Jaroslav Pražma: Střípky ze soběslavské historie
(Výpis)
Zaniklá vesnice Svákov
Na severním okraji lesa Svákov, zhruba 300 metrů pod samotou „Podsvákov“ směrem západním, nacházela se vesnice Svákov. Její polohu objevil v roce 1910 archeolog Josef Švehla. R. 1596 už byla uvedena jako „pustá“, tedy neobydlená. Podle historického urbáře patřila vesnice Svákov až do r. 1420 zbožím klášteru Louňovickému. V tomto roce měla vesnice osm osedlých. Od r. 1420 získali vesnici do držení táborité, v jejichž vlastnictví zůstala až do r. 1547. V r. 1498 platil Mlynář 32 grošů při svatohavelském úroku.
Mlynář, o kterém se výběrčí rejstřík zmiňuje, obsluhoval mlýn, který se nacházel na levém břehu starého ramene Lužnice. Asi osmdesát metrů pod nynějším starým jezem u Špačkova mlýna. Stával na potůčku, který od západu protékal Svákovem a ústil do starého ramene Lužnice. Je to v místech, kde dnes podtéká pěšinu vedoucí od lanové lávky k starému jezu už jen stružka.
V časopise „Zvěsti“ jsem také našel příběh, který se váže k tomuto mlýnu pod Svákovem.
V pondělí, po slavnosti sv. Ducha (6. června) roku 1552, sešli se Matouš Hromadův z Nedvědic, Jan Kolářův také odtud a Jíra, syn svákovského Mlynáře Mikuláše. Matouš dal příčinu ke sváru1), v němž Jan Jíru zabil. Otec zavražděného v obvinění vstoupil2) před Jana Olbrama, hejtmana Choustnického, kterýž po vyslechnutí jich svolil, aby se přátelsky porovnali. Prostřednictvím deseti mužů byla učiněna v úterý po sv. Bartoloměji (29. srpna 1553) smlouva, pěti rukojmími3) osvědčená taková:
„Aby Jan, syn kovářův, jenž se k mordu přiznal, přišel na den sv. Václava do Soběslavě, dal se do pout vsaditi a půl léta v nich vychodil. Pro chudé dal podstav sukno a deset kop míšenských, k záduší Nedvědickému šest liber a dvě libry vosku do kostela Soběslavského. Matouš, jenž ke svádě4) dal počátek, měl dáti tři libry vosku k záduší Nedvědickému a choditi čtvrt léta v poutech.“
O tom dána cedule řezaná mlynáři a druhá i se smlouvou Jeho Milosti Vilémovi z Rožmberka, aby k tomu svolení dáti ráčil.
Vesnice lehla požárem.
Poznámky:
1) ke sváru = k hádce
2) v obvinění vstoupil = obvinil
3) rukojmí = ručitel
4) ku svádě = ke sváru, hádce
Urbář „Cizí statky Třeboň“ z r. 1530
https://digi.ceskearchivy.cz/770214/18/1251/1198/61/0
Ves Svákov
Uvedeno sedm plátců úroku. Jako poslední „Mlynář“
Urbář města Tábora, asi z r.1547
https://digi.ceskearchivy.cz/121864/1
Svákov – mlynář platil úroky ze mlýna a luk
Pozemková kniha; Archiv města Soběslav, 1571 – 1678
https://digi.ceskearchivy.cz/116284/27/3944/1151 105/0
Folio 10, str.28
Ves Nedvědice
Mlejn Svákovský
Petr Lintner: Pohledy soběslavská, díl první a druhý, Město Sobeslav 2008 a 2010
Strana 56
Zaniklá ves
Na severní straně kopce bývala dle historických pramenů osada Svákov. Společně s vesnicemi Nedvědice, Mokrá, Vesce, Zaluží, Vlastiboř, Debrník, Klenovice, Čeraz, Skalice, Roudná a zaniklým dvorem Petřín byla součástí Nedvědického újezdu. Újezd původně patřil klášteru v Louňovicích pod Blaníkem, založenému již v roce 1419. Po dobytí kláštera husity roku 1420 byl jeho majetek i s vesnicí Svákov zabaven tábority a 30. ledna 1437 bylo vlastnictví Nedvědického újezdu potvrzeno obci táborské vladařem Zikmundem. Na přelomu 15. a 16. století svými osmi usedlostmi, sedmi lány a pololetními poplatky 2 kopy 58 grošů patřil Svákov mezi vesnice střední velikosti. Roku 1547 po válce šmalkaldské byl Nedvědický újezd panovníkem Ferdinandem I. Obci Tábor za protihabsburský postoj zkonfiskován a o rok později prodán pánům z Rožmberka. V roce 1594 prodal Petr Vok již pustý Svákov obci Soběslav. Pravděpodobně za třicetileté války, v období největší bídy a lidského utrpení, byla ves z povrchu zemského vymazána úplně.
Roku 1910 objevil její polohu absolvent Učitelského ústavu v Soběslavi archeolog Josef Švehla. Na severní straně kopce, při vozové cestě vedoucí k Rybově Lhotě, v místě zvaném Habř í nalezl zbytky vesnice Svákov a o něco níže při potůčku vtékajícím do Lužnice malý mlýn. Otáčelo se zde vodní kolo Svákovského mlýna, který v roce 1559 prodal mlynář Mikoláš Novák Janu Čejnovskému. Ještě v gruntovních knihách z roku 1610 najdeme zmínku o prodeji mlýna Mikoláši Zedníkovi. Poté však historické zprávy o něm mizí. Pravděpodobně zanikl společně s vesnicí, podobně jako mnoho vesniček, dvorů a usedlostí v těžké pobělohorské době. Z nálezů je zřejmé, že vesnice Svákov byla zničena požárem. Nesmrtelným pozůstatkem jej její název, který se přenesl na návrší, pod nímž byla před staletími vybudována.
