Dolní mlýn v Holici

Byl vybudován Václavem Škoblachem v r. 1540 s vědomím města na městských pozemcích. Po dokončení stavby mlýn město koupilo za 4500 zl., Škoblachovi však byl ponechán v nájmu ještě v r. 1543 a měl z něj platit roční činži 40 zl. Z toho můžeme usuzovat, že původně měl mlýn pouze jedno složení. Skutečný příjem z mlýna však kolísal v letech 1541-1544 mezi 10-28 kopami grošů. V r. 1545 se zde připomíná Matouš Melichar. Příjmy z mlýna v letech 1551-1552 činily 40 zl., v r. 1565 vzrostly na 64 zl., v r. 1570 na 70 zl. a v r. 1573 dokonce na 100 zl. I když se v letech 1577-1579 snížily na 90 zl., v r. 1583 již opět činily 100 zl. a v r. 1585 dosáhly dokonce výše 200 zl. Z dalších nájemců se připomíná k r. 1574 Mikuláš Logniský a v r. 1576 mlynář Lukáš.

První záznam o velikosti mlýna máme z r. 1606. Tehdy měl tři moučná složení a jeden kašník (na mletí pohanky). Těsně po r. 1600 máme ve mlýně doloženého mlynáře Jana, v letech 1602-1609 Tomáše a v letech 1609-1621 Hawla Wymala. V letech 1591-1609 činil nájem 100 zl., 1611-1621 110 zl.

V letech 1630-1633 činil nájem 120 zl. a poté až do švédských válek 110 zl. Za švédské okupace byl mlýn značně poškozen, ale už v r. 1653 byl opět v provozu a platilo se z něj ročně 25 zl. Po uvedení do původního stavu v r. 1655 byl opět stejné velikosti jako na počátku 17. století a výše nájmu se v letech 1657-1683 ustálila na 100 zl.

V r. 1660 zde byl mlynářem Matěj Frank a v r. 1672 jistý Šafrán. V r. 1684 mlýn buď vyhořel nebo došlo k jeho zásadní opravě, což vyplývá ze žádostí několika mlynářů, žádajících magistrát o obsazení prázdného místa. V r. 1686 však již byl opět v provozu a platil se z něj nájem 120 zl., v letech 1690-1696  130 zl., v letech 1701-1703  188 zl. Na začátku 18. století máme doloženého mlynáře Jiřího Schwartze a v letech 1708-1728 Martina Bönischa. Za jeho působení byl mlýn dobudován a zvětšen a od r. 1717 se také značně zvýšil roční nájem – v r. 1717 činil 237 zl. a v r. 1727 již dosáhl výše 285 zl. Po Bönischově smrti mlýn převzala jeho žena Apolónie a držela ho do r. 1733. To měl mlýn stále tři složení a jeden kašník. V r. 1733, kdy mlýn dostal nového nájemce – Antonína Wagnera z Milovan – byl znovu opraven stejně jako v r. 1746 a činže se zvýšila až na 375 zl. ročně. Hned následujícího roku, 21.1.1747 však obnovený mlýn vyhořel i s obilím mlečů, byl však ještě téhož roku obnoven v původním rozsahu jako zděná budova, na což se spotřebovalo 80.000 cihel. Antonín Wagner, který nesl na požáru jistou vinu, však byl vzat na milost a opravený mlýn opět obdržel do nájmu za činži 375 zl. V r. 1753 měl upravený mlýn již čtyři mlýnská složení a jeden kašník, přičemž víme, že zde mleli sedláci z nejbližšího okolí, tj. z Holice, Grygova, Nemilan, Blatce a Kyselova.

Antonín Wagner zde působil téměř celou druhou polovinu 18. století a po jeho smrti v r. 1790 mlýn s příslušenstvím v hodnotě 2200 zl. převzal jeho syn Antonín za nájem 325 zl. Smlouvou z 30.6.1797 přenechal Antonín Wagner holický mlýn č. 1 v ceně 11.000 zl. Za stejných podmínek Josefu Veikovi, který ho smlouvou z 19.12.1818 předal svému synovi Bernardovi. I nyní zůstala velikost mlýna nezměněna a jeho cena po finančním krachu činila 26.000 zl. konvenční měny a nájem 375 zl. Stejně jako u ostatních mlýnů se na udržování mlýna i mlýnského náhonu podílelo město i mlynář. Vrchnost měla vlastním nákladem nechat opravovat jez, čistit mlýnskou strouhu, opravovat poškozené hráze a po dobu oprav měl mlynář platit nižší nájemné. Mlynář měl na druhé straně ve spolupráci s mlynářem z Hamerského mlýna, ležícím na stejném náhonu, udržovat horní a spodní strouhu u jezu směrem na Bystrovany.

Po Bernardovi Veikovi mlýn převzal Josef Herold a smlouvou z 18.5.1879 mlýn koupili manželé Mariana a Rudolf Raabovi. V r. 1886 získali právo vlastnictví na mlýn Anna a Antonín Böseovi a 26.12.1896 jejich syn Antonín s manželkou Eleonorou.

Tržní smlouvou z 15.1.1923 mlýn získal Josef Svoboda. Po jeho smrti přešlo v r. 1928 vlastnické právo na manželku Marii.

Ve mlýně se mlelo obilí až do jeho znárodnění v r. 1949. Podle výměru ministerstva potravinářského průmyslu z 3. 1. 1959 získaly vlastnické právo v r. 1959 "Olomoucké mlýny a pekárny n. p." a v r. 1960 "Zemědělský nákupní podnik n. p. Olomouc". V r. 1961 byly mlýnské stroje demontovány a o rok později objekt mlýna převzal "Státní statek Olomouc", který zde zřídil mísírnu krmných směsí. Ta byla v provozu až 90. let 20. století.

Mlýn je v soukromém vlastnictví ing. Josefa Svobody.