Historie
Obecná historie:
Na řece Bystřici, někde v prostoru dnešní Bystrovanské ulice, kde se původně tok řeky dělil do dvou ramen, z nichž jedno tvořilo mlýnský náhon, se v minulosti nacházely tři obilní mlýny. Jejich přesné místopisné určení je značně obtížné, protože se z nich nic nedochovalo a nejsou (vzhledem ke svému brzkému zániku) zakresleny na žádném z dochovaných mladších plánů. Také nedostatek pramenů - o literatuře ani nemluvě - téměř vylučuje jejich přesné situování. Víme však zcela jistě, že se všechny tři nacházely na jednom mlýnském náhonu mezi dvory Bělidly (Plejch, Blejch, Plaich) a Hodolany (Hodinan) a to již r. 1383, kdy jeden z těchto mlýnů ležel mezi dvěma dalšími mlýny. První zmínku o dvou z těchto mlýnů však máme již z r. 1304, přičemž jeden z nich je situován na Bělidla a druhý k mostu přes řeku Bystřici. Zdá se však, že termín "Bielidlo" ve skutečnosti představuje řeku Bystřici, v pramenech poprvé připomínanou již r. 1215, což potvrzuje listina z r. 1271 a že tedy oba mlýny ležely na Bystřici. Také Hodolany již v této době existovaly (jako dvůr) - první zmínka z r. 1228 je sice falsum, ale zpráva z r. 1275 existenci tohoto dvora jasně prokazuje. Vesnice Bělidla vznikla daleko později ze dvora, běžně označovaného jako Šenkovství markrabské, kterýžto název se v pramenech objevuje poprvé k r. 1404.
Několik základních údajů o I. mlýnu zvaném "v Trávníku".
Historie mlýna obsahuje událost z období:
V r. 1383 propůjčil moravský markrabí Jošt svému vrchnímu číšníkovi Hynkovi z Valdštejna jako purkrecht mlýn "v Trávníku" na řece Bystřici u kaple sv. Ondřeje za hradbami Olomouce mezi dvěma mlýny. Tentýž zeměpanský majetek propůjčil Jošt r. 1404 za věrné služby Sulíkovi z Konice - mimo jiné i mlýn se čtyřmi podsedky, což všechno patřilo k tzv. Šenkovství markrabskému. V r. 1454 potvrdil král Ladislav Janu z Valdštejna a jeho bratru Hynkovi léno, které držel tchán Janův Sulík z Konice, kde se opět tento mlýn objevuje. A konečně r. 1481 daroval toto Šenkovství markrabské král Matyáš Václavu z Boskovic, nejvyššímu komorníku cúdy olomoucké. Václav z Boskovic však toto panství dlouho nevlastnil a brzy je prodal Janu Kolesovi z Rakových, který je v r. 1496 prodal městu Olomouci za 220 zl. uherských. Jednalo se mimo jiné i o dvůr a mlýn s podsedky v Hodolanech.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Na počátku 16. století patřil tento mlýn zcela určitě městu a hospodařil na něm mlynář Matěj Bačák, kterého máme doloženého v půhonu ještě r. 1536. Zřejmě mlýn od města koupil, protože po jeho smrti r. 1546 se o něj rozdělila jeho manželka Kateřina a jeho bratr Václav Bačák, kněz kláštera Všech svatých. V listině se objevuje také určení přibližné polohy mlýna, který ležel proti sv. Ondřeji na Plejchu a uvádí se zde, že mlýn má zůstati Václavovi a konventu Všech svatých. Po Václavově smrti mlýn převzal konvent a teprve r. 1551 ho opět prodal městu Olomouci za 225 kop míšeňských grošů. V listině se říká, že se jednalo o mlýn, "který leží proti špitálu sv. Ondřeje před Olomoucí, jenž slove na Pleychu, jináče na Šenkovství jmenováno". Z této doby také známe jméno mlynáře, který se jmenoval Jura. Ani tentokrát si však město mlýn neponechalo a již r. 1554 ho propachtovalo za 550 zl. se vším příslušenstvím do nájmu mědikovci Bartlu Probnerovi (Kotláři). Probner si však pro svou potřebu ponechal pouze mlýn, který vzhledem ke své profesi zřejmě upravil na hamr. Dvůr, který patřil ke mlýnu, prodal r. 1557 opět konventu kláštera Všech svatých s tím, že na pozemku dvora již nikdy nebude vybudován žádný mlýn. Z mlýna však i nadále platil městu roční činži 20 kop grošů a to až do r. 1558, po jeho smrti pak jeho manželka Kateřina a v letech 1565-1574 Erasmus Solea. V dalším období se však jakékoliv zprávy o tomto mlýně či hamru zcela ztrácí.
Události
- Zánik mlynářské živnosti
- Zánik budovy mlýna
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
