Bílý mlýn; Weissmühle

Mlýn je zobrazen již na I. vojenském mapování – josefském 1764-1768 a 1780-1783 jako Weis M. V roce 1789 měla ves Šidlákov (Schillligkau) 24 domů a náležela k ní samota Bílý Mlýn s rybníkem, kde byli chováni pstruzi.

1838 – na otisku, originální mapě i skice stabilního katastru jsou zakreslené pod rybníkem dvě dřevěné budovy, jedna s přístavkem na náhonu s jedním kolem, vlastníkem je Andreas Schierer. V r. 1839 měla ves již 31 domů a 266 obyvatel. Na II. vojenském mapování – Františkově 1836-1852 zakreslen jako Weissmühl.

III. vojenské mapování - Františko-josefské 1877-1880 již uvádí český název Bílý mlýn.

Jediné dochované sčítání obyvatel v roce 1921 zaznamenává v Bílém mlýně mlynáře Georga Binhacka *1888 Šidlákov s rodinou. Pod č.p. 30 je uvedena Trauttmansdorffská hájenka s názvem Weissmühl ( Bílý mlýn ) postavená kus nad mlýnem více k lesu, v některých podkladech na internetu je nesprávně zaměňována dosud stojící, byť již částečně rozpadlá, budova bývalé hájenky za mlýn. Stejně tak v mapách je názvem Bílý mlýn označeno místo bývalé hájenky, ale mlýn stál pod rybníkem. Na kresleném plánku obce z 1. poloviny 20.století jsou zakresleny dvě samostatné budovy do L, ale nespojené, před nimi rybník. Seznam vodních děl republiky Československé v roce 1930 uvádí na Bílém potoce zkomolené jméno mlynáře jako Jiřího Bimbacha s mlýnem o  1 kole na svrchní vodu – 0,056-5,3-2,6.

Protože ves ležela na území tzv. Sudet, tedy na území s významnou převahou německého obyvatelstva, stala se po podpisu Mnichovské dohody, tedy po 30. září 1938, součástí Velkoněmecké říše. Po 2. světové válce proběhl na základě tzv. Benešových dekretů v průběhu let 1945 – 1946 odsun téměř veškerého obyvatelstva německého původu.

1947 – tři budovy situované pod rybníčkem do tvaru U, mlýn a obytná budova jako samostatné budovy.

1949 – stejný stav.

Dnes je znatelný náhon ke mlýnu, v ruinách obytné budovy je postavena chatka, ale prostor je zarostlý a zjevně nevyužívaný.