Dolní mlýn; Niedermühle

Nejstarší zmínka o mlýně v Huzové (dříve Německá Huzová; Deutsch Hause) je již z r. 1320. Ves byla lenním statkem olomouckého biskupství a teprve v r. 1605 ji biskup František z Dietrichštejna prodal městu Olomouci. Ve vsi na toku říčky Sitky, dříve také Pastýřského potoka, byly postupně vybudovány tři mlýny: Horní, Dolní a Nový. Nedaleko Nového mlýna stávala na Sitce i pila.

První zmínka o Dolním mlýně je z r. 1717, kdy ho město propachtovalo za 800 zl. Kašparu Müllerovi. Již tehdy měl dvě mlýnská složení, která zůstala v provozu až do r. 1841. V r. 1740 přenechal mlýn Kašpar Müller svému synovi Františkovi, od něj ho pak v r. 1764 koupil jeho syn Karel Josef. Po jeho smrti převzal mlýn r. 1803 od vdovy Viktorie její syn Sarkander. Josef Müller, syn Sarkandra, převzal mlýn v r. 1833.

Nájem mlýna činil v r. 1764  25 zl.  a od r. 1803  40 zl.

Rodina Müllerova měla mlýn v držbě téměř 150 let a teprve v r. 1853 ho přenechala Františku Paschendorferovi. K r. 1890 se připomíná jako vlastník mlýna František Scholz, v r. 1903 to byl Arnold Paschendorfer. Ten je připomínán ještě v r. 1930, od tohoto roku už jen Marie Paschendorferová. Fungovala zde i pila.

1930 Arnold Raschendorfer, mlýn a pila