mlýn Krcálek

Pod hrází obecního rybníka uprostřed dobroutovské návsi stojí od nepaměti dřevěný mlýn zvaný „Krcálek“, který zub času a modernizace z provozu již vyřadily. Mlýn byl dřevěný se dvěma kapsovitými koly. Menší kolo pohánělo dřevěné stoupy na výrobu krup z ječmene, druhé, větší kolo hnalo mlýnské kameny. Mlýnice měla dvě podlaží. V prvním patře byly dva mlýnské kameny, přes které se muselo obilí až šestkrát přehnat, než bylo semleto. V přízemí byla moučnice a nedostatečně semleté obilí se po schodech vynášelo v pytlích do násypných košů nad mlýnskými kameny. Při této namáhavé práci pomáhali mlynáři i mleči při mletí jejich vlastního obilí. V minulosti se v tomto mlýně také tlačil ze lněného semene olej.
V roce 1770 byl mlynářem Pavel Drobný, po něm Matěj Drobný a pak Vavřinec Drobný s manželkou Kateřinou. V roce 1829 se do mlýna přiženil Němec Matěj Weber, později psaný Vebr, z Červeného mlýna na Sázavě. V Dobroutově se adaptoval a počeštil. Od roku 1862 do roku 1871 hospodařil na mlýně jeho syn Jan Vebr. Mlýn od Jana Vebra koupil jakýsi Landa, od něho Koudela a v roce 1878 František Křehlík ze Znětínku, kde měl pronajatý panský mlýn. Křehlík byl původem Moravan, který téměř osm let „vojákoval“ u kanonýrů. Zřejmě proto jeho častými hosty ve mlýně bývali rakouští vojenští vysloužilci. Mlynářskému řemeslu rozuměl velmi dobře, sám opravoval veškeré zařízení mlýna, včetně nakřesání mlýnského kamene. Pocházel ze starého mlynářského rodu Křehlíků, rozvětveného na Žďársku a Meziříčsku. Po jeho smrti převzal mlýn jeho zeť Václav Vlk, bývalý panský hajný v lese Březina. V roce 1913 dal do mlýna postavit válcovou stolici s výtahem. V roce 1937 předal mlýn svému synovi Václavovi, který v roce 1945 starý dřevěný mlýn zbořil a vystavěl nový s moderním zařízením a s hastrmanem vymalovaným nad vstupními schody do mlýna. Po smrti starého pana otce Vlka v roce 1957 byl v roce 1960 mlýn zastaven. Místní JZD zde ještě po dobu jednoho roku šrotovalo obilí.
Během obou světových válek vypomáhali mlynáři na dobroutovském mlýně občanům moukou i mletím obilí „na černo“ a riskovali tak, zejména za nacistické okupace, věznění i život.