Uvádí se, že patrně nejstarší známou stavbou v oblasti dnešních Rejt byl právě Marouškův mlýn (také "doudlebštinou" Maroušků :) )
Nejstarší záznam o zásobování města vodou (nalezený tehdy v městském archivu archivářem Karlem Kůrkou) pochází již z roku 1532, kdy byla uzavřena smlouva mezi zdejším mlynářem a městem, podle níž bylo ujednáno:
„...mezi vší obcí a Maruškem mlynářem, co se dotýče vody vedení do městečka do cisterny (pozn. dle Kůrky je tím myšlena původně dřevěná kašna na svinenském náměstí) tudíž i do rybníka (pozn. Velkého či Dymáčku ?), v přítomnosti urozeného pana Adama Koce, purkrabě z Nových Hradů, a urozeného pana Oldřicha Pouzara z Michnic, jakož i Melichara, písaře panství novohradského, a to nejprvé, která voda má vedena býti do cisterny ustavičně po časy budoucí děrou takovou po nebozezu, kterým vrtají kolo paleční, ale však s tou výminkou: Kdyby málo vody bylo, aby nám mlynář připustil. A co se dotýče v té smlouvě též v přítomnosti svrchu psaných pánův, která voda má puštěna býti do rybníka vší trúbou, a to jmenovitě ve třech nedělích jednou v sobotu, když nešpor zazvoní, a tak ta voda má jíti tou trubou až nazejtří v neděli až do nešporu. A za to my neb ta obec máme na časy budoucí tomu mlynáři i jeho budoucím dávati platu ročního vždy v den sv. Jiří 40 grošů míš.“
/přepis smlouvy viz. také http://www.tsviny.cz/historie-obce-rejta/d-4374/p1=52 via Karel Kůrka, Trhové Sviny - historický nástin do poloviny století XIX., Trhové Sviny 1936, s. 20-21./
Tedy, mlýn musel v této době přinejmenším již nějakou dobu existovat... (vznik strouhy se udává do počátku 16. století a dá se prý předpokládat, že půjde o práci některého ze žáků Štěpánka Netolického ?)
POZN.
Užitková voda byla přiváděna od 16. stol. do města Svinů tzv. "Jalovou strouhou" (její průběh je vidět na starých mapách a nepřesně i na dnešních). Voda ze strouhy šla nejprve do malého rybníčka "Dymáčku" pod Velkým rybníkem (ten dokončen 1519) a poté dřevěným potrubím do několika kašen a koryt ve městě. Potrubí bylo od 70. l. 19. st. částečně železné a uváděla se jeho délka celých 1771 m. Z kašny na náměstí proudila voda i do městského pivovaru. (podrobněji zde na FB Historické TS)
Je potřeba poznamenat, že průběh strouhy v počátku částečně kopíruje průběh mlýnského/hamerského náhonu (resp. obě stavby byly postaveny na strouze a voda byla užívána k pohonu obou, resp. náhon byl společný). Strouha začíná mezi bývalým Marouškovým mlýnem/dvorem a Pěčínem, zhruba v 1/3 vzdálenosti mezi nimi je Svinenský potok přehrazen jezem - množství vody napouštěné do Jalové strouhy šlo tak regulovat dle potřeby. V souvislosti s výše přepsanou smlouvou je pak zajímavá zmínka v kronice z roku 1922, kdy již vodu v náhonu používal i hamr čp. 225 a kdy úbytek vody v potoce byl velmi znatelný: "tento asi 130 kroků jeví se jen jako přerušovaná tůně". Další funkcí strouhy byla ochrana města před povodněmi, tj. rozdělení nadbytečné vody buď do povodí Svinenského nebo Farského potoka.
(viz. také interní text Čeněk Štojdl: Zlatá stoka Trhovosvinenska - Jalová Strouha, popis strouhy/náhonu v násl. odkaze byl aktualizován dle těchto nových poznatků: článek o hamru na PKHistory, též srv. Slípka-Čajan, O Dymáčku, kašnách a vodě, TSL 4/2011, s. 9-10.)
