také způsob pohonu samotného mlecího soustrojí. Z přímého pohonu vodním kolem přešel na pohon elektromotory. V objektu instaloval Francisovu turbínu s výkonem 9,95 kW a vyrobenou elektřinou vedle pohonu mlýna zásoboval také části obcí Staré Těchanovice a Kružberk. Dnes je areál mlýna s rybníky kompletně opraven a slouží k rekreaci, náhon s rekonstruovanou a turistům zpřístupněnou turbínou k výrobě elektřiny.
