V 1. pol. 18. stol. stál v Doubravce na Úslavě mlýn se třemi koly, kromě mlynáře zde pracovali 2 dělníci.
Malý měděný hamr zde byl postaven již na počátku 19. století. Od plzeňského měšťana Václava Kesslera jej roku 1815 koupil František Maschauer. Ten provoz rozšířil o železný hamr na výrobu zbraní, srpů, kos, plechu a drátů. Další majitelkou se stala o deset let později Františka Zinnerová, která si nechala roku 1827 nemovitosti odhadnout. V hamru se tehdy nacházely dvě výhně, dmýchané velkým měchem na trámové konstrukci a dvě těžká nadhazovací kladiva. Vedle hamru stála jirchářská dílna s valchou a dvěma brusírnami. Zpracovávaly se zde ovčí a kozí kůže, nepostradatelné zejména v rukavičkářském prùmyslu. Odhad pokračuje popisem holandského kroupového mlýna, tedy provozu na výrobu ječmenných krup, dále uvádí hřebíkárnu s výhní, kůlnu na uhlí a také chlév s osmi kusy dobytka. Hlavní obytná budova, jež se jako jediná dochovala do dnešní doby, se tehdy právě dokončovala. Celá nemovitost byla i s loukou a ovocnou zahradou odhadnuta na 5 513 zlatých.
Hamr často střídal majitele. Roku 1835 jej zakoupili František a Aloisie Beinhofferovi, od nichž hamr po pěti letech získal Karel Feierfeil. V polovině 19. století přešel do vlastnictví manželù Kauteckých. V tomto období pracovali v hamru zvaném „Lopatárna“ u dvou výhní čtyři dělníci. Vyráběli převážně hospodářské náčiní a nástroje jako pluhy, lopaty, motyky, krumpáče a kosy, které nacházely odbyt nejen v Plzni a okolí, ale i na pražském trhu. Za rok (1854) jich dokázali vykovat 15 000 kusů.
