Historie druhé opuštěné památky v Telči – parního mlýna - sahá do 16. století, konkrétně do roku 1553, kdy byla podle Ampapové poprvé doložena jeho existence.
„Provoz parního mlýna zde fungoval s přestávkami od roku 1807 do roku 1957, přičemž v letech 1825 - 1863 zde byla zřízena barvírna – bylo to v době, kdy byl mlýn součástí továrny na jemná sukna, kterou v Telči zřídil Jakub Lang. Roku 1825 byl provoz mlýna zrušen a zřízena barvírna. Od roku 1863 byl mlýn ve vlastnictví rodu Podstatských–Lichtensteinů (Podstatzky-Lichtenstein). Tomuto rodu patřil mlýn až do roku 1921, kdy byl zabrán státem,“ jmenuje k historii objektu mluvčí telčských památkářů.
V parním mlýně se dodnes dochovaly vantroky, což jsou dřevěná koryta na vodu obvykle přiléhající ke stěně mlýna. Ty pochází podle Ampapové z 19. století. V roce 1902 byla provedena úprava pohonu mlýna, který pak mohl využívat vodní kolo o průměru 8 metrů i parní stroj. „V době státního záboru v letech 1920 - 23 bylo zrušeno velké vodní kolo a nahrazeno Francisovou turbínou. Od roku 1927 až do znárodnění byl majetek v rukou Podstatských–Lichtensteinů, kteří provedli roku 1937 poslední přestavbu objektů a modernizaci strojního zařízení,“ říká mluvčí památkářů v Telči.
Po druhé světové válce mlýn přešel pod národní správu a pod různé instituce. Do roku 1957 spravovalo mlýn Hospodářské družstvo v Telči. Od tohoto roku bylo mletí zastaveno, stroje demontovány, po ukončení provozu sloužila mlýnice jako sklad obilí. „V roce 1958 došlo k havárii stropních konstrukcí z důvodů nadměrného zatížení. Po propadení stropů ve všech třech patrech mlýnice byl objekt opuštěn a dalších čtyřicet let chátral,“ dodává posmutněle Ilona Ampapová.
Tento pozoruhodný komplex technické architektury s fragmenty unikátního strojního vybavení převážně z 19. století, jenž umožňoval vodní i parní pohon, je působivě zasazen v krajině a tvoří místní dominantu i vysoce hodnotný doklad složitého vývoje a postupné adaptace mlýna. „Hlavní budova vykazuje též vysokou architektonickou hodnotu. Součástí této technické památky je i hráz rybníka se dvěma splavy, mosty a ocelové vantroky, které přiváděly vodu k turbíně,“ doplňuje mluvčí.
Co se týče současného stavu, tak ani u toho objektu není situace příznivá. Jak říká Ampapová, hlavní objekt mlýna je v havarijním stavu a vyžaduje komplexní obnovu. Již léta objekt při absenci obvyklé údržby chátrá, z čehož je největším problémem zatékání do zdiva, které tak degraduje a hrozí statické narušení budov. „Soukromý vlastník začal se záchranou areálu mlýna v 90. letech 20. století. Podařilo se obnovit část střešního pláště a tím zabránit další devastaci,“ dodává ještě k mlýnu mluvčí Ampapová. Severozápadní část objektu směrem od rybníka
V souvislosti s oběma zmíněnými památkami se nabízí otázka, zda by je nevyužilo město pro svou potřebu. Tomu by ale muselo předcházet odkoupení od soukromých majitelů. „Jde o objekty v soukromém vlastnictví. Město nezvažuje jejich odkup a využití,“ odpověděl na otázku redakce starosta Telče Vladimír Brtník s tím, že dle dostupných informací zvažoval prodej vlastník objektu Parního mlýna, a to včetně přilehlých pozemků. „O prodeji vily nemáme žádné informace. Samozřejmě objektů v Telči, které jsou ve špatném stavu a potřebují zásadní rekonstrukci, je více,“ dodal Brtník.
Zdroj: https://jihlavska.drbna.cz/z-kraje/jihlavsko/17406-barokni-vila-v-telci-roky-chatra-stejny-osud-ma-i-mlyn-kde-byla-tovarna-na-luxusni-latky.html?fbclid=IwAR3fL_1J2d7xzLs9NrMzJTxjNJLK5Efo6a90bi24bCZcvcxAnVRoUC98CPE&utm_source=copy
