Průžkův mlýn

Ve mlýně jsou historické architektonické prvky: mohutné nosné trámy a dřevěný mlýnský mučící pranýř s letopočtem 1601.
Budova bývalého mlýna je mimořádně cenná po historické i architektonicko-urbanistické stránce, její vznik sahá až do 16. století. Budova je svou konfigurací nedílnou součástí urbanistického komplexu v návaznosti na areál sousedního kostela.
Mlýn je jednou z nejstarších dochovaných staveb ve Strážnici. Obvodové zdivo a dochované kamenné ostění některých oken svědčí o založení objektu v průběhu 16. století. Starší dřevěné stavební prvky – tzv. mlýnský pranýř je datován k roku 1601. Nosné trámy mlecí podlahy zde byly použity sekundárně ze zbořeného mlýna, stojící na opačném břehu Moravy. Převýšený krov vaznicové soustavy s ležatou stolicí je barokní. Původní vnitřní technologické vybavení mlýna se nedochovalo. Na mapě stabilního katastru z roku 1876 je vyznačen tento objekt s dvojicí vodních kol na původním náhonu. Vzhledem k tomu, že technologické zařízení se v průběhu času měnilo, byla i hranice uzpůsobena novému strojovému vybavení. V roce 1911 postihla kraj velká povodeň, řada mlýnů byla téměř zničena a vodní toky značně poškozeny. Pravděpodobně v této době mění mlýn pohon z technologie pomocí vodních kol na elektřinu. Svědčí o tom vysazené konstrukce pavlače na návodní straně objektu, na které byl v nedávné době zbytek elektromotoru, který je dnes ve sbírce vodní elektrárny ve Veselí nad Moravou. Při úpravách v roce 1924 a 1934 byly odstraněny zbytky kleneb a pro novou technologii bylo užito dřevěné trámové konstrukce, která volný vnitřní prostor člení pouze dle technologického zařízení.
Volně stojící dvoupodlažní objekt, zastřešený vysokou valbovou střechou, který je vystavěn na půdorysu pravidelného obdélníku s menším obdélným přístavkem při hlavní průčelí. Před hlavním (jižním) průčelím malé prostranství, ostatní průčelí obklopuje zahrada, která směřuje k plavebnímu kanálu. Obdélný prostor mlýna je v přízemí i v patře dispozičně členěn pouze technologickým mlynárenským zařízením. Přístavek – obydlí mlynáře na levé straně jižního průčelí je v přízemí rozdělen jednou příčkou na dvě menší místnosti, v patře tento prostor rozdělen není. V přístavku v patře dvě pravoúhlé okenní otvory s dřevěnými kastlovými okny osazenými v líci zdiva. Hlavní průčelí budovy je pětiosé se vstupem asymetricky umístěným na levé straně budovy. Přízemí člení jedna úzká a jedna široká pravoúhlá okenní osa. Ve zvýšeném přízemí plechové dvoukřídlé dveře. V 1. patře pět pravoúhlý okenních os s kovovými okenními výplněmi. Střední osa je slepá, v níž je osazen obraz Madony s dítětem (olej na plechu). Severní – zadní průčelí má zachovaný kamenný sokl a pískovcové ostění čtyř zaslepených oken, jinak jsou fasády hladké, ukončené barokně profilovanou korunní římsou. Na severní straně vysazená konstrukce pavlače, na níž byl stroj elektromotoru. Zdivo nosných stěn o tloušťce přes 135 cm bylo založeno v 16. století. Pod omítkou hlavního a zadního průčelí jsou zřetelné široce valené cihlové oblouky. Okna i dveře jsou z roku 1924, dílem dřevěná, dílem kovová, zachovávají většinou okenní otvory v obvodovém zdivu. Obdélný prostor mlýna je v přízemí i v patře dispozičně členěn pouze technologickým mlynárenským zařízením. Pod omítkou v interiéru vystupují oblouky původních konstrukcí. Okna v interiéru jsou osazena do hlubokých špalet, které se směrem ven kónicky zužují. Povalový strop je posazen na hranolové pilíře. Pod omítkou v interiéru vystupují oblouky původních konstrukcí. Střecha mlýna vysoká dvoupatrová valbová se složitou krovovou konstrukcí kryta pálenými taškami. Přístavek kryt pultovou střechou s pálenou taškou.
Budova bývalého mlýna je mimořádně cenná jak historicky, tak i architektonicko-urbanisticky. Její vznik sahá do 16. století, o čemž svědčí obvodové zdivo a ostění oken. Mimořádně cenným prvkem budovy je sloup s datací 1601. Budova je svou konfigurací nedílnou součástí urbanistického komplexu v návaznosti na sousední piaristický kostel.
Objekt mlýna čp. 1315 je situován severovýchodně od náměstí Svobody, v těsné blízkosti piaristického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jedné se o volně stojící dvoupodlažní objekt zastřešeny vysokou valbovou střechou, který je vystavěn na půdorysu pravidelného obdélníku s menším obdélným přístavkem při hlavním průčelí. Před hlavním (jižním) průčelím vede cesta, stáčející se k závěru piaristického kostela. Ostatní průčelí jsou obklopena zahradou a za zadním (severním) průčelím vede cesta podél jižního ramene plavebního kanálu. Prakticky souvislý obdélný prostor mlýna je v přízemí i v patře dispozičně členěn pouze technologickým mlynárenským zařízením. Přístavek před hlavním průčelím je v přízemí rozdělen jednou příčkou na dvě menší místnosti, v patře tento prostor rozdělený není.
Mlýn je jednou z nejstarších dochovaných staveb ve Strážnici.(viz plán Strážnice z poč. 17. stol.). Obvodové zdivo a dochovaná kamenná ostění některých oken svědčí o založeni objektu v průběhu, 16. století. Starší dřevěné stavební prvky (tzv. mlýnský pranýř - datován k r. 1601, nosné trámy, mlecí podlahy) zde byly použity sekundárně - ze zbořené druhé budovy mlýna, stojící na opačném břehu Moravy. Převýšený krov vaznicové soustavy s ležatou stolicí je barokní. Původní vnitřní technologické vybavení mlýna se nedochovalo. Na mapě stabilního katastru z r. 1876 je jasně vyznačen tento objekt s dvojicí vodních kol na původním náhonu. Vzhledem k tomu, že technologické zařízeni se v průběhu času měnilo, byla i hranice uzpůsobena novému strojnímu vybavení. V r. 1911 postihla kraj velká povodeň, řada mlýnů byla téměř zničena a vodní toky značně poškozeny. Pravděpodobně v této době mění mlýn pohon z technologie pomocí vodních kol na elektřinu. Svědčí o tom vysazené konstrukce pavlače na návodní straně objektu, na které byl ještě v nedávné době zbytek elektromotoru, který je dnes ve sbírce vodní elektrárny ve Veselí nad Moravou.
Jde o volně stojící patrovou budovu na obdélném půdoryse, s menším obdélným přístavkem při hlavním průčelí, které je pětiosé, uprostřed se vstupem (nad nímž visí obraz Madony na plechu). Severní - zadní průčelí má zachován kamenný sokl a pískovcové ostění čtyř starších zaslepených oken, jinak jsou fasády hladké, ukončené barokně profilovanou korunní římsou. Zdivo nosných stěn o tloušťce přes 135 cm bylo založeno v 16. století. Pod omítkou hlavního a zadního průčelí jsou zřetelné široce valené cihlové oblouky. Okna i dveře jsou z r. 1924, dílem dřevěná, dílem kovová, zachovávají však většinou původní okenní a dveřní otvory v obvodovém zdivu. Při úpravách v r. 1924 a 1934 byly odstraněny zbytky kleneb a pro novou technologii bylo užito dřevěné trámové konstrukce, která volný vnitřní prostor člení pouze dle technologického zařízení. Krov vaznicové soustavy s ležatou stolicí nese převýšenou střechu raně barokního typu, pokrytou taškami. K jižnímu průčelí vlevo přiléhá patrový plochostropý přístavek, jehož zvalbená stříška je kryta rovněž taškami. Tento přístavek je v přízemí rozdělen jednou příčkou na dvě menší místnosti, v patře prostor přístavku rozdělen není.
první písemný doklad z r. 1486,vertikální zdivo z 16. stol., velké úpravy r. 1924 a 1934
Budova býv. mlýna čp. 1315 je mimořádní cenná jak historicky, tak i architektonicko-urbanisticky. Její vznik sahá do 16. stol., o čemž svědčí obvodové zdivo a ostění oken. Mimořádné cenným prvkem budovy je sloup s datací 1601. Budova je svou konfigurací nedílnou součástí urbanistického komplexu v návaznosti na sousední kostel, silueta její barokní střechy je v kontextu města nezastupitelné.
střechou zatéká, omítka je oprýskaná, zdivem vzlíná zemní vlhkost, ve východní obvodové zdi jsou zřetelné trhliny
A.Filip, 1989; J.Míčka, 1996; P.Peterková, 2000
Budova je jednou z nejstarších dochovaných staveb ve Strážnici. Jde o objekt často připomínaný v historii města, nejstarší hmotou objektu (jak dokládá stavebně historický průzkum provedený v roce 1993 Ing. Arch. Čadílkem a PhDr. Černouškovou, který je přiložen k návrhu) je zdivo nosných stěn ze 16. století, dále pak barokní krov, dotvářející siluetu budovy, uplatňující se významě v urbanistickém kontextu města (objekt stojí v těsném sousedství piaristického kostela Nanebevzetí Panny Marie). Stavbu na tomto místě dokládá plán Strážnice z počátku 17. století, kdy v těsném sousedství budovy vedlo původní koryto toku Moravy (dnes Morávky), zasypané ve 30. letech 20. století při stavbě Baťova plavebního kanálu. Na jejím protějším břehu dříve stála druhá budova mlýna se samostatně stojícím vysokým komínem, spojená s první budovou dřevěným spojovacím krčkem, jak dokládá dobová fotografie na pohlednici s razítkem pošty z roku 1902, kde je zachycena i část vodního kola, (pohlednice nese název „parní a vodní mlýn“). Po tomto průchozím krčku jsou dodnes patrné stopy na zadní fasádě. (Není vyloučeno, že předmětný dům v této době sloužil jako skladiště a obydlí mlynáře, jak uvedl v předešlém řízení jeden z vlastníků, Ing. Jiří Průžek, jehož dědeček budovu koupil v roce 1924.) Počátkem 20. století prošla budova rozsáhlejší přestavbou, která se týkala především vnitřního zařízení v souvislosti s přechodem na modernější technologii. V této době byla zbořena druhá budova mlýna, stojící na opačném břehu Moravy. Část vnitřního zařízení, včetně starobylých trámů, byla přenesena do stávající budovy a použita při její modernizaci. Odtud pravděpodobně také pochází sloup s vytesaným letopočtem 1601, dle některých údajů zbytek mlynářského pranýře, umístěný v interiéru mlýnice. Dnešní strojní zařízení mlýna pochází většinou z roku 1949 od firmy Prokop a synové, Pardubice.
Obvodové zdivo a dochovaná kamenná ostění některých oken svědčí o založení objektu v průběhu 16. století. Převýšený krov vaznicové soustavy s ležatou stolicí je barokní. Na mapě stabilního katastru z roku 1876 je jasně vyznačen tento objekt s dvojicí vodních kol na původním náhonu. Původní vnitřní technologické vybavení mlýna se nedochovalo. Zůstala pouze část mlýnské hranice s datací 1601 na sloupku, označovaném jako „mlynářský pranýř“.
Vzhledem k tomu, že technologické zařízení se v průběhu času měnilo, byla i hranice uzpůsobena novému strojnímu vybavení. Datované dřevěné konstrukce z počátku 17. století jsou památkově mimořádně cenné. Technologické zařízení, dodané pardubickou firmou Prokop a synové, je dochováno v řadě dalších mlýnů a nepředstavuje nijak významný historický doklad. Dvě přestavby na počátku 20. století (1924 a 1934) zasáhly pouze do vnějšího vzhledu objektu. Podstatná část stavby včetně krovu se však dochovala a datací se mlýn řadí k jedněm z nejstarších na našem území.
Ve třicátých letech byl zregulován tzv. Baťův kanál trasou odkloněnou od vlastní budovy mlýna. Po stránce urbanistické je budova dokladem téměř nej starší zástavby ve městě a její situování v blízkosti kostela, se kterým tvoří nedílný historický komplex, lze označit za jedinečně dochovaný soubor vysoké kulturní hodnoty. Z těchto údajů vyplývá, že jde o původní budovu vodního mlýna, doloženého v 16. století, později předělaného na elektrický pohon, která mohla v minulosti sloužit též jako obydlí mlynáře a skladiště.
budova bývalého mlýna č. p. 1315, v Bratrské ul. ve Strážnici, je mimořádně cenná jak historicky, tak i architektonicko-urbanisticky. Její vznik sahá do 16. století, o čemž svědčí obvodové zdivo a ostění oken. Mimořádně cenným prvkem budovy je sloup s datací 1601. Budova je svou konfigurací nedílnou součástí urbanistického komplexu v návaznosti na sousední kostel, silueta její barokní střechy je v kontextu města nezastupitelná. Pochybnosti o památkové hodnotě budovy, vznesené vlastníky, byly v řízení věcně vyvráceny.
Čp. 612: Objekt z poloviny 19. století, který sloužil jak obydlí pro rodinu mlynáře. Architektura s klasicistním jádrem, později upravená. Významný prvek v urbanismu města.