Mlýn, pila, přádelna
Mlýn tzv. zámecký stával na Štítině už v 16. století. Roku 1652 se popisuje mlýn jako ... Mlýn kamenný od palu dřevěný, polica jedna, ten mlýn jest o dvu kalách a třetí pusté ...
Později mu bylo přiřazeno č.p. 4.
U mlýnu byla postavena pila, později v 19. stol. vedle mlýnu přádelna, která byla zbořena a na jejím místě byl v roce 1931 postaven činžovní dům č.p. 163. Mlýn byl zcela zničen při osvobozovacích bojích roku 1945. Následně byla ruina mlýnu stržena.
Č.p. 4 mlýn zámecký a pila (Brettmuhle)
Od roku 1867 Č.p. 4 náleželo přádelně a č.p. 3 mlýnu. V roce 1937 bylo u stavební parcely č. 109 označení domu č.p. 4 vymazáno následkem zboření
pily.
Mlýny na štitinském panství stávaly odjakživa dva. Jeden při štitinském zámku, tzv. mlýn zámecký a druhý podvesní, při řece Opavě pod vesnicí Mokré Lazce, nazývaný také Hrůzův nebo později Doškův a Hálův.
Mlýn zámecký nechal zbudovat okolo roku 1562 majitel panství Jindřich Šíp. Z důvodu výstavby nového mlýnu u zámku bylo nutné vodu svést z přirozeného koryta do nového a bylo také nutné zbudovat na tomto přirozeném rameni stav zvaný "u černého víra."
Jak je patrné ze zprávy Fridrycha von Jonsdorffa opavskému knížeti Iichtenštejnovi, v roce 1636 oba mlýny po válkách doznaly veliké zkázy a dlouhá léta nebyly využívány.
Za čtvrté se u statku Štítina nacházejí dva mlýny, ve kterých se každoročně mlela mouka z obilí, tedy pšenice a žita na tři maldry a jedenáct šeflů, chovala se krmná prasata, dvě velké husy,jeden mlýn však od roku 1630 až do roku 1633 byl zcela pustý a nedal se používat, a Vy, můj milostivý Pán, neráčili jste z něho mít vůbec nic.
Druhý mlýn od roku 1630 následkem vojenského zpustošení byl pustý, takže mlynář v něm ani nemohl zůstat, protože mlýn do základů vyhořel, takže tam nyní zůstalo pouze prázdné místo ...
Zpráva z pozůstalosti po Karlu Mošovském říká:
Mlýn kamenný od polu dřevěný, polica jedna, ten mlýn jest o dvuch kolách a třetí pusté, dává nájemník z něho 22 čtvrtni rži, krmí dva bravy neb za ně dává 10 f(zlatých) Pila pustá bez kůl i bez železa.
Zdá se také, že zámecký mlýn, již delší dobu chatrný, pravděpodobně až roku 1661 znovu nechal vystavět baron Bock. Nasvědčuje tomu spor s jeho kravařským sousedem hrabětem Eichendorfem podaný na opavské hejtmanství roku 1661.
Vysoce urozený hrabě
Velevážený vysoce urozený pane zemský hejtmane, milovaný pane senátore a důvěryhodný pane bratře, při představení svých nejširších služeb, ráčím mému vysoce ctěnému panu zemskému hejtmanu co nejslužebněji dáti na vědomost Co mi bylo sděleno panem plukovníkem svobodným panem von Bock (titul) kvůli jeho narovnání sporu vztahujícímu se k mlýnu ve Štítině a mlýnského náhonu tamtéž na mých pozemcích a mém majetku, kde totiž došlo k výraznému zásahu, kterému musím v mnoha ohledech čelit, čehož nejsem ani vinen ani účasten.
Moje žádost, kterou jsem v této věci před přibližně 4 měsíci poslušně podal jeho říšské knížecí osvícenosti, našemu milostivému knížeti a pánu, zřejmě kvůli všelijaké jiné vynacházející se a jiných zaneprázdnění, dosud nebyla zodpovězena a rozhodnutí jsem dosud neobdržel. Proto já sděluji opět, že onen zmíněný svobodný pán von Bock své stavební dříví nechal přivézt k vodě, kde nařídil postavit hráz/jez, a já jsem toho mínění, že ta zamýšlená hráz, kde voda přece poněkud protéká mým pozemkem, v oné již zmíněné šířce stavby zasahuje dost výrazně do mého pozemku, proto já hned na počátku, když jsem se o tomto zásahu dozvěděl, jsem s ním nesouhlasil a tento jsem ihned nechal pozastavit.
Vždyt přece nikdo nemá právo (a to ani pouze určitým nepatrným způsobem), někomu cizímu na jeho pozemek a jeho zem něco postavit, zde se však jedná o zásah nejen do mé vlastní, ale daleko více do knížecích hranic, kde se nikdy takové konání nadále nesmí strpět.
Pročež žádám poníženě vysoce ctnostného pana zemského hejtmana, aby ráčil silou úřadu, který zastává, u výše zmíněného pana von Bock, patřičným způsobem zakázat a naříditi, aby on se svou zamýšlenou stavbou hráze/jezu posečkal až do vydání úplného knížecího rozhodnutí,
a mě na mém pozemku a mé zemi neznepokojoval.
Pokud by měl v úmyslu dále pokračovat, čímž by (což já současně nemohu dopustit) vznikl další nepokoj, vznáším t{mto protest, protože na vzniku této záležitosti nenesu žádnou vinu a ani nechci nésti. Jsem opatrný v každé věci, jakož chci i svému vysoce urozenému pánu zemskému
hejtmanu vyhovět, jsem se všemi službami k dispozici.
Jako C /sic!/ - orig. AlB C
Mému vysoce urozenému pánu zemskému hejtmanu, milovanému pánu senátorovi a věrnému
pánu bratru
Kravaře dne 9. června 1661
spořádaný sluha a čeledín Jacob von Eichendorf
Roku 1673 nejstarší kravařská matrika zaznamenává úmrtí štítinského mlynáře, kterým byl Martin Prokeš.
14 Januarii 1673 Zemřel Martin Prokes mlynář sused Štícký ze Štětiny věku svého okolo 90 víry katolické
Po Martinu Prokešovi mlýn převzal pravděpodobně syn Martin s manželkou Dorotou.
Dorota (Dorothea Molitorissa Stettina) je roku 1676 zapsána coby kmotra u křtěného syna Matěje Adama Koláře ze Lhoty.
Roku 1687 záznam v hrabyňské matrice pokřtěných zachycuje coby kmotra dítěte Jakuba, syna Jiřího Bialy a Margarethy na Lhotce, mlynáře Andrease ze Štítiny (Andreas Molitor Stetina).
Roku 1698 záznam v kravařské matrice zachycuje 15. 5. 1689 křest syna Jana Jindřichovi Mynařovi a matky Magdaleny ze Štítiny (Henricus Mynarz, Magdalena Stetinio).
V období let 1700-1713 na štítinském mlýně hospodařili mlynáři z velkého a starobylého mlynářského rodu na Opavsku, potomci Jiřího Walera z Raduně, neboť roku 1702 se zde narodila Michalovi Walerovi dcera Kateřina, roku 1713 pak jeho bratrovi Jiřímu Walerovi syn František Sebastián. Oba bratři Walerovi v dalších letech již sídlí jinde, jeden v Raduni, druhý v Suchých Lazcích.
Od roku 1714 měl od Jana Františka Bocka z Burgwitz zámecký mlýn o dvou složeních v nájmu Bartoloměj Zdralek. V listopadu roku 1716 domáhal se Zdrálek na Bockovi refundace 142 zlatých 30 krejcarů, jelikož když na mlýn přišel, zjistil, že ze dvou složení je funkční jen jedno, a musel oněch 142 zlatých do mlýnu na opravy vložit ze svého.
Zámecký mlýn měnil zhusta majitele, vysvětlení podává popis komise pro sečtení majetku pro daňové účely, při založení nového tzv. karolínského katastru v roce 1723.
Rubrika druhá Výtěžek mlýna:
Zde jsou uvedeny mlýny se svými jmény a na jaké vodě leží, kolik mají mlýnských složení nebo zda to jsou větrné mlýny.
Zdejší zámecký mlýn na řece Opavě se 2 složeními, který dědičně zakoupil František Haide - na penězích O, pšenice 6 šeflů po 16 gr, činí 4 thl.
Zrno nebo obilí - 36 šeflů po 12 gr, činí 18 thl.
A popis revizní komise k tomutéž odhadu majetku v roce 1724:
Rubrika Výtěžek mlýna
Je známo, že tamější zámecký mlynář Heide, který má dědičně vlastnit tento mlýn, odtud odešel již před 2 roky a nachází se ve skutečnosti v Benešově. Revizní komisaři však tamější mlýn předložili k dědičnému prodeji a již déle zrušenou koupí se k tomu nechali zlákat. Protestovalo se proti jmenovaným komisařům, aby celou věc lépe prozkoumali a nechali referovat vlastní nález. A protože byl Doškův mlýn v první koupi označen projitenty za pronajatý mlýn, tak rovněž vzniká podezřenf, zda změnou proběhnuvšf v dalšf listině nedošlo k zvýhodněnf a mělo by i zde být provedeno šetření revizní komisí a podán výsledek.
Rubrika Výtěžek mlýna:
Kvůli peněžitému úroku 120 thl zaznamenanému v učiněných připomínkách je však potřebné vysvětlit:
Jakto, že dle výkazu vyhotovené originálnf smlouvy byl takzvaný zámecký mlýn se 2 složeními u řeky Opavy řádně zakoupen Františkem Heidou, ihned nato také zaplacen, tudíž byl počáteční peněžitý úrok ohlášen z neznalosti, že z tohoto vlastního mlýna přijde projitovat jen obilí a žádný peněžitý úrok a při posledně podané smlouvě byl naopak opět vypuštěn.
Jelikož se zde mele obilí většinou odlehlých hostů mlýna ajelikožje ve zdejším okolíještě několik jiných mlýnů, přijde tento zbourat. Ponechává se výsledek při projitujícím množství podle proporce a levnosti.
Mlýn pro svou špatnou prosperitu sice měl být dle výkazu pro účely berní zbourán, nikdy však k tomuto nedošlo.
Roku 1734 dne 24. 6. umírá v Kravařích Henricus Hermann, mlynář na Štítině a Kravaři, ve věku 40 let.
Po tomto mlynáři připadl mlýn dle revize karolínského katastru z roku 1737 Janu Halfarovi. Jan Halfar byl nevlastní bratr Františka Engliše. Ani tento však na mlýně dlouho nepobyl, jelikož již roku 1742 mlýn od vrchnosti zákupem získává Josef Hübner.
Koupi Josefa Hubnera ltítinského mlynáře
Dosvědčuje a doznává se tímto před každým, zvláště pak kde je to nutné, že dnes níže stanoveného dne a roku byla mezi urozeným panem panem Josefem Johanem svobodným pánem von Bock a Burgwitz, dědičným pánem statků Štítina, Raduň, Podvihov, Mokré Lazce, Nové Sedlice, Hlubočec a Vršovice, Jeho knížecí milosti v Opavě a Krnově vládnoucím radou a přísedícím zemského práva v knížectví Opava jakožto prodejcem na jedné - a dále mlynářem Josefem Hübnerem jako kupcem druhé strany dohodnuta a uzavřena následující kupní a prodejní smlouva, totiž:
1. Výše jmenovaná knížecí milost prodává za sebe, své dědice, příjemce dědictví a budoucf majitele statku Štítina její vlastní a při hradě Štítina běžný vrchnostenský zámecký mlýn o dvou mlýnských chodech se vším mlýnským nářadím uvedeným v inventáři nebo seznamu přídavků, dále s příslušnými poli o deseti korcfch, s loukou na tři vozy sena a dva vozy otavy, se zahradou, stodolou a stájemi a to tím způsobem, jak jej doposud užíval a užívat mohl současný mlynář za sumu čtyři sta a třicet tolarů slezských, každý jeden počítán po 72 xr.
2. Naproti tomu je kupec Josef Hiibner povinen hned při ratifikaci koupě složit jedno sto tolarů slezských jako závdovek, ostatních tři sta a třicet tolarů slezských bude on nebo jeho budoucí dědicové a majitelé tohoto mlýna odvádět každý rok na den Hromnic do štítinských důchodů po dvaceti tolarech až do úplného splacení celé kupní sumy.
3. Tento mlýn neplati žádné jiné úroky a odvody než úrok z hlavy a majetku, pokud nebudou vyhlášeny nové daně. Kupec je tak povinen odvádět ročně do štítinských důchodů jedno sto zlatých rýnských a sice na den sv. Michala 50 Jr a na den sv. Jiří 50 Jr, mlýnský úrok včetně jedné vrchnostenské svině na vykrmení taxírovaný před vykrmením, ale při vykrmení nadhodnocený o šest tolarů, popř(padě je povinen odvést úrok z vykrmení na Hromnice ve výši šest tolarů slezských za sebe a své nástupce a majitele tohoto mlýna současné i budoucí štítinské vrchnosti po všechny termíny bez jakéhokoliv prodlení.
4. On mlynář včetně všech budoucích majitelů tohoto mlýna bude všechno vrchnostenské obilí, potřebný slad a pálenkový šrot bez odplaty mlít, šrotovat nebo dělat kroupy, pakliže vrchnost bude pálenku užívat pro sebe, dále lovit a chovat chrta nebo za něj dát ročně šest starých opavských měr ovsa, při pronájmu palírny se ale kupující vyrovná s nájemci sám.
5. Protože se u tohoto štítinského mlýna nachází vrchnostenská pila, kterou kupec Uelikožji není schopen udržovat v dobrém stavu) nechce zakoupit, tak tato pila zůstává nadále k vrchnostenské dispozici. Tento kupec Josef Hübner nebo budoucí majitelé tohoto mlýna však budou povinni každý rok zpracovat tolik klád, kolik bude vrchnost potřebovat ke své potřebě nebo kolik bude vyžadovat, na této pile zdarma a bez odplaty řezat. Z cizích klád však on bude rovněž v této pile řezat, ale z každé klády odvede do štítinských důchodů dvanáct krejcarů. Rovněžje povinen poskytnout k této pile veškeré potřebné nářadí z vlastního. Pokud by se stalo, že vrchnost bude chtít tuto pilu prodat nebo si tam dosadit pilaře a mu mlynáři nechtěla nechot řezat žádné klády, pak slibuje kupec za sebe a své nástupce na tomto mlýně za ušetřenou námahu každý rok 100 fr mlýnského úroku a 6 tolarů úroku z výkrmu a dále osm zlatých rýnských a sice na den sv. Michala 4 fr a na den sv. Jiří opět 4 fr jako úrok z pily do štítinských důchodů. Naproti tomu
6. Povoluje se mu chovat šest kusů dobytka a dvanáct kusů černého dobytka (když bude kromě vrchnostenského pastýře udržovat ještě jednoho pastýře), avšak on mlynář nebo budoucf majitelé tohoto mlýna mají vyhnat dobytek na vrchnostenské pastviny, neboť se zde uzavírá, že dotyčný zaplatí úrok z pastviny z každého kusu dobytka třicet a jednoho kusu svině dvanáct krejcarů (kromě pasení na žaludech). Rovněž
7. Nynější i budoucf štítinská vrchnost se zavazuje mu mlynáři a jeho budoucfm nástupcům nebo majitelům tohoto mlýna poskytnout jeden kus velkého dubu k zpracování, dále jeden sáh k vylepšení mlýna a pily, všemožné potřebné nářadí a dřevo z vrchnostenského štítinského lesa bez odplaty.
8. Pokud bude mlynář moci, chce vodní jez a mlýnský příkop udržovat v dobrém stavu na své vlastní náklady. Jinak se zde zaznamenává, že nynější i budoucím štítinská vrchnost mu i budoucím majitelům tohoto mlýna promíjí ročně jeden celý týden a sice mezi sv. Jiřím a Janem, kdy není robota tak namáhavá, všechnu ke Štítině patřící jak pěší tak tažnou robotu a odklízení jezu, úklid mlýnského příkopu, přivážení potřebného dříví (které se stejně vozí z vrchnostenského štítinského lesa zdarma), ostatní je však mlynář povinen udržovat na své vlastní náklady. Co se týká jezu, je mlynář povinen na něj dohlížet a pomáhat s ním.
9. Pro případ, kdy by se jez zcela nebo z části utrhl a nebyla by to vina mlynářovy nespolehlivosti, pak jej chce štítinská vrchnost znovu vystavit a nechat zřídit.
10. Mlýn se mu prodává a předává v dobrém stavu, takže kupec i budoucí majitelé jej na vlastní náklady budou udržovat v dobrém stavu a štítinské vrchnosti nezpůsobí žádnou škodu.
11. Současný kupec není žádný štítinský poddaný, snad i budoucí vlastníci nebudou jimi chtít být, tak se také domlouvá a uzavírá, že štítinská vrchnost drží nad majiteli a budoucfmi dětmi ochranu a při všech příležitostech je přijme, naproti tomu jsou majitelé povinni za sebe a své děti vyžádat si od vrchnosti ve Štítině v případě sňatku její souhlas, složit speciální dukát, správci pak šest stříbrných grošů kancelářského poplatku, jinak nic víc.
12. A nakonec se mlynáři a budoucfm majitelům ponechává na jejich vůli prodat kdykoliv mlýn dle jejich uvážení, avšak jsou povini obsadit mlýn čestným mužem a zaplatit obvyklé laudemium (desátý zlatý) štítinské vrchnosti.
Na důkaz toho Jeho urozená milost vlastnoručně podepsala tuto prodejní smlouvu a přitiskla svou pečeť.
Tak se stalo na zámku Raduň dne prvního října roku jeden tisíc sedm set dva a čtyřicet.
L.S. Josef Johan svobodný pán von Bockh a Burgwitz
O tři roky později roku 1745 je na tomto mlýně již dědičně František Engliš z Kravař s manželkou Veronikou.
Starší syn Františka Engliše Kašpar se stal mlynářem na Doškově mlýně po svatbě s vdovou po majiteli Josefovi Kubitovi. Mladší syn Jan Jakub Engliš se stal dědicem zámeckého mlýnu na Štítině dědičně zákupem 1. 1. 1784. Nejstarší syn Martin byl mlynářem v Kravařích.
Jan Jakub Engliš 13. září 1795 prodává mlýn Ondřeji Zonkovi (psáno Sonnek nebo také Jsonek).
Jakub Engliš jako výměnkář zemřel na mlýně roku 1821. Ondřej Sonek jako výměnkář umírá na mlýně roku 1831.
12. 2. 1817 prodává Ondřej Zonek spáleniště a ruinu mlýna a pily švagrovi Jakubovi (Prokopovi) Střilkovi ze Štítiny.
Podle kupní smlouvy ze dne 1. 7. 1817 byl mlýn, respektive spáleniště mlýnu, prodán Josefu Melzerovi mlynáři z Karviné, 17 který mlýn znovu vystavěl, ale zadlužil se a byl nucen mlýn dát 23. 3. 1820 do dražby.
Nabyvatelem se stal 30. 4. 1820 Franz rytIl' z Badenfeldu, majitel štítinského a chabičovského statku.
Dle kupní smlouvy ze dne 8. 4. 1822 získal mlýn Albert Jassenek (syn Ondřeje Sonka)
Roku 1828 byl nájemcem Jan Zichk.
Dle smlouvy z 11. 3. 1836 a dodatku z 24. 6. 1836 zakoupil mlýn č.p. 4 mlynář Karel Hodurek.
Na základě kupní smlouvy z 28. 12. 1843 byly reality na č.p. 4 zapsány na Josefa Mückeho soukeníka z Opavy a jeho manželku Rosálii Miicke roz. Jiickel.
Nejpozději od roku 1856 byl mlynářem (pachtovním) na Štítině František Stoklas, manžel Leopoldiny Mückovy dcery majitele.
Roku 1867 bylo zapsáno vlastnictví na vdovu Rosálii Mücke v Opavě, od ní pak dle uzavřeného kupního kontraktu ze dne 20. 1. 1867 na manžele France Stoklasu stávajícího pachtovního mlynáře a dceru Leopoldinu Stoklasovou roz. Mücke za 11 602 zlatých.
Roku 1874 bylo vlastnictví realit č.p. 4, dle kupních smluv z 13. 11. 1872, 16. 1. 1873 a postupní smlouvy 17. 10. 1873 po zemřelém (24. 4. 1872) Františku Stoklasovi, zapsáno na Jindřicha Mückeho (švagra) a Josefa Stoklasu na polovici.
Roku 1879 bylo vlastnictví poloviny majetku Josefa Stoklasy zapsáno dle kupní smlouvy ze dne 17. 8. 1879 na Josefínu Mücke.
17. 7. 1880 jsou zapsáni za vlastníky dle smlouvy z 1. 7. 1880 sourozenci Alois a Rudolf Bardutzký z Oder stejným dílem po zemřelém Jindřichu Miickem (22. 1. 1880) a pozůstalých dětech Anně, Albertu, Josefovi a Emilovi Mückeových.
Od 1. 7. 1886 je Alois Bardutzký zapsán jako jediný majitel na základě kupní smlouvy s bratrem Rudolfem ze dne 22. 6. 1886.
30. 6. 1906 je na základě smlouvy o postoupení majetek převeden na syna Aloise Barduckého mladšího.
Dle kupní smlouvy z 15. 5. 1918 je zapsán majitel Adolf Stanovský. Od něj dle kupní smlouvy ze dne 18. 10. 1923 je zapsán v lednu 1924 syn Eduard Stanovský.
Roku 1942 je zapsána firma J. Czernohorsky a spol. Eduard Stanovský - Parní mlýn a pila
(Z knihy Paměti Štítinské)
